Odznaky ruské armády založené a udělované v internačních táborech v emigraci:
Ruská armáda v cizině.
Anton Ivanovič Děnikin se ve svým pamětech a vzpomínkách, které vydal v emigraci v Berlíně již v roce 1926, zamýšlí, proč byla „Bílá armáda„ rozdrcena právě bolševiky a jejími vojsky. Ani tento zkušený generál neumí dát na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Rozebírá, proč masa bývalých carských důstojníků stála v čele Rudé armády. Jeho závěry mimo jiné hovoří i o terorismu komunistů a internaci rodin důstojníků, kterým nezbývalo než bojovat za vlastní přežití své a své rodiny. Na tomto teroru se jistě nedá budovat demokratická společnost, což (SSSR) Svaz sovětských socialistických republik nikdy nebyl. Připomeneme si jen osud poražených bojovníků armády, kteří se zbraní v ruce bojovali proti tak zvaným „ internacionalistům a proletářům„,které bych dnes nazvali prostě „teroristé“, kterým byla vzorem Francouzská revoluce a teror tehdejších „revolucionářů“ inspiroval i ruské bolševiky.
Ústup byl jediným východiskem. Severní armáda přešla hranice do Finska a částečně do Polska. Sibiřská armáda našla útočiště v Číně. Dobrovolecká armáda soustředěná na jihu Ruska se evakuovala z poloostrova Krym v lednu roku 1920. Vyvstal problém, kde a kam umístit na 136 000 vojáků, důstojníků? Z tohoto počtu bylo na 70 000 vojáků, kteří odmítali složit zbraně a do emigrace odjíždějí ozbrojeni. Armádu bylo nutno rozdělit na menší části .
První armádní sbor, kterému velel generál Kutepov byl umístěn do internačního a sběrného zařízení, které bylo pro vojáky zřízeno na poloostrově Gallipoli.
Kozáci jsou internování v tureckých táborech ( Kabadža, Čataldža). Později jsou však kozáci umístěni na ostrově Lemnos. Loďstvo bylo odesláno do internace v přístavu Bizerta ( Tunis) a štábní důstojníci a celý štáb generála Wrangela byl internován přímo v Konstantinopoli .
Generál Kutepov viděl své vojáky zklamané, zoufalé, apatické. Uvědomil si, že jediná možnost, jak jim vrátit víru v návrat a vítězství je práce, úprava tábora, výstavba a dokončení ubytování. Se svým štábem proto věnovali pozornost každodennímu životu internovaných vojáků. Byl stanoven denní řád a vyžadovala se tvrdá disciplína. V této době chtěli Francouzi ruskou armádu odzbrojit. Generál Kutepov jim vzkázal, že toho mohou dosáhnout jedině silou.
16. července 1921 příslušníci l. armádního sboru instalovali na Gallipoli památník, který byl zasvěcen památce internovaných vojáků v letech 1920-1921, ale zároveň i jako vzpomínka na utrpení zajatých vojáků, z války v roce 1854-1855. Každý ruský voják k tomuto památníku přiložil malý kamínek jako vzpomínku na své druhy ve zbrani.
V těchto lágrech se žít věčně nedalo. Před vojáky byl jediný výběr. Návrat do Ruska, kde je čekala jasná smrt. Nebo odjet za prací do Brazílie, která jim práci i azyl nabízela. A tak již 01. února 1921 odjíždějí tito vojáci víry a naděje jednak za prací do Jižní Ameriky, jednak na Balkán do Jugoslávie, Bulharska a dalších zemí, kde později mnozí nacházejí svůj druhý domov.
Na památku této intervence statečných lidí byl jako první založen generálem Wrangelem a to již 15. listopadu 1921 Čestný kříž Ruské armády s názvem :
KŘÍŽ GALLIOPOLI 1920-1921 ( rozkaz Wrangela č. 369)
První typy tohoto kříži jsou raženy jen z obecného kovu, jde o jednoduché ražby, které jsou však vzácné. Později a to jednak v Jugoslávii, ale i v Praze jsou tyto kříže raženy již pečlivě, jsou postříbřeny, černý smalt je na krajích rámován bílým proužkem. Ražby, které se nacházejí především ve Francii, jsou již zhotoveny ve stříbře. Tento kříž byl určen všem internovaným, tedy i ženám, které však kříž nosí zmenšený ve tvaru brože na jehlici.
Kozáci z ostrova Lemnos. Pustý a nehostinný, bez vody a jediného stromu byl Lemnos jistě nepříjemným zajateckým táborem. Přesto donští i kubánští kozáci dokázali pořádat kulturní akce a představení, založili vlastní knihovnu a sborový zpěv byl samozřejmosti. Jejich kříž nese název:
KŘÍŽ LEMNOS 1920-1921
Kříž s nápisem BIZERTA byl určen pro námořníky, kteří byli i se svými rodinami internováni a jejich lodě dva měsíce stály v karanténě. Námořníci ani jejich rodiny nesměli vyjít na břeh. V roce 1924 Francie uznala Svaz sovětských socialistických republik za právní stát a nástupce carského Ruska. Ale tím také končí sláva „Svatoondřejské„ vlajky, která více jak 200 let vlála na válečných lodích RUSKA. Zbytek námořního loďstva odplul do Francie a přístavu v Africe.
Pro vojáky, kteří nebyli v žádném internačním táboře, ale například žili v Konstantinopoli, byl zřízen kříž bez názvu, jen s letopočtem 1920-1921
Všechny tyto kříže jsou jednotné ve tvaru, výrobě a provedení. Jen na středu se objevuje nápis, který specifikuje internační tábor. Celkem tedy rozeznáváme tyto kříže:
Kříž s nápisem GALLIPOLI
Kříž s nápisem LEMNOS, KABADŽA, GALLIPOLLI, ČATALDŽA
Kříž s nápisem BIZERTA
Kříž bez nápisu jen s datem 1920- 1921
Kříž s nápisem LUKULL
Kříž bez nápisu i bez data
Ke každému kříži se později vyráběly i miniatury, které byly určeny ke každodennímu nošení na občanském oděvu. V průběhu let se kvalita křížů zlepšovala a tak známe kříže ražené ve stříbře, zlacené, pečlivě smaltované, ale ze sběratelského hlediska jsou nejvzácnější první typy, ražené jen z obecného kovu, ne sice krásné, ale o to zajímavější. Vzhledem k tomu, že kříže se vyráběly jednak ve Francii, ale i v Praze, Jugoslávii, Bulharsku, objevuji se varianty, kde je letopočet umístěn odlišně, případně i nápis je proveden odlišným typem písma.
Není od věcí si uvědomit, že většina těchto vojáků se v letech 1941 i ze svými syny zapojila do boje proti Rudé armádě, ale i srbským partyzánům. Bojovali na straně Německých okupantů ve speciálních oddílech a jednotkách SS.
Literatura:
P- PASKOV : Orders and Badges in the Civil War 1917-1922. Paris 1961
Generál KUTEPOV : Collection of Articles. Paris 1934
Alexandr KUZNECOV : O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922
Poznámka: Jde o vzácné dekorace. Obrázky jsou převzaté z práce P. Paškova a A. Kuzněcova.
Archiv: Alt.
Archiv: Faleristika
gramaticky opraveno 7.8.2009 Hanyz
Ruská armáda v cizině.
Anton Ivanovič Děnikin se ve svým pamětech a vzpomínkách, které vydal v emigraci v Berlíně již v roce 1926, zamýšlí, proč byla „Bílá armáda„ rozdrcena právě bolševiky a jejími vojsky. Ani tento zkušený generál neumí dát na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Rozebírá, proč masa bývalých carských důstojníků stála v čele Rudé armády. Jeho závěry mimo jiné hovoří i o terorismu komunistů a internaci rodin důstojníků, kterým nezbývalo než bojovat za vlastní přežití své a své rodiny. Na tomto teroru se jistě nedá budovat demokratická společnost, což (SSSR) Svaz sovětských socialistických republik nikdy nebyl. Připomeneme si jen osud poražených bojovníků armády, kteří se zbraní v ruce bojovali proti tak zvaným „ internacionalistům a proletářům„,které bych dnes nazvali prostě „teroristé“, kterým byla vzorem Francouzská revoluce a teror tehdejších „revolucionářů“ inspiroval i ruské bolševiky.
Ústup byl jediným východiskem. Severní armáda přešla hranice do Finska a částečně do Polska. Sibiřská armáda našla útočiště v Číně. Dobrovolecká armáda soustředěná na jihu Ruska se evakuovala z poloostrova Krym v lednu roku 1920. Vyvstal problém, kde a kam umístit na 136 000 vojáků, důstojníků? Z tohoto počtu bylo na 70 000 vojáků, kteří odmítali složit zbraně a do emigrace odjíždějí ozbrojeni. Armádu bylo nutno rozdělit na menší části .
První armádní sbor, kterému velel generál Kutepov byl umístěn do internačního a sběrného zařízení, které bylo pro vojáky zřízeno na poloostrově Gallipoli.
Kozáci jsou internování v tureckých táborech ( Kabadža, Čataldža). Později jsou však kozáci umístěni na ostrově Lemnos. Loďstvo bylo odesláno do internace v přístavu Bizerta ( Tunis) a štábní důstojníci a celý štáb generála Wrangela byl internován přímo v Konstantinopoli .
Generál Kutepov viděl své vojáky zklamané, zoufalé, apatické. Uvědomil si, že jediná možnost, jak jim vrátit víru v návrat a vítězství je práce, úprava tábora, výstavba a dokončení ubytování. Se svým štábem proto věnovali pozornost každodennímu životu internovaných vojáků. Byl stanoven denní řád a vyžadovala se tvrdá disciplína. V této době chtěli Francouzi ruskou armádu odzbrojit. Generál Kutepov jim vzkázal, že toho mohou dosáhnout jedině silou.
16. července 1921 příslušníci l. armádního sboru instalovali na Gallipoli památník, který byl zasvěcen památce internovaných vojáků v letech 1920-1921, ale zároveň i jako vzpomínka na utrpení zajatých vojáků, z války v roce 1854-1855. Každý ruský voják k tomuto památníku přiložil malý kamínek jako vzpomínku na své druhy ve zbrani.
V těchto lágrech se žít věčně nedalo. Před vojáky byl jediný výběr. Návrat do Ruska, kde je čekala jasná smrt. Nebo odjet za prací do Brazílie, která jim práci i azyl nabízela. A tak již 01. února 1921 odjíždějí tito vojáci víry a naděje jednak za prací do Jižní Ameriky, jednak na Balkán do Jugoslávie, Bulharska a dalších zemí, kde později mnozí nacházejí svůj druhý domov.
Na památku této intervence statečných lidí byl jako první založen generálem Wrangelem a to již 15. listopadu 1921 Čestný kříž Ruské armády s názvem :
KŘÍŽ GALLIOPOLI 1920-1921 ( rozkaz Wrangela č. 369)
První typy tohoto kříži jsou raženy jen z obecného kovu, jde o jednoduché ražby, které jsou však vzácné. Později a to jednak v Jugoslávii, ale i v Praze jsou tyto kříže raženy již pečlivě, jsou postříbřeny, černý smalt je na krajích rámován bílým proužkem. Ražby, které se nacházejí především ve Francii, jsou již zhotoveny ve stříbře. Tento kříž byl určen všem internovaným, tedy i ženám, které však kříž nosí zmenšený ve tvaru brože na jehlici.
Kozáci z ostrova Lemnos. Pustý a nehostinný, bez vody a jediného stromu byl Lemnos jistě nepříjemným zajateckým táborem. Přesto donští i kubánští kozáci dokázali pořádat kulturní akce a představení, založili vlastní knihovnu a sborový zpěv byl samozřejmosti. Jejich kříž nese název:
KŘÍŽ LEMNOS 1920-1921
Kříž s nápisem BIZERTA byl určen pro námořníky, kteří byli i se svými rodinami internováni a jejich lodě dva měsíce stály v karanténě. Námořníci ani jejich rodiny nesměli vyjít na břeh. V roce 1924 Francie uznala Svaz sovětských socialistických republik za právní stát a nástupce carského Ruska. Ale tím také končí sláva „Svatoondřejské„ vlajky, která více jak 200 let vlála na válečných lodích RUSKA. Zbytek námořního loďstva odplul do Francie a přístavu v Africe.
Pro vojáky, kteří nebyli v žádném internačním táboře, ale například žili v Konstantinopoli, byl zřízen kříž bez názvu, jen s letopočtem 1920-1921
Všechny tyto kříže jsou jednotné ve tvaru, výrobě a provedení. Jen na středu se objevuje nápis, který specifikuje internační tábor. Celkem tedy rozeznáváme tyto kříže:
Kříž s nápisem GALLIPOLI
Kříž s nápisem LEMNOS, KABADŽA, GALLIPOLLI, ČATALDŽA
Kříž s nápisem BIZERTA
Kříž bez nápisu jen s datem 1920- 1921
Kříž s nápisem LUKULL
Kříž bez nápisu i bez data
Ke každému kříži se později vyráběly i miniatury, které byly určeny ke každodennímu nošení na občanském oděvu. V průběhu let se kvalita křížů zlepšovala a tak známe kříže ražené ve stříbře, zlacené, pečlivě smaltované, ale ze sběratelského hlediska jsou nejvzácnější první typy, ražené jen z obecného kovu, ne sice krásné, ale o to zajímavější. Vzhledem k tomu, že kříže se vyráběly jednak ve Francii, ale i v Praze, Jugoslávii, Bulharsku, objevuji se varianty, kde je letopočet umístěn odlišně, případně i nápis je proveden odlišným typem písma.
Není od věcí si uvědomit, že většina těchto vojáků se v letech 1941 i ze svými syny zapojila do boje proti Rudé armádě, ale i srbským partyzánům. Bojovali na straně Německých okupantů ve speciálních oddílech a jednotkách SS.
Literatura:
P- PASKOV : Orders and Badges in the Civil War 1917-1922. Paris 1961
Generál KUTEPOV : Collection of Articles. Paris 1934
Alexandr KUZNECOV : O Bílé armádě a jejich vyznamenáních 1917-1922
Poznámka: Jde o vzácné dekorace. Obrázky jsou převzaté z práce P. Paškova a A. Kuzněcova.
Archiv: Alt.
Archiv: Faleristika
gramaticky opraveno 7.8.2009 Hanyz