Ludwig Wilhelm

Baden-Baden
     
Příjmení:
Surname:
Bádenský of Baden-Baden
Jméno:
Given Name:
Ludvík Vilém Louis William
Jméno v originále:
Original Name:
-
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generálporučík, říšský generál polní maršál Lieutenant General, Imperial General Field Marshal
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
markrabě Margrave
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
08.04.1655 Paříž, Francie
08.04.1655 Paris, France
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
04.01.1707 Rastatt, Německo
04.01.1707 Rastatt, Germany
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
vrchní velitel císařských vojsk Chief commander of the Imperial army
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Přezdívalo se mu Turecký Ludvík, Štít říše či Rudý král.
Byl bratrancem Evžena Savojského.
He was known as Türkenlouis, Shield of the Empire or Red King.
He was cousin of Prince Eugene of Savoy.
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und k. k. Generale (1618-1815), Österreichisches Staatsarchiv, 2006.
wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Ludwig-Wilhelm-t89032#331650 Verze : 0
Markrabě Ludvík Vilém Bádenský (Markgraf Ludwig Wilhelm von Baden-Baden) se narodil 8. dubna 1655 v pařížském paláci Hôtel de Soissons. Jeho otcem byl bádenský korunní princ Ferdinand Maxmilián a matkou Ludovika Savojsko-Carignanská, jejímž bratrem byl Evžen Mořic Savojsko-Carignanský, hrabě Soissonský - otec Evžena Savojského. Oba bratranci dosáhnou slávy na poli válečném, navíc proti stejnému protivníkovi, avšak Ludvík Vilém se ocitne ve stínu svého slavnějšího příbuzného. Dalším paradoxem jeho života je skutečnost, že jeho kmotrem, po němž má první část svého jména, byl francouzský král Ludvík XIV., neboť s Francouzi svede nejednu bitvu. Pro úplnost dodejme, že jméno Vilém měl po svém dědečkovi Vilémovi Bádenském.


Ludvík Vilém rozhodně neměl idylické dětství. Jeho matka se odmítla přestěhovat z Paříže do Bádenska a rodiče se rozešli v době, kdy mu byl pouhý půlrok. Starost o malého prince převzala hraběnka Marie Magdaléna Öttingenská, druhá manželka jeho děda. Ani svého otce si příliš neužil. Ferdinand Maxmilián utrpěl zranění při lovu a v roce 1669 zemřel na sněť. V následujícím roce vyrazil Ludvík Vilém pod dohledem dědečkova hofmistra Cosima Marzi Mediciho na kavalírskou cestu.


Během ní navštívil svoji tetu Kateřinu Františku Jindřišku Bádenskou, toho času jeptišku v klášteře Navštívení v Besançonu. Svého pobytu v tomto městě využil rovněž k účasti na právních přednáškách a vzdělával se rovněž ve vojenských záležitostech. Poté vyrazil z Francie přes Švýcarsko do Itálie. V Římě se mu dostalo audience u papeže Klimenta X. Neapolský vicekrál mu při té příležitosti nabídl službu ve svém vojsku. V tomto případě ještě Ludvík Vilém odmítl a vydal se na cestu zpátky do Bádensku, přičemž cestoval oklikou přes Benátky a Innsbruck.


Když se v roce 1674 Ludvík Vilém vrátil domů, bylo mu devatenáct let. Nehodlal ale nečinně pobývat v Bádensku. Právě naopak – vstoupil do císařských služeb, kde se mu učitelem na poli válečném nestal nikdo menší než slavný Raimundo Montecuccoli. V Evropě již dva roky zuřila francouzsko-nizozemská válka, a tak se Ludvík Vilém brzy dočkal válečné vřavy i prvních vavřínů. Během dobývání pevnosti Philippsburg se dokonce osvědčil natolik, že mu císař Leopold I. v roce 1676 propůjčil pěší pluk č. 23. Následujícího roku oplakal svého děda, jenž odešel na onen svět. Vilém Ludvík ho nahradil na markraběcím stolci, avšak vládnutí se moc nevěnoval, čas trávil spíše na různých vojenských taženích. Po uzavření míru v Nijmegenu jmenoval císař Ludvíka Viléma Bádenského plukovníkem-polním strážmistrem (Obrist-Feldwachtmeister). Jistě ho hned méně bolelo zranění utržené v roce 1678 v bitvě u Stauffenu. Ostatně své šrámy z bitev si mohl léčit v letech 1678-1682, kdy se na čas mohl věnovat správě svého bádenského území, které utržilo v předchozím konfliktu nejednu škodu.


V roce 1679 ho císař jmenoval generálem polním strážmistrem (General-Feldwachtmeister). Všeobecně se čekalo vypuknutí další války s rozpínavými Francouzi, avšak kolo dějin se roztočilo jinde – v ohrožení byla tentokrát samotná Vídeň. Nově jmenovaný polní podmaršál Ludvík Vilém Bádenský tak pospíchal do Uher, a to dokonce natolik, že se ještě stačil zúčastnit obranných ústupových bojů před Vídní. Zúčastnil se rovněž osvobozovacího boje, který se odehrál 12. září. Ludvík Vilém Bádenský si razil na svazích Kahlenbergu cestu vpřed v čele opěšalých saských dragounských pluků.


Účastnil se i bojů, které následovaly po osvobození hlavního říšského města. Dne 9. října se podílel na dobytí Parkanu (dnešní Štúrovo), což otevřelo dveře k obsazení Ostřihomi o dva týdny později. I na něm se Ludvík Vilém Bádenský podílel. Za svůj podíl na vítězných bojích byl odměněn jmenováním do hodnosti generála jezdectva (General der Cavallerie). Dne 22. července 1684 odrazil jezdecký útok nepřítele u Hanzsabeku a ještě mu ukořistil několik děl. 16. srpna následujícího roku přispěl k vítězství císařských sil u Ostřihomi. Císař v roce 1686 ocenil jeho schopnosti jmenováním do funkce druhého velitele a vojenského poradce armády, jež pod velením kurfiřta Maxe Emanuela Bavorského obléhala Budu. Ludvík Vilém vedl obléhací práce a zúčastnil se i závěrečné zteče na město i zámek, a to i přes utržené zranění. Poté dostal za úkol vyhnat v čele nově sestavené armády nepřátelské jednotky až za Drávu. Úspěšné splnění tohoto úkolu mu přineslo jmenování do hodnosti polního maršála (Feldmarschall). Po bitvě u Pětikostelí a Káposváru, ke kterým došlo v říjnu a listopadu 1686, byl od Turků osvobozen skoro celý pravý břeh Dunaje. Poté byl opět přidělen k dispozici kurfiřtovi Maxi Emanuelovi Bavorskému. Markrabě nebyl příliš spokojen s chováním svých nadřízených, především vévody Karla Lotrinského, ale ten měl u dvora zastání, ostatně byl císařovým švagrem. Ludvík Vilém si tak alespoň spravil chuť v bitvě u Moháče v srpnu 1687, kde odrazil nepřátelský pokus o obchvat a následně přešel do účinného protiútoku a protivníka tvrdě porazil.


S císařovým svolením se potom Ludvík Vilém vydal z bojiště přímo do Vídně, kde se připojil k odpůrcům Karla Lotrinského a spolu s nimi zabránil jeho znovuzvolení vrchním velitelem v následujícím roce.


...



Ludvík Vilém Bádenský si za své skutky vysloužil řadu přezdívek. Nejčastěji byl nazýván tureckým Ludvíkem, štítem říše či rudým králem - to podle výrazného červeného kabátce, ve kterém se s oblibou pohyboval na bojišti. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a majitelem pěšího pluku č. 23. Tento pluk byl v roce 1809 rozpuštěn, avšak v roce 1814 byl znovu vytvořen na základě do císařských služeb přejatého italského pluku. Tento obnovený pěší pluk č. 23 nesl od roku 1888 na věčné časy jméno právě markraběte Bádenského.
URL : https://www.valka.cz/Ludwig-Wilhelm-t89032#331661 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více