Pawlikowski, Stefan

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 331 příspěvků vloženo, 949 editováno a 323 zmoderováno. Statistiky
22.9.2018 - Praha - Sraz k 20. narozeninam valka.cz | Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Pawlikowski, Stefan

    Avatar
    Pawlikowski, Stefan


    Brigádní generál pilot polského letectva. Narodil se 11 října 1886 roku v Kozlově u Minska. 1. srpna 1914 nastoupil vojenskou službu v ruské carské armádě. V květnu 1916 se stal posluchačem Vyšší technické školy v Moskvě, kterou nakonec změnil na Leteckou technickou školu inž. Žukovského.

    V roce 1917, po absolvování Letecké technické školy, byl odeslán k dalšímu zdokonalení do francouzské letecké školy stíhací pilotáže v Avord, kde dorazil 1. března 1917. 1. července 1917 získal status stíhacího pilota a už 28. července přežil těžkou leteckou nehodu. Po osmiměsíčním pobytu v nemocnicích a následné rekonvalescenci byl 1. července 1918 zařazen k francouzské 96. letce Spadů v hodnosti adjutant. 15. listopadu 1918 byl přeřazen do zálohy letectva polského vojska ve Francii a 1. února 1919 byl povýšen do první důstojnické hodnosti - podporučík.


    8. května 1919 se vrátil už do samostatného Polska a 10. května byl zařazen jako zalétávací pilot k 59. letce Spadů. 8. dubna 1920 byl převelen k 19. stíhací letce a 15. dubna s ní odešel na frontu do polsko-sovětské války.
    14. května 1920 svedl svůj první letecký souboj. Kolem 9. hodiny ráno vystartoval na Spadu S.VII C1 č. 14 proti sovětským strojům pohybujícím se v blízkosti letiště. Nepřítele dostihl nad městem Borisov ve výšce 1900 m. Pod jeho palbou se sovětský pilot v poškozeném Spadu rozhodl k nouzovému přistání v neutrální zóně mezi liniemi. Pouze nedostatek munice v Pawlikowského kulometu zabránil konečnému zničení Spadu pilotovaného Nikolajem Petrovem.

    O čtyři dny později, ve svém šestém bojovém letu, zaútočil nad železniční stanicí Nača na pozorovací balón, který z výšky 1000 metrů prováděl pozorování činnosti polské 2. brigády. Po třech útocích balón zasáhl a zničil palbou při použití zápalné munice.
    20. května 1920 svůj výkon zopakoval a sestřelil společně s kadetem pilotem Turowskim další nepřátelský pozorovací balón. 28. května 1920 nahlásil společně s kadetem Guttmejerem sestřel sovětského stroje, ale jeho pilot Jekatov přistál na svém letišti, i když letadlo bylo v takovém technickém stavu, že muselo být odepsáno.
    29. května nad sovětským letištěm v obci Slavoje vyprovokoval ke startu a následnému souboji jedno nepřátelské letadlo, které poškodil.

    V polsko-sovětské válce provedl celkem 27 bojových vzletů a za svou bojovou činnost byl vyznamenán Stříbrným křížem Řádu Virtuti Militari.


    5. února 1921 byl povýšen do hodnosti poručíka a v rámci demobilizace byl 1. března 1921 přeřazen jako tovární zalétávací pilot. Od října 1921 do dubna 1922 létal na letecké lince Varšava – Paříž.

    15. dubna 1922 se vrátil do řad vojenského letectva, 8. června byl povýšen do hodnosti kapitána a 31. srpna nastoupil ke studiu na Vyšší pilotní škole v Grudziondzi. Po jejím úspěšném absolvování se 2. května 1924 stal velitelem 7. letky u Leteckého pluku 1 ve Varšavě.
    Mezi lednem a červnem 1926 sloužil v Leteckém pluku 2 v Krakově. 7. června 1926 se vrátil do Varšavy a už 11. června byl jmenován velitelem Stíhací perutě III/1. V roce 1927 byl odsouzen k vězení za zabití při obraně důstojnické cti. 30 června 1928 byl z vězení propuštěn a znovu odvelen do Krakova, kde od 8. března 1929 velel 122. stíhací letce.

    Jeho cesta pokračovala k Leteckému pluku 3 do Poznaně, kde se stal velitelem Stíhací perutě III/3.
    V dubnu (?) 1933 se vrátil do Varšavy a ujal se velení Stíhací perutě IV/1 a později, už jako podplukovník, se stal zástupcem velitele Leteckého pluku 1. V této funkci setrval do srpna 1938, kdy byl jmenován jeho velitelem. Zároveň se stal velitelem Stíhacího uskupení, nově vzniklého tělesa stíhacího letectva, které se mělo stát v případě války stíhací ochranou vzdušného prostoru nad Varšavou. Společně s majorem Wyrwickim organizoval přípravy nezbytné k tomuto účelu.

    Po ukončení mobilizace ve dnech 24.-26. srpna 1939 byl Letecký pluk 1 zrušen a Pawlikowski se stal velitelem Stíhací brigády, se kterou absolvoval bojovou cestu od Varšavy až po její evakuaci do Rumunska. V tomto těžkém období si vysloužil uznání svých nadřízených, což mu pomohlo v pozdějším průběhu služby v exilu.

    Z Rumunska se dostal do Francie koncem roku 1939 a 19. prosince dorazil do Lyonu, kde 22. prosince převzal velení nad polským Střediskem výcviku letectva v Lyon-Bron. Krajně napjaté vztahy z francouzským velitelem letecké základny v Lyon-Bron, který si nárokoval velení rovněž nad polským střediskem, vyústily v polovině května 1940 v jeho rezignaci. 23. května se připojil k 1. polské varšavské stíhací peruti I/145 jako poradce.

    Po prohrané francouzské kampani byl společně s většinou polských pilotů evakuován do Anglie. Tam už v anglické hodnosti Wing Commander (služební číslo P-0587) převzal velení nad polským školícím střediskem letectva v Blackpool. Od 6. listopadu 1940 plnil funkci styčného důstojníka při velitelství Fighter Command. V tomto období byl povýšen do anglické hodnosti Group Captain, která odpovídala jeho polské plukovnické hodnosti.
    Občas prováděl operační lety v rámci jednotlivých polských perutí. Mezi jinými se v sestavě 306. stíhací perutě objevil dne 19. srpna 1942 nad Dieppe při operaci „Jubilee“, 21. ledna 1943 se zúčastnil operace „Rodeo 156“.

    Let v operaci „Circus 297“ byl jeho posledním. 15. května 1943 se v kokpitu Supermarine Spitfire Mk.IX nr LZ990 označeného PK-M vydal společně s piloty 303., 315., a 316. stíhací perutě jako horní ochrana celého leteckého svazu nad území Francie, kde byl sestřelen a padl v troskách svého stroje. Polské zdroje uvádějí, že jeho přemožitelem se stal v 17.10 hodin u obce Conteville kapitán Erich Rudorffer ze Stab II./JG 2. Je pohřben na hřbitově Meandaines v Normandii.


    1. ledna 1964 byl povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála.


    Za svou bohatou leteckou kariéru byl vyznamenán řadou polských i zahraničních vyznamenání:
    Stříbrným křížem Řádu Virtuti Militari č. 3226 za účast v polsko-sovětské válce 1919-1920,
    Rytířským křížem Řádu Polonia restituta,
    Polním pilotním odznakem č. 34,
    Krzyżem Walecznych,
    francouzským Rytířským křížem Řádu Čestné Legie
    francouzským Válečným křížem
    britským Řádem Britského Impéria (OBE)
    rumunským Důstojnickým křížem Řádu Rumunské koruny.


    Použitá literatura:
    Cynk, Jerzy B.: Polskie Siły Powietrzne w wojnie, tom I 1939-1943, AJ-Press, Gdańsk 2001
    Cynk, Jerzy B.: Polskie Siły Powietrzne w wojnie, tom II 1943-1945, AJ-Press, Gdańsk 2002
    Gretzyngier, Robert, Matusiak, Wojtek, Wójcik, Waldemar, Zieliński, Józef: Ku czci poległych lotników 1939-1945, Altair, Warszawa 2006
    Zieliński, Józef, Wójcik, Waldemar: Lotnicy-Kawalerowie Orderu Wojennego Virtuti Militari, tom I – Wojna polsko-bolszewicka 1919-1920


    Foto převzato z: www.mysliwcy.pl
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/84702#311931Verze : 0
    MOD