Udet, Ernst

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 369 příspěvků vloženo, 1486 editováno a 246 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Udet, Ernst

generálplukovník

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Udet Udet
    Jméno:
    Given Name:
    Ernst Ernst
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Ernst Udet
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    generálplukovník Colonel General
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    26.04.1896 Frankfurt nad Mohanem /
    26.04.1896 Frankfurt am Main /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    17.11.1941 Berlín /
    17.11.1941 Berlin /
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    Velitel stíhací perutě (Jagdstaffel) za první světové války
    Vrchní zbrojmistr Luftwaffe za druhé světové války
    Fighter squadron (Jagdstaffel) commander in WWI
    Head of the Office of Air Armament Luftwaffe on WWII
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    Druhé nejúspěšnější německé stíhací eso se 62 sestřely
    Zastřelil se
    Second-highest scoring German flying ace of World War I with 62 victories
    He shot himself in the head
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    http://www.firstworldwar.com/bio/udet.htm
    http://www.theaerodrome.com/aces/germany/udet.php
    http://en.wikipedia.org/wiki/Udet
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#323960Verze : 1
    MOD
    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Udet Udet
    Jméno:
    Given Name:
    Ernst Ernst
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Ernst Udet
    Všeobecné vzdělání:
    General Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Vojenské vzdělání:
    Military Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Důstojnické hodnosti:
    Officer Ranks:
    22.01.1917 Leutnant
    14.09.1918 Oberleutnant
    MM.DD.RRRR Hauptmann
    MM.DD.RRRR Major
    01.06.1934 Oberstleutnant
    01.06.1935 Oberst
    01.04.1937 Generálmajor
    01.11.1938 Generálporučík
    01.04.1940 Generál letectva
    19.07.1940 Generálplukovník
    22.01.1917 Leutnant
    14.09.1918 Oberleutnant
    MM.DD.RRRR Hauptmann
    MM.DD.RRRR Major
    01.06.1934 Oberstleutnant
    01.06.1935 Oberst
    01.04.1937 Major General
    01.11.1938 Lieutenant General
    01.04.1940 General of the Flyers
    19.07.1940 Colonel General
    Průběh vojenské služby:
    Military Career:
    Vyznamenání:
    Awards:
    Datum udělení
    Date of Issue
    Stužka
    Ribbon
    Název
    Name
    Poznámka
    Note


    24.09.1915
    Železný kříž 2. třídy
    Iron Cross 2nd Class
    Eisernes Kreuz II. Klasse
    -


    20.03.1916
    Železný kříž 1. třídy
    Iron Cross 1st Class
    Eisernes Kreuz I. Klasse
    -


    04.07.1940
    Rytířský kříž Železného kříže 1939
    Knight's Cross of the Iron Cross
    Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes 1939
    -


    DD.MM.RRRR
    - Spona 1939 k Železnému kříži 1914 1. třídy
    Clasp 1939 to Iron Cross 1914 to 1st Class
    Wiederholungsspange 1939 zum Eisernen Kreuz 1914 1. Klasse
    -


    DD.MM.RRRR
    - Spona 1939 k Železnému kříži 1914 2. třídy
    Clasp 1939 to Iron Cross 1914 to 2nd Class
    Wiederholungsspange 1939 zum Eisernen Kreuz 1914 2. Klasse
    -
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    http://www.firstworldwar.com/bio/udet.htm
    http://www.theaerodrome.com/aces/germany/udet.php
    http://en.wikipedia.org/wiki/Udet
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#422053Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Generaloberst Ernst Udet


    V létě 1918 našli němečtí letci u jednoho padlého francouzského pilota výstřižek z francouzských novin, kde se hovořilo o jednom německém stíhači jako o "esu es". Byla připojena jeho fotografie a jméno - poručík Udet. Po Richthofenově smrti měl skutečně Ernst Udet nejvíce vítězství ze všech žijících německých letců. Bojoval potom o to, aby se na této příčce udržel a nakonec se mu to podařilo. Stal se nejúspěšnějším žijícím německým stíhačem a druhým nejúspěšnějším celkově. Předcházely tomu však tři roky tvrdých vzdušných bojů.


    Narodil se 26. dubna 1896 v rodině ing. Adolfa Udeta ve Frankfurtu nad Mohanem. Už od mládí ho fascinovaly technické obory, především motorismus a letectví. Když začala válka, přihlásil se jako dobrovolník motocyklista. Koncem roku 1914 byl z této funkce propuštěn a hned se hlásil u náhradního leteckého oddílu k výcviku. Nebyl však přijat pro svůj nízký věk (bylo mu 18 let) a "nevojenskou míru", pouhých 160 cm! Prošel tedy soukromým výcvikem pro civilní letce na vlastní náklady. Učil se na letounu LVG B.I, který vyráběly Ottovy závody a u nichž Udet absolvoval svůj kurz.


    Na frontu se dostal poprvé jako příslušník AFA 206 (Artilleriefliegerabteilung - oddíl pro dělostřelecké pozorování) v roce 1915 a absolvoval zde řadu bojových letů. Nepřátelská letadla ale zatím potkával jen ojediněle a o vzdušném vítězství se mu dosud ani nesnilo: "Příležitostně potkáváme také nepřítele, ale my, pozorovací letouny na sebe navzájem neútočíme. Nemáme na palubě téměř žádné zbraně. Víme to jeden o druhém, a tak se vzájemně míjíme jako lodi na jezeře."


    14. září 1915 se svobodník Udet jako pilot Aviatiku B.II účastnil náletu na Belfort. Během letu se ale utrhl závěs výztužného lana, což způsobilo náhlou nestabilitu letounu. Udetovi se podařilo nouzově přistát a za záchranu letounu byl vyznamenán Železným křížem II. třídy.


    Při jednom z dalších letů Udet havaroval při startu s přetíženým letadlem. Byl jen lehce zraněn a po čtrnácti dnech v nemocnici je propuštěn. Je ihned odeslán do leteckého učiliště v Neubreisachu, kde neprodleně nastoupil sedm dní vězení za zničení stroje.


    Ihned po propuštění z vězení, když se šel zahlásit veliteli, ho odchytil jeden důstojník - pozorovatel a vzal ho na palubu svého LVG. Na letišti se horečně připravovali k hromadnému náletu na Belfort. Udet také vzlétl, ale poblíž Belfortu zjistil, že jim letí vstříc dva Farmany a jednoplošník Morane. Německá posádka usoudila, že boj by byl beznadějný, protože jejich starý stroj měl mnohem horší parametry než nepřátelské letouny a navíc nebyl vyzbrojen kulometem. Na rozkaz pozorovatele tedy Udet zamířil na jih a společně napadli skladiště a kasárna v Montreaux. Pozorovatel začal dolů spouštět malé ruční bomby otvorem v podlaze kabiny, ale jedna z nich se zachytila na podvozku. Udet zvedl stroj téměř kolmo vzhůru a bombu uvolnil.


    Ihned po přistáni se šťastný Udet dovídá, že byl přeložen k FFA 68, konkrétně k jejímu oddělení stíhacích letců v Habsheimu, což bylo tehdejším předchůdcem pozdějších Kampfeinsitzer - Kommando. Nástup ale nebyl nijak slavný. Svůj první letoun, zbrusu nový Fokker E.III, rozbil Udet při vzletu. Komise však prokázala, že nehodu nezavinil, protože bowdenové lanko od spouště kulometu se zachytilo o páčku na přístrojové desce a zablokovalo tak řídící páku. Udet tedy dostal další letoun, ale tentokrát to byl starší Fokker E.I.


    Posádka jednomístných letadel v Habsheimu se skládala z pouhých čtyř letců, včetně Udeta. Zabrali si pro sebe opuštěnou vilu a žili si opravdu královsky. Udet se už 28. 11. 1915 utkal s nepřítelem, když mu pozemní hláska oznámila, že linii fronty přeletěl francouzský výzvědný Caudron G.IV. Udet tedy odstartoval, nepřítele brzy vyslídil, ale nedokázal stisknout spoušť kulometu: "Je to proti všem pravidlům hry. Caudron je letadlo průzkumné, zatímco já letím na stíhačce. Stisknutím jednoho knoflíku na řídící páce mohu zahájit kulometnou palbu a nepřítele ve vzduchu zničit... Nastává chvíle, kdy bych měl střílet. Ale nemohu."


    Udet se však přiblížil ke Caudronu moc blízko a francouzský střelec ho pokropil dávkou z kulometu. Jedna kulka roztříštila Udetovy letecké brýle a jejich střepinky ho poranily v obličeji. Rychle se odpoutal a zmizel v mracích.


    Po této zkušenosti se Udet rozhodl již nikdy neselhat. Zhotovil proto i model Nieuportu, který používal jako terč, na němž cvičil střelbu. Vždycky večer po skončení běžného leteckého provozu jej umístil na volné prostranství, kde na něj útočil střemhlav z výšky 300 m, ve 100 m začal střílet, těsně u země podrovnal a začal znovu. Brzy na to přišlo nařízení, že se musí šetřit municí a tak Udet o to více ostřeloval nepřátelské zákopy.


    Na počátku roku 1916 už zase Udet, již v hodnosti rotného, létá na novém Fokkeru E.III. 18. března 1916 Udetovi volali z předních zákopů, že francouzská letadla přeletěla linie a letí k Altkirchu. Udet okamžitě vzlétl a zamířil označeným směrem. Usilovně stoupal a právě když byl nad Altkirchem ve výši asi 2800 m, spatřil nepřátelskou formaci. Letadel bylo tolik, že se zprvu domníval, že ty černé tečky jsou kapky oleje, které mu odstříkly od motoru na jeho letecké brýle. Ale ve skutečnosti to byla formace 23 bombardérů typu Caudron a Farman.


    Udet na formaci s převýšením zaútočil a jako cíl si vyhlédl vedoucí Maurice-Farman MF. 11:
    "Od této chvíle vidím už jen jedinou věc, velikého Farmana uprostřed nepřátelské formace. Zvyšuji rychlost a s naplno běžícím motorem se řítím dolů... Vidím koženou leteckou přilbu pozorovatele. Teď se vzpřímil, natočil kulomet do výše a míří jím na mě. Ze vzdálenosti 80 metrů už bych mohl střílet. Ale musím mít úplnou jistotu. Vpřed, ještě blíž, 50 metrů, 40, 30... Teď je ta pravá chvíle! Spouštím palbu. Zřetelně vidím, jak nepřátelské letadlo kolísá. Z výfuku vyskočí modravý plamen, rychle se šíří a nechává za sebou bílý pruh kouře. Vyhrál jsem, zasáhl jsem benzinovou nádrž. Vzápětí slyším kovový zvuk, jak do stěny vedle mě narážejí kulky. Otočím hlavu a vidím za sebou dva Caudrony, které mě zasypávají střelami... Stlačit řídící páku, let střemhlav dolů a pryč! O 300 metrů níž končím pád a letím rovně. Kolem mě se do hloubky řítí trup Farmanu jako obrovská pochodeň shozená z nebe. Za ním se táhne černý oblak kouře, z něhož šlehají jasné plameny. Pak se kolem mě mihne muž s nohama a rukama roztaženýma jako žába. Pozorovatel...
    Vzduch nade mnou je naplněn hřměním motorů a prudkým štěkáním kulometů. Z Habsheimu vzlétla všechna letadla, která byla k dispozici, a vrhla se na nepřítele. Pod jejich zuřivým náporem ztratila francouzská eskadra svou formaci. Rozpoutala se řada jednotlivých soubojů. Kam se člověk podívá, vidí letadla, která kolem sebe krouží v bláznivém víru boje. Jeden osamocený, nikým nepronásledovaný Caudron spěchá k západu. Ženu se za ním na plný plyn... Ze vzdálenosti 150 metrů zahajuji palbu, je to však příliš daleko. Z 80 metrů to zkouším druhou sérií výstřelů znovu... Caudron se zachvěje, u pravého motoru se objeví malý oblak kouře, otáčení vrtule se zastavuje, až se nakonec úplně zastaví... Dostal jsem se k němu tak blízko, že cítím proud vzduchu od jeho vrtule. Střílím znovu. Pilot v letadle přede mnou sebou trhne a padá dopředu na řídící páku. Vtom se mi v hlavni vzpříčil náboj... Oběma rukama marně buším do kulometu. Zůstává němý. Nejsem proto schopen dalšího boje, musím se od protivníka odpoutat a vracím se domů..."



    Tak tedy získal Ernst Udet své první vítězství. Spolu s ním sestřelili po jednom letadle všichni tři jeho kolegové z Habsheimu. Němci odrazili jeden z prvních velkých náletů v dějinách a sestřelili celkem pět francouzských bombardérů. Sami ztratili tříčlennou posádku velkoletadla AEG, která se také zapojila do boje, ale v manévrovém boji se srazila s jedním Farmanem.


    Později dorazila nová výzbroj a Udet začal létat na dvouplošníku Fokker D.III. Na hřbet trupu si nechal namontovat plechovou hlavu pozorovatele k oklamání nepřítele. Posádka jednomístných letadel v Habsheimu se koncem léta 1916 změnila v Jasta 15. Nová jednotka pak byla přezbrojena na nové Albatrosy D.III. Udet získal první vítězství u nové jednotky a druhé celkově 12. 10. 1916. Na Štědrý den pak sestřelil svého třetího soupeře.


    V novém roce pak otevřel skóre 20. 2. 1917 sestřelením Nieuportu. V březnu je Jasta 15 přeložena k Chemin des Dames, kde se spojenecká vojska právě připravují k zahájení ofenzívy. Obě strany sem přesouvají to nejlepší: "Proti nám je umístěna elita francouzského letectva. Má tam být dokonce i Nungesser a Guynemer, eso všech es, francouzský Richthofen. Létají na jednomístných letadlech typu Spad s motorem Hispano o 180 koních. Je to rychlý, velmi snadno ovladatelný stroj. Nad našimi albatrosy má převahu zejména při letu střemhlav, kdy se naše nosné plochy začínají třást. Může pak dojít k uvolnění jejich součástí a rozpadu. Stabilnější Spad snáší toto zatížení bez námahy. Také nepřátelská obrana je tu lépe vycvičena... Poznal jsem to hned při prvním frontovém letu. Protiletecký kulomet mi roztříštil přední nosník a měl jsem co dělat, abych stroj dostal domů. Téměř všechny letecké boje jsou bezvýsledné a naše nálada se každým dnem zhoršuje..."


    Jasta 15 zde získala první vítězství až 16. 4. 1917. Udet sám zde sestřelil svého prvního nepřítele 24. 4. Tento Nieuport byl zároveň jeho pátým vítězstvím, takže se mohl začít počítat mezi esa.


    Jednotka má však také první ztráty. 26. dubna, v den Udetových 21. narozenin, padl velitel Jasta 15 nadporučík Reinhold. Jeho letadlo se našlo stojící, téměř nepoškozené, uprostřed pole. Reinhold sám seděl s rukou na spoušti kulometu a přimhouřeným okem, jak právě mířil na nepřítele, když jej překvapila smrt. Kulka mu zezadu prostřelila hlavu a vpředu mezi obočím vylétla ven.


    O několik dní později převzal velení Jasta poručík Gontermann, specialista na ničení upoutaných pozorovacích balónů. V té době jich měl na kontě 6 a 12 letadel. Za čtrnáct dní u Jasta 15 sestřelil osm letadel, dostal řád Pour le Mérite a čtyři týdny dovolené. Velení předal Udetovi, který měl už šest sestřelů a hodnost poručíka.


    25. 5. 1917 vedl Udet nad frontou hlídku pěti Albatrosů: "25. května létáme závoru. Letíme jako vždycky v klínové formaci... Jsme ve výši asi 2000 m. Nebe je jako čistě vymetené, jen docela nahoře je vidět několik prachových obláčků. Pere do nás polední slunce a po nepříteli ani vidu ani slechu... Nevím, jestli existuje šestý smysl, ale najednou se mě zmocňuje pocit, že nám hrozí nebezpečí. Provedu poloviční zatáčku a v tom okamžiku vidím, jak těsně vedle mě, sotva dvacet metrů, se objevil Puzův stroj v kouři a plamenech. Puz sedí uprostřed žáru strnule a vzpřímeně, s hlavou obrácenou ke mně. Teď jako v křeči zvedá pravou ruku k letecké přilbě. Vypadá to jako by mě naposledy zdravil... V tom se jeho letadlo roztrhlo, trup se jako planoucí meteor řítí kolmo do hloubky a odtržené nosné plochy víří za ním... Strnule zírám přes palubu za troskami. Jakási stíhačka se dostává do mého zorného pole, závratnou rychlostí se žene 500 metrů pode mnou na západ... Je to jasné, to může být jen Guynemer. Řítím se za ním dolů. Musím ho dostat. Ale nosné plochy Albatrosu nevydrží let střemhlav, začínají se chvět a chvění se stále stupňuje. Mám obavy, že se můj stroj ve vzduchu rozlomí. Vzdávám pronásledování a vracím se domů..."


    Ztráty stále narůstají. Počátkem června má už Jasta 15 jen čtyři letadla, Udeta jako velitele a tři piloty. Všichni čtyři stále létají po jednom, aby byla vůbec jednotka bojeschopná a dokázala plnit všechny své povinnosti. Právě k takovému osamělému letu odstartoval Ernst Udet časně ráno 6. června 1917, aby mohl zaútočit na francouzské balóny se sluncem v zádech. K tomu už se ale nedostal: "Letím tak vysoko jako nikdy předtím. Výškoměr ukazuje 5000 m. Vzduch je průzračný a ledově chladný...


    Na západě se objevil malý černý bod a míří ke mně. S ubývající vzdáleností rychle roste. Je to nepřátelská stíhačka Spad. Osamělý jedinec - jako já - který se vydal za svou kořistí. Vzpřímil jsem se na sedadle a chystám se k boji.


    Útočíme proti sobě ve stejné výši. Letíme s hukotem docela těsně kolem sebe. Nepřátelský stroj se jasně leskne na slunci. Zatáčím vlevo. Pak kolem sebe začínáme kroužit... Několikrát proletíme kolem sebe tak těsně, že zřetelně rozeznávám úzký bledý obličej v kožené přilbě. Na trupu letadla mezi křídly je černými písmeny napsáno jakési slovo. Když kolem mě letí po páté tak těsně, že mým strojem otřásá vír způsobený jeho vrtulí, mohu nápis přečíst: Vieux... - Starý... To je Guynemerovo označení!
    Ano, takto létá na nepřátelské straně fronty jen jeden muž, Guynemer. Ten, který sestřelil třicet Němců, který loví vždy sám jako všichni nebezpeční dravci, který napadá shora přímo ze slunce, v mžiku nepřítele sestřelí a zmizí. Tak také dostal Puze. Vím, že je to boj na život a na smrt.
    Vytočím půlpřemet, abych na něho mohl zaútočit shora. Ihned pochopil a nasadí rovněž do přemetu. Pokusím se o kolmý pád a Guynemer mě v něm následuje. Jednou při zatáčce mě na pár vteřin zachytí do palebného pole. Olověné krupobití třaská do pravého křídla a jasně zvoní o vzpěry. Zkouším všechno, co umím, nejužší zatáčky, kolmé pády, klouzání po křídle. Avšak soupeř bleskurychle uhodne každý můj pohyb a hbitě ne něj reaguje. Pomalu poznávám, že má nade mnou převahu. Nejenže jeho stroj je lepší, ale také muž, který v něm sedí, umí víc než já. Ale nevzdávám to.
    Další zatáčka. Na okamžik se ocitne v mé palebné čáře. Stisknu spoušť. Nic, kulomet mlčí. Náboj se vzpříčil. Levicí svírám dál řídící páku a pravicí se snažím náboj uvolnit. Nadarmo, nic se neděje. Na okamžik pomyslím, že bych mohl uniknout letem střemhlav dolů. Při takovém soupeři by to ale bylo beznadějné. Hned by mi seděl v týle a sestřelil by mě. Létáme tedy dál v zatáčkách kolem sebe. Byl by to obdivuhodný let, kdyby v sázce nebylo všechno. Ještě nikdy nebyl žádný z mých protivníků takticky tak chytrý. Na pár vteřin dokonce zapomínám, že ten naproti je můj nepřítel... Ale je to jen na pár vteřin.
    Osm minut kroužíme navzájem kolem sebe. Je to nejdelších osm minut mého života. Teď se převrátil na záda a frčí přímo nade mnou. Pustil jsem na okamžik kormidlo a buším oběma rukama do kulometu. Je to primitivní prostředek, ale někdy to pomůže. Guynemer shora zpozoroval ten tento pohyb... Teď ví, v jaké jsem bryndě, že jsem bezbrannou kořistí. Opět prolétá na zádech těsně nade mnou. A tu vystrčí ruku a pozdraví mě. Docela lehce pokyne a střemhlavým letem se ponoří dolů na západ, směrem ke své linii fronty. Domů letím jako omámený.
    Někteří lidé tvrdí, že Guynemer měl tehdy sám závadu na kulometech. Jiní se domnívají, že se obával, abych do něho ze zoufalství svým strojem nevrazil. Ale já vím své. Věřím, že ještě dnes zbyl na světě kus rytířského hrdinství starých časů..."



    19. června se vrátil z dovolené Gontermann. Udet, jenž zůstal naživu jako poslední z původního kádru Jasta 15, jej informoval, že by chtěl být přeložen k Jasta 37, kde měl kamarády. O tři měsíce později, 30. října 1917 Heinrich Gontermann (39 sestřelů, 18 balónů z celkového počtu vítězství) zahynul, když se jeho Fokkeru Dr.I zbortila horní nosná plocha.


    V srpnu bylo Udetově žádosti o přeložení vyhověno. Již 14. 8. 1917 otevřel skóre u nové jednotky. Byl to zároveň jeho sedmý sestřel. V listopadu byl dosavadní velitel Jasta 37 přeložen a velení Jasta předal právě Udetovi. Pro mnohé jeho podřízené to bylo nepříjemné překvapení, protože řada z nich byla hodnostně vyšší než Udet i služebně starší. Ale Udet právě do konce listopadu sestřelil u Jasta 37 devět protivníků a počet jeho vítězství se tak ustálil na patnácti. A v sestřelování nepřátel stále pokračoval a jeho sláva tak rychle rostla. Brzy měli všichni uznat, že je dobrým velitelem. Nesmírně pečlivě se staral o výcvik svých pilotů, od nichž vyžadoval, aby se cítili srostlí se svým strojem a manévrovali pudově, bez rozmýšlení - tak, jak to dělal i on. V témže listopadu byly jeho zásluhy oceněny Rytířským křížem Hohenzollernů.


    Když v lednu 1918 Udet sestřelil tři protivníky a zvýšil tak své skóre na 19 sestřelů, patřil už mezi nejznámější stíhače. Proto jej pozvali do Berlína k porovnávacím letům nejnovějších stíhacích prototypů.

    V březnu 1918 se německá vojska připravovala na provedení jarní ofenzívy. K její podpoře se soustřeďovaly všechny síly včetně letectva. I Jasta 37 byla přemístěna do prostoru útoku, plánovaného mezi městy Arras, Saint-Quentin a La Fére. V té době již měl Udet na kontě 20 sestřelů. Tehdy jej také navštívil Richthofen, řekl mu, že s dvaceti sestřely by byl Udet zralý pro jeho elitní JG I a navrhl mu přeložení ke své jednotce. Udet samozřejmě okamžitě přijal. Nesmírně si této pocty vážil - sloužit pod Richthofenem, to už něco znamenalo!


    Byl zařazen do Jasta 11 a zúčastnil se s ní právě zahájené ofenzívy. Jasta v té době používala Albatrosy D.V a Richthofenovy oblíbené Fokkery Dr. I, ale Udet si jich příliš necenil. O to nadšeněji potom uvítal nové Fokkery D.VII, které začaly na frontu přicházet od konce dubna 1918. 27. března sestřelil (ovšem ještě v kokpitu Dr. I)RE 8 a následujícího dne se utkal v tvrdém souboji s Camelem: "Je odpoledne a slunce už se kloní k západu. Přesto ještě oslňuje. Musíme si občas zastřít oči a pátrat po nepříteli na obzoru. Nemůžeme připustit nečekané přepadení. Mrtvý Guynemer dal celé frontě školu. Přesto se najednou nad námi objeví anglické letadlo. Útočí na Gussmanna, který uniká a tlačí stroj dolů. Vidím, jak kolem sebe krouží o sto metrů níž. Hledám místo, odkud bych mohl Angličana dostat, aniž bych zasáhl Gussmanna. Na okamžik zvedám hlavu a vidím druhého Angličana, jak míří na mne..."


    Udet a pilot Camelu se na sebe vrhli čelně. Čelní zteč je absolutní zkouškou odvahy. Je to situace, kdy se oba protivníci řítí proti sobě se štěkajícími kulomety. Komu prvnímu selžou nervy a uhne příliš brzy, vystaví svůj stroj soupeřově palbě.


    Tentokrát se jen mihli těsně kolem sebe. A znovu. A ještě jednou: "Znovu zatáčíme a řítíme se proti sobě... Přeletí dlaň nade mnou... Když letíme takto po čtvrté, cítím jak mi vlhnou ruce... Při pátém střetu mám nervy napjaté k prasknutí... Ještě se mi bleskově vynoří vzpomínka na podobný souboj, který jsem viděl u Lensu. Oba stroje se při útoku srazily..." Při pátém průletu nakonec Angličan uhnul a Udet jej zasáhl palbou: "Letím domů se silně pocuchanými nervy, celý zpocený... Nikdy jsem se nestaral o sestřelené nepřátele... Ale tentokrát bych chtěl svého soupeře poznat. Za soumraku vyjíždím do polního lazaretu, který leží blízko města, kde se zřítil. Pravděpodobně ho tam dopravili... Můj protivník byl zasažen do hlavy a na místě mrtev. Lékař mi odevzdává jeho náprsní tašku. Beru do ruky navštívenky: ,Poručík C. R. Maasdorp, Ontario, RFC 47’... Pak je tu podobenka staré paní a dopis, ve kterém stojí: ,Nesmíš dělat tolik letů proti nepříteli. Mysli přece na otce a na mne.’... Jedu zpět k letce. Nemůžeme přece myslet na to, že každého, koho jsme sestřelili, oplakává matka."

    6. 4. sestřelil Udet další Camel. Počet jeho sestřelů tak dosáhl čísla 23. Devátého dubna byl Udet vyznamenán vytouženým Pour le Mérite, ale v té době byl již odeslán do zázemí se zánětem ucha. Na dovolené však Udet brzy zjistil, že něco není v pořádku, že ho pobyt na frontě řádně poznamenal. To, co bylo dřív důležité, teď pro něj ztratilo význam a jeho život vyplňovaly jiné věci. Proto ihned, jakmile mu to zdravotní stav dovolil, odjel zpět za kamarády na frontu, ještě před koncem dovolené.

    Když byl Udet na dovolené, padl Richthofen. V JG I tak nastaly některé personální změny a Udeta jmenovali velitelem Jasta 4, patřící pod JG I. Osmého června navíc převzal velení JG I nadporučík Hermann Göring, tehdy eso s 21 sestřely. K jeho jmenování mu však nepomohly ani tak jeho schopnosti jako spíše známosti na vysokých místech. Piloti JG I byli novým velitelem zklamáni, protože místo bojovného a statečného Richthofena, vzoru pruské cti, jim najednou velel člověk arogantní a líný, který sám málokdy startoval a za dobu své činnosti u JG I sestřelil jediného nepřítele. Udet sám Göringa nesnášel, ale později, když už byl Göring jednou z nacistických špiček, sehrál v Udetově životě zcela zásadní roli.


    Zatím však pokračovaly tvrdé boje. U Jasta 4 se začalo Udetovi nebývale dařit. První sestřel po návratu z dovolené Udet získal posledního květnového dne. S novým Fokkerem D.VII Udet hromadil svá vítězství stále se zrychlujícím tempem. Například ve třech dnech, od 23. do 25. 6. zničil pět nepřátelských letadel a zvýšil tak počet svých vítězství už na 35. Přišly ale i porážky.


    Ráno 28. 6. Udetovi zatelefonovali ze zákopů, že jeden francouzský pozorovací Bréguet řídí se strašným účinkem nepřátelskou dělostřeleckou palbu, a udali mu místo podle mapy. Udet okamžitě odstartoval a Brégueta našel. Zaútočil na něj ve výšce 600 m nad zemí. Zkušeně se schoval za jeho ocasní plochy, takže francouzský pozorovatel po něm nemohl střílet. Udet vypálil dávku a viděl, jak hlava pozorovatele zmizela. V domnění, že byl střelec zraněn nebo zabit, se Udet přiblížil k Bréguetu, aby jej dorazil. V tom se náhle pozorovatel zvedl a zasypal Udeta krupobitím střel. Rozstřílel Fokkeru D.VII celé řízení a Udet se musel spasit skokem na padáku, jimiž byli nedávno němečtí letci vybaveni.


    K 30. 6. 1918 měl již na kontě 36 sestřelů. Během července zvýšil počet vítězství na 40, ale pak přišel srpen, Udetův nejúspěšnější měsíc. Hned 1. 8. 1918 sestřelil dva Nieuporty a jeden Spad. O týden později, 8. 8. 1918, sestřelil znovu tři nepřátele, tentokrát to byly dvě SE 5a a jeden Sopwith Camel. Celkově Udet zničil mezi 1. a 22. srpnem 20 nepřátelských strojů a jeho skóre tak dosáhlo počtu 60 sestřelů.


    Ale situace německých vojsk už je kritická. Němečtí stíhači dokonce musejí být nasazeni k provádění ztečí na spojeneckou pěchotu probíjející se stále hlouběji do německých postavení. Udet při jednom takovém útoku dokonce zničil anglický tank, i když do něj musel vystřílet všechnu munici, což u Fokkeru D.VII představovalo 1000 nábojů ráže 7, 92 mm.


    Jindy ale Udet málem padl za oběť jedné vážné nectnosti Fokkeru D.VII, u něhož se občas vyskytly problémy s přehříváním a předčasnou explozí zápalné munice ještě před zahájením střelby. Důvodem bylo nekvalitní střelivo a jeho přehřívání od motoru. Anthony Fokker později upravil muniční prostor tak, že pouzdra s nábojovými pásy byla lépe větrána. Němečtí letci si už dávno nelámali hlavu s hrozbou polním soudem a zápalné střelivo používali v podstatě pořád. Výjimkou nebyl ani Udet, jemuž jednou explodoval fosforový náboj v zásobníku právě ve chvíli, kdy mu v týle seděla SE 5a. Udet nezaváhal a okamžitě vystřílel všechnu munici před sebe, aby zabránil požáru. Angličan za jeho zády se neočekávané střelby tak polekal, že se raději odpoutal. Technický nedostatek, který stál několik pilotů život, tak paradoxně zachránil Udeta před smrtí.


    Poslední válečné týdny však už byly pro německé letectvo tragické. Spojenecká převaha byla ohromující, stavy bojeschopných letadel a posádek se povážlivě tenčily, chyběl benzín a střelivo. Nepomáhala ani obětavost německých letců, ani malé počty nových vynikajících letounů jako Fokker D.VIII, Pfalz D.XII či Siemens-Schuckert D.III a D.IV.


    "Válka je každým dnem tvrdší. Když u nás startuje jedno letadlo, naproti jich startuje pět. Zřítí-li se některé z nich na naší straně, seběhneme se k němu a rozebíráme ho. Letouny jsou vybaveny měřícími přístroji, které my už dávno nemáme. Blýskají se niklem a lesknou se žlutou mosazí. Proti tomuto nadbytku můžeme postavit jen svůj pocit povinnosti a bojovou zkušenost dlouhých čtyř let. Startujeme často a každý start teď znamená boj," komentoval to Udet.


    26. září útočí piloti JG I na formaci bombardérů DH 9. Jsou to nezkušení Američané. Formace je v mžiku rozprášena a dva ze sestřelených nepřátel si připisuje i Udet. To však už byla jen labutí píseň německých stíhačů. Udet sám byl v tomto boji ještě zraněn. Kulka mu prostřelila levou hýždi. Tato dvě vítězství jsou zároveň jeho poslední, čímž završil jejich počet na 62. Stal se tak druhým nejúspěšnějším německým letcem a nejúspěšnějším z těch, co zůstali naživu.


    Německé velení se ještě zoufale pokouší vrhnout na frontu nové typy stíhaček. Vypisuje stále další konkurzy na nové stroje. Posledního takového porovnání se účastní v druhé polovině října i Udet. Pak ještě nad frontou zkouší nový Siemens-Schuckert D.III, ale pro Německo už je na všechno pozdě. A tak 11. listopadu kapitulovalo.


    Lze si dobře představit prázdnotu, kterou před sebou spatřili bývalí vojáci, dosud žijící naplno s neustále zvednutou hladinou adrenalinu. Většinou byli velmi mladí a neuměli nic jiného než zabíjet. Městský život nebyl ani pro Udeta. V roce 1920 se sice oženil se svojí láskou Eleonor Zinkovou, jejíž jméno, či spíše stylizovanou zkratku "LO!", nosil na trupech svých bojových letadel, ale toto manželství vydrželo pouhé tři roky. Udet ve skutečnosti miloval pouze létání a flámování.


    Po válce se podílel snad na všem, co nějak souviselo s létáním. Živil se létáním na leteckých show, kde mezi jeho vrcholná čísla patřilo sbírání kapesníků ze země háčkem na konci křídla, předváděl letecké souboje, létal pro filmaře, podílel se na výrobě letadel, pokoušel se o leteckou dopravu. Jeho veřejná vystoupení z něj udělala světoznámou postavu.


    Jeho popularity chtěli pochopitelně využít i příslušníci nového nacistického hnutí, které se zrodilo z poválečného revolučního chaosu a jehož představitel Adolf Hitler sliboval německým občanům nový řád, prosperitu a napravení křivd spáchaných na Německu podmínkami versailleského míru. Udet politicky velmi naivní stál dlouhou dobu mimo. Nakonec však podlehl přemlouvání Hermanna Göringa, jenž se mezitím stal jednou z nacistických špiček a později vrchním velitelem nového německého válečného letectva - Luftwaffe. Nakonec se Udet stal vrchním zbrojmistrem Luftwaffe, ale Göring jej chtěl ve skutečnosti využít jen jako pojistku.


    Naivní Udet neměl intrikánskou povahu a byl bez šancí. Navíc nedisponoval ani schopnostmi pro tak vysoký úřad i když dělal, co mohl. Většinou se však pouze omezoval na osobní zkoušení nových typů letadel, protože létání bylo v podstatě to jediné, co ho zajímalo. Po vypuknutí II. svět. války dělal vše pro to, aby Luftwaffe sílila.


    Avšak po prvních nezdarech, zejména po bitvě o Británii, ho Göring použil jako obětního beránka, když svalil všechnu odpovědnost za porážky na něj. Argumentoval tím, že letadla, která Udet prosadil do výroby, jsou k ničemu. I když se zde Udet dopustil jistých omylů, nemohl být pochopitelně odpovědný za bojové použití letadel. Udet se stal obětí vysoké politické hry a to ho zlomilo. 17. listopadu 1941 situaci neunesl a zastřelil se.


    Prameny:


    Ernst Udet: Můj život letce, nakl. Mustang, Plzeň 1993, ISBN 80-85831-06-6
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#25899Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Malé doplnění k údajnému souboji Udeta s Guynemerem. Tento příběh známe pouze z Udetova vyprávění. Neexistuje žádný svědek tohoto souboje a neexistuje též žádné potvrzení z Guynemerovy strany, ať už v bojovém hlášení či některém z četných dopisů, které psal domů. Nikomu se o podobném boji nezmínil ani mezi ostatními kolegy z letky. Guynemer byl znám svým negativním postojem k Němcům - neměl je rád a pohrdal jimi. Právě proto, ještě ve třicátých letech, při setkání bývalých pilotů Guynemerovy skupiny "les Cicognes" s Udetem, vyslovili Franouzi názor, že sám Guynemer musel mít nejspíš zaseklý kulomet. Jakýsi podobný souboj prý Guynemer zmiňoval ještě z dob, kdy létal na Nieuportech, takže milovníci romantických soubojů nyní často tvrdí, že Udet se spletl v identifikaci soupeřova stroje - Guynemer prý neletěl na Spadu, nýbrž na Nieuportu. Celá historka je však postavena na faktu, že Udet dokázal přečíst cca nějakých 20 cm vysoká písmena na trupu soupeřova letadla, z čehož já osobně usuzuji, že typ by si z takové vzdálenosti asi nespletl.


    Avšak tím nejzajímavějším kouskem skládačky je úplně původní Udetovo vyprávění, které bylo otištěno v knize Kreuz wider Kokarde v roce 1918. Zde Udet na straně 68 v líčení tohoto souboje uvádí: "Ich konnte dauernd sein weiß schimmerndes Gesicht und einen lang flatternden Schal sehen. Als kennnungszeichen trug er auf beiden Seiten des Rumpfes einen großen schwarzen Totenkopf." Tedy česky: "Mohl jsem stále vidět jeho třpytivě bílý obličej a dlouhou vlající šálu. Jako charakteristické označení nosil na obou stranách trupu velké černé lebky." Originál si můžete prohlédnout zde - digital.staatsbibliothek-berlin.de


    Těžko říci, zda je příběh smyšlený od začátku až do konce, či je jeho jádro pravdivé. Neznám žádného franouzského (ani britského) pilota, jenž by na letounu nosil černou lebku, tím méně nějaké eso (Udet poznamenává, že francouzský pilot byl vynikající). I kdyby ale jádro příběhu bylo pravdivé, jeho soupeřem podle všeho nebyl Guynemer - k "vylepšení" soupeře došlo až mnohem později, až Udet zjistil, jaké označení Guynemer za války na letounu nosil...
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#530882Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Doplňuji tři fotografie Ernsta Udeta s jeho letouny. Jsou seřazeny chronologicky. Na prvním obrázku si všimněte průstřelů v těsném okolí pilotní kabiny Albatrosu D.Va. Stroj inkasoval celkem 21 zásahů a opět se ukázalo, že i velký válečník potřebuje mít kliku.

    Druhá fotografie s největší pravděpodobností zobrazuje asi nejznámější Udetův stroj. Fokker D.VII s rudým trupem, osobním znakem LO!, horním křídlem s diagonálními bílými a rudými pruhy a nápisem "Du doch nicht!" na výškovce. Právě z tohoto letounu se musel spasit skokem na Heineckeho padáku, když byl 28.6. 1918 sestřelen střelcem francouzského Bréguetu.

    Na samém sklonku války Ernst Udet testoval tento Siemens-Schuckert SSW D.III. Stroj měl vynikající letové vlastnosti, především stoupavost. I tenti stroj měl červený trup a na něm přezdívku Udetovy dívky Eleonor Zink.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#62864Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Udet v uniformě nové Luftwaffe
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#169778Verze : 0
    Avatar


    SSW D.III, který používal slavný Ernst Udet. Nápis LO! na boku trupu nesly i jiné Udetovy stroje, šlo o zkratku křestního jména jeho snoubenky Loly Zink. Křídla stroje jsou potažena lozengovým plátnem s pětibarevným vzorem.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/397734
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#397735Verze : 0
    MOD
    Avatar


    Tento Fokker bývá často označován jako E.III 105/15. Podle fotografií je však zřejmé, že letoun daleko více odpovídá typu E.I (tvar trupu, chybějící plnicí otvor trupové nádrže, chybějící kompas v pravém křídle, čtvercové kryty motoru). Na stroji u KEK Habsheim létal Ernst Udet. Trup obepínají pruhy v německých barvách (červená, bílá, černá). V bílém pruhu jsou kříže výsostného označení a to i shora a patrně i zespodu. Plátěné plochy natřeny středně šedou barvou.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/398832
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9106#398833Verze : 0
    MOD