Thomas-Morse S-4

Přehled verzí
Thomas-Morse S-4 - přehled verzí:

S-4 - prototyp
S-4B - sériová verze pro armádu, tři prototypy, 97 sériových, z toho 10 předáno námořnictvu
S-4C - sériová verze s motorem Le Rhône, prvních 50 z 497 dodáno ještě s Gnomem.
S-4E - prototyp stroje pro akrobatický výcvik, potom přestavěn na závodní
S-5 - plováková úprava S-4B, šest kusů

Po válce vzniklo mnoho soukromých přestaveb pro různé jiné hvězdicové i řadové motory, obvykle vícemístné, nebo dokonce jednoplošné.

Zdroj:
Wegg, John. General Dynamics Aircraft and their Predecessors. Naval Institute Press, Annopolis 1990, ISBN 0-87021-233-8
Strnad, Frank. The Thomas-Morse Scout, Profile No.68, Profile Publications, Leatherhead 1966
http://www.aerofiles.com/_thomas.html
URL : https://www.valka.cz/Thomas-Morse-S-4-t88876#330983 Verze : 0
V době vstupu Spojených států do první světové války se letecké oddělení Spojovacího vojska rozhodlo urychleně doplnit svůj letový park, tvořený převážně školními Curtissy a podobnými stroji, a vyplnit mezeru mezi nimi a výkonnými stíhači, které se v té době proháněly po obloze Francie a na které museli být američtí piloti připraveni. Evropské země řešily přípravu svých pilotů pomocí starších stíhaček, které už nebyly vhodné pro boj a byly proto vyhrazeny pro pokročilý výcvik, ale v Americe neměli ani ty zastaralé stroje. Tak ale vznikla příležitost k vytvoření prvního letadla, určeného přímo pro pokračovací výcvik.


V roce 1909 se do USA přistěhoval mladý britský konstruktér William T. Thomas, který vzápětí začal pracovat pro firmu Herring-Curtiss v newyorském Hammondsportu. Koncem roku se ale rozhodl založit si vlastní firmu, ve které chtěl postavit své vlastní letadlo. To už se za ním přistěhoval bratr Oliver, se kterým tedy založil firmu Thomas Brothers. Třetí hlavní postavou společnosti se stal další Brit a shodou okolností jmenovec bratrů Thomasů Benjamin Douglas Thomas, konstruktér, který prošel v Anglii firmou Vickers a později Sopwith. B. D.


Thomas se do Hammondsportu dostal na pozvání Glenna Curtisse, pro jehož firmu navrhl Model J, praotce veleslavného Curtissu Jenny, a u nějž spolupracoval s britským poručíkem Portem na návrhu létacího člunu America, určeného pro první přelet Atlantiku. Právě B. D. Thomas byl autorem návrhu nového letounu, určeného pro výcvik stíhacích pilotů, a který nesl lehkou podobu s Tabloidem z Thomasova posledního britského působiště. To už se ovšem psal rok 1917 a ve snaze najít finanční zázemí pro předpokládanou válečnou výrobu došlo ke sloučení s firmou Morse Chain Company do nové společnosti Thomas-Morse.


Prototyp S-4, poháněný francouzským rotačním motorem Gnome, poprvé vzlétl v červnu 1917 a během léta prošel testy na Armádní experimentální letecké stanici v Hamptonu, budoucím Langley Field. Navzdory písmenu S v názvu, znamenajícím Scout čili v dobové terminologii jednomístný vojenský letoun (stejně tak stíhací jako průzkumný), od počátku bylo testováno jako cvičný. Letadlo zanechalo dobrý dojem, rychlost 153 km/h byla velice dobrá, ovšem stroj měl těžiště příliš vzadu a navrženy byly i další změny. Došlo tedy ke zkrácení trupu, volant řízení systému Deperdussin byl nahrazen pákovým řízením, změnila se velikost křidélek atd. V této podobě byl objednám druhý prototyp a 3. října také stavba sta kusů pod označením S-4B. Vzhledem k tomu, že do té doby bylo největší zakázkou firmy Thomas 25 strojů T-2 a obvykle jejich typy vznikaly v počtu tří až šesti kusů, to byl obrovský úspěch. V listopadu již vzlétl první prototyp S-4B. 21. prosince 1917 byl ovšem prototyp zničen při přistání na univerzitě Cornell.


S-4B byl velice odolný letoun, na kterém byla často prováděna i akrobacie, aniž by byl zaznamenán jediný případ poškození z namáhání. Křídla měla na svou dobu neobvykle velké stupnění, přesto při testech zvládla unést pytle s pískem sedmkrát těžší, než bylo letadlo samé. Problémem se ale nakonec ukázal motor, vyráběný v licenci u General Vehicle Company z Long Islandu. Bylo obtížné ho nastartovat, kvůli praskajícímu palivovému systému byl náchylný k požáru a spotřeboval tři galony oleje na letovou hodinu. Podobně se také zhoršovalo ovládání letadla vlivem chladu na lanka řízení. Přesto během výroby došlo jen k drobným změnám. Námořnictvu byl představen také prototyp S-4 vybavený dvěma plováky a malým pomocným plováčkem pod ocasem. Přestože plováky značně zhoršily rychlost stoupání, námořnictvo zakoupilo šest strojů S-5, které dostaly přiděleno označení A-752 až A-757. Šlo v podstatě o standardní S-4B se zmíněnými úpravami. Plováky byly dřevěné a po každém letu plné vody, přesto si ale S-5 při testech na námořní letecké stanici Dinner Key u Miami získaly oblibu.

Úspěch S-4B a potřeba dalších cvičných letadel vedla 9. ledna 1918 k objednání dalších 400 strojů vylepšené verze S-4C. Hlavním rozdílem mezi verzí B a C byla změna ovládání křidélek, místo lanek byly použity otočně uchycené tyče (inspiraci Thomasové získali na Nieuportu, který jim byl zaslán k prostudování) a možnost umístit před pilotní prostor kulomet Marlin pro výcvik střelby. Problémový motor Gnome byl také nahrazen slabším, ale mnohem spolehlivějším Le Rhonem, který pro změnu vyráběla v licenci Union Switch and Signal Company. Prvních 50 S-4C (SC41359 až 41408) ovšem dostalo ještě Gnomy, protože výroba nových motorů se ještě nerozeběhla. Je nutno poznamenat, že všechny verze trpěly, i když v menší míře, neduhem prototypu, byly tedy "těžké na ocas". S dalším rozvojem války přišly i další objednávky, a tak bylo v srpnu 1918 objednáno 150 strojů a 4. října dalších 500. Už 10. listopadu ale byla výroba zrušena a dokončeno bylo pouze 97 S-4C ze srpnové série, s výrobními čísly 44578-44674. To ovšem stejně představovalo více než 600 S-4 a S-5, plus dalších 200 strojů ve formě náhradních dílů.

Tommy, jak se es čtyřkám přezdívalo, sloužily snad ve všech stíhacích školách ve Spojených státech. Na konci září 1918 létalo na floridské základně Carlstrom Field 106 letadel, na Gerstner Field v Louisianě 84 a na kalifornské Rockwell Field dalších 101 strojů. Menší množství byly na Barron Field a Taliaffero Field v Texasu a Mitchell Field u newyorského Garden City. Toto letiště získalo ve spojitosti s Tommym i své jméno - když při cvičném letu v Louisianě zahynul (vlastní vinou) neúspěšný kandidát na newyorského starostu J. P. Mitchell, bylo na jeho počest hlavní newyorské letiště přejmenováno. S-4 používalo i námořnictvo - deset S-4B (A3235-3244) a čtyři S-4C (A5855-5858) mu bylo předáno armádou.
Konec války sice znamenal konec výroby S-4, ale ne konec vývoje. Následoval S-4E, který byl zamýšlen jako prototyp verze pro akrobatický výcvik a měl nová křídla se zužujícími se konci. Byl také poháněn motorem Le Rhône 9J o 82 kW a měl přepracované, lehčí ocasní plochy, připomínající Spad. Užší podvozek dělal trochu problémy při startu, ale přistání bylo navzdory vyšší přistávací rychlosti (kolem 100 km/h) snadné. Stále ovšem byl těžký na ocas. Po úpravách sice mohl splňovat nároky na nový pokročilý cvičný letoun, tomu ale zabránil rotační motor, od jehož používání armáda ustupovala, takže skončil u jediného prototypu. Několik let létal na továrním letišti v Ithace, až byl zakoupen Basilem Crowem a upraven pro tehdy oblíbené závodění. Po přestavbě na řadový motor Aeromarine B se zúčastnil několika Národních leteckých závodů a dokonce jeden vyhrál, s rychlostí kolem 230 km/h.


Dalším krokem byla úprava základní konstrukce S-4 na dvoumístný stroj, označený S-6. Měl to být sportovní či cvičný stroj, který se stejným motorem, Le Rhone 9C, dosahoval trochu lepších výkonů než S-4C a dokončen byl v lednu 1919. I tento nadějný skvěle pilotovatelný typ byl "zabit" svým rotačním motorem, který byl shledán příliš složitým pro pilotní nováčky. Ve stejné době vznikl i S-7, který měl dvě sedadla vedle sebe v rozšířeném trupu, kvůli kterému byl trochu pomalejší než předchozí verze. Stejný motor ale znamenal i stejný osud. Prototyp byl nakonec prodán již zmíněnému Roweovi a použit pro mapování v New Jersey. Poslední Tommy byl S-9, který měl také sedadla umístěná vedle sebe. Použita byla křídla z S-6 a trup byl v základě také odpovídal S-6, byl ale širší a celokovový, s potahem z hliníkového vlnitého plechu na kovových žebrech. Místo rotačního motoru již byl použit 149kW Wright J-3, se kterým S-9 dosahoval rychlosti 225 km/h a vysoké rychlosti stoupání. Trup byl ovšem velice těsný a při použití padáku pilot dost vyčníval z letadla. Po zapůjčení na Kelly Field došlo při zkušebním letu k selhání vzpěr, které donutilo pilota vyskočit na padáku, přičemž stroj pokračoval v letu, aby se po nepilotovaném přistání odtrhla křídla od trupu. Přestože trup nebyl příliš poškozen, nebyl nikdy opraven a zůstal v továrním skladu.


Jako u jiných cvičných letadel se po válce ocitlo mnoho "Tomíků" v civilních rukou a často byly upraveny nejrůznějším způsobem. Nejčastější byla výměna motoru, umožněná obrovským množstvím Le Rhonů vyprodávaných z vojenských skladů, takže stroje s Gnomy byly často po první závadě přestavěny. Část strojů dostala také hvězdicové motory Super-Rhone, což byla přestavba, kterou prováděla jistá texaská firma z původních rotačních Rhonů. Později byly velice oblíbené řadové motory Curtiss OX-5 (z rovněž ve velkém vyprodávaných Curtissů Jenny), různé prodlužování horních křídel i úplná demontáž křídel spodních, takže z několika Tommy se stal hornoplošník. Firma Yackey se dokonce přímo specializovala na přestavbu S-4 na svůj Yackey Sport, dvou až třímístný letoun se zmíněným motorem Curtiss. Mnoho dalších sportovních letadel zase používalo některé z dílů, křídla atd. původně určených pro S-4. Nejméně jeden Tommy se používal pro dopravu pošty a další byly přestavěny na závodní.


Mnoho dalších se dostalo do služeb Hollywoodu, kde po drobných úpravách představovaly britská, francouzská i německá letadla. Zahrály si v dobových trhácích jako Hell's Angels, Dawn Patrol, a také v The Sky Raider, ve kterém si zahrál slavný francouzský stíhač Charles Nungesser a při jehož natáčení údajně americký pilot na svém Tommym vymanévroval Nungesserův Nieuport. Ve filmech se objevovaly i později, ještě ve třicátých letech alespoň stály někde v pozadí jako nelétající rekvizity. Konec jejich kariéry znamenal až rok 1956, kdy byl jeden přestavěný S-4B použit ve filmu Lafayettte Escadrille.

Dodnes se dochovalo několik strojů. Jeden S-4C je od roku 1965 v Muzeu amerického letectva v Daytonu, u vchodu do Národního muzea námořního letectví v Pensacole je zavěšen další stroj, který je sice všude uváděn jako S-4C, má však plováky. Další stroj v Národním muzeu námořní pěchoty je S-4B postavený z několika částí, snad i s využitím dílů prototypu S-4. Soukromé Pioneer Flight Museum v Old Kingsbury vlastní dokonce jeden S-4C v letuschopném stavu.


zdroj:
Wegg, John. General Dynamics Aircraft and their Predecessors. Naval Institute Press, Annopolis 1990, ISBN 0-87021-233-8
Strnad, Frank. The Thomas-Morse Scout, Profile No.68, Profile Publications, Leatherhead 1966
Hornát, Jiří. Thomas Morse S-4 Scout, Letectví + kosmonautika 22/1989
http://www.aerofiles.com/_thomas.html
URL : https://www.valka.cz/Thomas-Morse-S-4-t88876#339409 Verze : 0

Diskuse

V roce 1930 vznikl na motivy povídky The Flight Commander film Dawn patrol, sledující osudy dvou zkušených britských pilotů během první světové války. Příběh končí klasicky, oba přátelé (Richard Barthelmess a Douglas Fairbanks Jr.) se rozhádají, aby nakonec jeden obětoval svůj život pro druhého. V roce 1938 vznikl remake, ve kterém hráli hlavní postavy Errol Flynn a David Niven. To už ovšem nebylo k dispozici dostatek letuschopných letadel schopných představovat prvoválečné stíhačky, velká část letových záběrů i detailů na techniku byla převzata z původního filmu. Záběry pocházejí z druhého filmu.
Thomas-Morse S-4 - Rušné německé letiště...

Rušné německé letiště...
Thomas-Morse S-4 - ... a pár britských Scoutů chystajících se vrátit vzkaz -a pár bomb navíc.

... a pár britských Scoutů chystajících se vrátit vzkaz -a pár bomb navíc.
URL : https://www.valka.cz/Thomas-Morse-S-4-t88876#344548 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více