Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 348 příspěvků vloženo, 1317 editováno a 294 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Nungesser, Charles

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Nungesser Nungesser
    Jméno:
    Given Name:
    Charles Eugéne Jules Marie Charles Eugéne Jules Marie
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Charles Eugéne Jules Marie Nungesser
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    nadporučík Lieutenant
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    15.03.1892 Paříž /
    15.03.1892 Paris /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    09.05.1927 Atlantský oceán
    09.05.1927 Atlantic Ocean
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    - -
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    Třetí nejúspěšnější francouzské stíhací eso 1. sv. války s 43 sestřely.
    Nositel Řádu Čestné legie v hodnosti důstojník.
    Zahynul při pokusu přeletět Atlantik.
    Flying ace WWI with 43 victories; the third highest number among French fliers.
    Officer of the Légion d'honneur recipient.
    Died during attempted flight across the Atlantic.
    Související články:
    Related Articles:

    Zdroje:
    Sources:
    www.theaerodrome.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#551963Verze : 3
    MOD
    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Nungesser Nungesser
    Jméno:
    Given Name:
    Charles Eugéne Jules Marie Charles Eugéne Jules Marie
    Jméno v originále:
    Original Name:
    -
    Všeobecné vzdělání:
    General Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Vojenské vzdělání:
    Military Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Důstojnické hodnosti:
    Officer Ranks:
    DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR
    Průběh vojenské služby:
    Military Career:
    Vyznamenání:
    Awards:
    Datum udělení
    Date of Issue
    Stužka
    Ribbon
    Název
    Name
    Poznámka
    Note


    25.12.1915
    Řád Čestné legie 5. třída
    Order of Legion of Honour 5th Class
    Ordre de la Légion d'Honneur Chevalier
    -


    27.07.1918
    Řád Čestné legie 4. třída
    Order of Legion of Honour 4th Class
    Ordre de la Légion d'Honneur Officier
    -


    DD.MM.RRRR
    Vojenská medaile
    Military Medal
    Médaille militaire
    -


    DD.MM.RRRR
    Pamětní medaile na válku 1914-1918
    Commemorative Medal of War of 1914 - 1918
    Medaille Commemorative de la Guerre de 1914-1918
    -


    DD.MM.RRRR
    Válečný kříž
    Croix de Guerre
    Croix de Guerre
    -


    DD.MM.RRRR
    Medaile za vojenské zranění
    Medal of Wounded
    Insigne des blessés militaires
    -


    DD.MM.RRRR
    Verdunská medaile
    Verdun Medal
    Médaille de Verdun
    -


    DD.MM.RRRR
    Mezispojenecká medaile vítězství
    Allied Victory Medal
    Médaille Interalliée de la Victoire
    -


    DD.MM.RRRR
    Vojenský kříž
    Military Cross
    Military Cross
    -


    DD.MM.RRRR
    Kříž za vynikající službu
    Distinguished Service Cross
    Distinguished Service Cross
    -


    DD.MM.RRRR
    Válečný kříž
    War Cross
    Croix de Guerre
    -
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    www.theaerodrome.com
    https://fr.wikipedia.org/wiki/Charles_Nungesser
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#553223Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Charles Nungesser "Hussard de la Mort"




    Poválečný portrét "Jezdce smrti" se všemi vyznamenáními
    Zdroj: commons.wikimedia.org




    Úvod




    Charles Eugéne Jules Marie Nungesser byl bezpochyby jedním z nejlehkomyslnějších a nejvýstřednějších pilotů, kteří kdy brázdili válečné nebe. Jeho příběh je z dnešního pohledu neuvěřitelný. Zatímco dnes jsou na fyzickou kondici a zdravotní stav létajícího personálu kladeny ty nejpřísnější požadavky, Nungesser díky své železné vůli létal i v době, kdy nebyl bez přehánění ničím víc než uzlíčkem zlámaných kostí a kdy by jej dnešní lékaři bez váhání označili za invalidu. Vyprávělo se o něm ohromující množství historek, které by bylo možno prohlásit za přehnané - a to by ještě bylo slabé slovo. Ještě méně uvěřitelné je, že se většinou skutečně staly! To však bylo umožňeno dobou, kdy se odehrály - dobou, kdy létání bylo výsadou "báječných mužů na létajících aparátech", se všemi jejich nezbytnými atributy: brýlemi na očích, koženými kuklami, vlajícími bílými šálami a zejména bravurními kousky, které bychom dnes zařadili spíše do kategorie "šílených". Charles Nungesser byl totiž pravým ztělesněním toho, co dnes označujeme "rytířem vzduchu".


    Mladá léta




    Narodil se 15. 3. 1892 ve francouzském Valenciennes. Jako dítě byl velmi soutěživý a inklinoval k různým sportům, zejména k boxu, plavání, cyklistice a fotbalu. Studoval na Ecole des Arts et Metiers, byl však jen průměrným žákem. V šestnácti letech odešel do Jižní Ameriky hledat svého strýce, u něhož chtěl pracovat. Nejprve dorazil do Rio de Janeira v Brazílii, avšak strýce zde nenašel. Musel se proto živit různě. Pracoval jako vaquero (jihoamerická obdoba kovboje), v Buenos Aires v Argentině, kam během svých cest také dorazil, se stal automechanikem a později též automobilovým závodníkem. Pomáhal také organizovat letecké dny, kde se poprvé seznámil s letetcvím. Nový sport jej uchvátil, jeden jeho přítel byl majitelem letadla typu Blériot; vysvětlil Nungesserovi základy létání a ten jej nakonec přesvědčil, aby mu stroj půjčil! Svůj první sólový let tak Nungesser absolvoval s minimem znalostí a žádnými zkušenostmi. Charles nakonec nalezl i svého pohřešovaného strýce a pracoval na jeho cukrové plantáži v provincii Buenos Aires.



    Dětský snímek Charlese Nungessera. Válečnický duch se v něm, zdá se, ozýval již od mala
    commons.wikimedia.org



    Válka




    V té době se však v Evropě schylovalo k válce. Nungesser neváhal, vrátil se do Evropy a ihned nabídl Francii své služby. Deset dnů a dva měsíce po svých dvaadvacátých narozeninách, tedy 25. května 1914, byl zařazen v hodnosti desátníka (brigadier, jezdecká hodnost odpovídající hodnosti caporal u pěchoty) k 2. jízdnímu pluku husarů (2e regiment de Hussards). Garnizónního života si však příliš neužil. 3. srpna se Francie a Německo ocitly ve válečném stavu. Všechny jednotky byly uvedeny do stavu bojové pohotovosti a odesílány na bojiště. Nungesserův pluk se na frontu dostal 20. srpna 1914.


    Nungesser už tady začal provádět svoje divoké kousky, jimiž se později tolik proslavil. Už 3. září byl vyznamenán Médaille Militaire za neobyčejně statečnou akci. Během bitvy na Marně, která se ještě vyznačovala manévrovým způsobem vedení boje, a kde bojiště ještě nebylo rozryto zákopy, se totiž ocitl odříznutý s raněným důstojníkem své jednotky a několika pěšáky za německými liniemi. Obezřetně postupovali krajinou, když tu náhle uslyšeli hluk automobilového motoru. Blížil se německý štábní automobil plný důstojníků. Nungesser, jenž převzal velení místo zraněného nadřízeného, rychle s vojáky připravil léčku, vůz zaskočili, Němce postříleli, Nungesser potom skočil za volant a všichni odjeli zpátky ke svým, přičemž odevzdali důležité dokumenty, které Němci v autě vezli.


    V citaci ke zmíněné Médaille Militaire se praví: "Brigadýr 2. pluku lehké jízdy; 3. září 1914 nejdříve zachránil svého důstojníka, jenž byl zraněn v průběhu průzkumu, pak s pomocí několika pěšáků, poté, co nahradil důstojníka, který byl vyřazen, zajistil automobil a doručil písemnosti překonávajíce prostor pod palbou nepřítele."


    Když byl později Nungesser předveden k veliteli své divize a celou historku mu vyprávěl, generál zvolal: "Bravo! Vous etes le hussard de la Mors!" (Jste jezdec Morsu!). Šlo o slovní hříčku s podobností názvu vozu Mors a francouzským slovem Mort (smrt). Od té doby se Nungesserovi často říkalo "Jezdec smrti." Samotný automobil Mors velitel Nungesserovi ponechal jako kořist a ten se v něm vozil i později během války.



    Nungesser a jeho Mors
    www.theaerodrome.com



    V té době však již probíhal "běh k moři"; armády na západní frontě vytvářely souvislou zákopovou linii. Nungesser chápal, že charakter moderní války není jezdectvu nakloněn a v lednu si podal žádost o přeložení k letectvu. 22. 1. byl zařazen do pilotní školy v Avordu, 2. března složil pilotní zkoušku, 15. 3. obdržel svůj pilotní dekret a 8. dubna byl zařazen k bombardovací Escadrille VB 106, která operovala na strojích Voisin 3 na letišti Malzeville severně od Nancy. Zde se seznámil se svým mechanikem Rogerem Pochonem, a brzy se stali přáteli na život a na smrt. Budoucnost měla ukázat, že doslova...



    Nungesser v kokpitu Voisinu v době, kdy sloužil u letky VB 106. Muž stojící vlevo je jeho přítel Pochon
    commons.wikimedia.org



    Pochon často létal s Nungesserem jako jeho pozorovatel-bombometčík a svrhával na německé jednotky pritmivní pumy, což nebylo nic jiného, než dělostřelecké granáty opatřené stabilizačními ploškami. Nungesser byl 22. dubna za své výkony v akci povýšen do hodnosti četaře (Sergent). Do 15. května absolvoval 53 bojových letů, za což byl povýšen do hodnosti rotmistr (Adjudant). Vždycky však všechno zřejmě nechodilo úplně hladce, protože např. 1. května byl jejich stroj zasypán střepinami protiletadlových granátů a jedna se zasekla Nungesserovi do letecké kukly.


    Neustále také vyhledával boj s letouny nepřítele. Už během dubna napadl na svém Voisinu německý Albatros C, ačkoli německý stroj byl vyzbrojen kulometem, zatímco jeho mechanik-pozororovatel Roger Pochon měl jen karabinu. Němec se přesto nemohl dotěrného Voisinu zbavit, proto jej přivedl nad německou protiletadlovou baterii a "protáhl" ho její palbou; jeden šrapnel Voisin zasáhl svými střepinami a poškodil jeho motor. Nungesser klouzal s letadlem zpět za francouzské linie a bez motoru dokázal nouzově přistát.


    Dne 31. července získal první sestřel. Toho dne, brzo po ránu, Adj. Nungesser a jeho mechanik Roger Pochon (podle jiných zdrojů s ním tentokrát letěl jiný pozorovatel jménem Gaston André) odstartovali z letiště v Nancy ve Voisinu 3LAS, vyzbrojeném Hotchkissovým kulometem. Byl to neautorizovaný let, Nungesser byl zařazen do hotovosti a letadlo si "vypůjčil" neoprávněně. Když se nad Nancy objevila německá letadla, velící důstojník Nungessera hledal, ale marně...


    Tou dobou už totiž Nungesser narazil na pětici dvoumístných Albatrosů vracejících se z nočního náletu na Nancy a posádka Voisinu neohroženě jeden napadla a poškodila palbou natolik, že poškozený stroj nouzově přistál mezi zákopy v "území nikoho". Sestřelená posádka dokázala uniknout do německých zákopů, ale vrak jejich letounu byl odvlečen Francouzi a později vystaven na náměstí ve Stanislas.


    Za neoprávněný vzlet bylo Nungesserovi uloženo osm dnů domácího vězení na ubikacích. Za sestřelení nepřátelského letadla byl vyznamenán Válečným křížem (Croix de Guerre). Krátce na to jeho velící důstojník rezignoval, rozhodl se vyhovět jeho touze po vzdušném boji a odeslal jej k výcviku na jednomístných stíhačkách. Na druhou stranu je třeba přiznat, že se jej nejspíše zbavil s jistým ulehčením, protože jestliže Nungesser trpěl nějakými
    nedostatky, byla to především naprostá absence vojenské kázně.


    Stíhačem




    1. srpna 1915 se tedy Nungesser hlásil v Le Bourget, kde byl zařazen do pilotního kurzu na jednomístných strojích Morane a Nieuport. Nungesser létání skutečně miloval, byl nadaným žákem a získal mimořádnou zálibu v akrobacii, přičemž jeho specialitou byla akrobacie přízemní. Po ukončení výcviku byl však ke svému zklamání odeslán do Lyonu k escadrille CEP 115, kde prošel výcvikem na těžkých bombardérech Caproni. Nakonec je však ke svému nadšení přidělen k escadrille N 65, operující s letouny Nieuport 11 z ze starého Nungesserova letiště v Malzeville. U jednotky se hlásil 27. října 1915.


    Svůj příchod ohlásl velkolepě - zařazení ke stíhací escadrille oslavil tím, že na novém Nieuportu 11 prokličkoval mezi komíny města Nancy, provedl přemet nad náměstím a poté letěl nad hlavní ulicí ve výšce devíti metrů. V akrobacii pak pokračoval před přistáním nad svým letištěm. Jestliže však čekal pochvalu za dokonalé ovládání svého stroje, byl jistě zklamán, protože velitel kapitán Gonnet-Thomas na něj zařval: "Jestli si chcete hrát na akrobata, tak u nepřítele, tam to třeba bude účinkovat, ale tady ne!"


    Nungesser ovšem nezaváhal, okamžitě vskočil do svého Nieuportu a přeletěl frontu nad nejbližší německé letiště, kde před užaslými zraky německých pilotů celou sestavu zopakoval. Po návratu napochodoval ke svému velícímu a ohromenému důstojníkovi zahlásil: "Rozkaz splněn, mon capitaine!"


    Během listopadu se Nungesser několikrát utkal s nepřátelskými letouny, avšak pokaždé mu nepřítel unikl. Zklamaný Nungesser, ve snaze vybít si frustraci, opět prováděl přízemní akrobacii nad letištěm, za což byl 26. listopadu potrestán 8 dny domácího vězení. 5. prosince, hned jakmile si "odseděl" trest, odstartoval k bojovému letu a sestřelil svého druhého protivníka, kterým byl blíže neidentifikovaný dvoumístný stroj.


    Za svůj úspěch byl jmenován rytířem Čestné legie (Ohledně datace jeho vítězství jsou jisté nejasnosti. Ačkoliv v soupisu jeho sestřelů je vítězství datováno 5. 12. 1915, citace k udělení Čestné legie nese datum 4. 12. 1915, tedy o den dřív.). V citaci stálo:


    "Pilot převelený na vlastní žádost k escadrille v první linii, nikdy nepřestal od svého příchodu hledat každou příležitost k létání; létal až čtyři a půl hodiny denně navzdory nepřízni počasí. V průběhu svého posledního boje prokázal nejvyšší morální kvality přiblížením se na 10 metrů k nepřátelskému stroji, který se během pronásledování do posledního okamžiku bránil palbou. Podařilo se mu srazit protivníka, jenž se vznítil a explodoval před francouzskými zákopy."


    První havárie




    Dne 12. ledna byl Nungesser převelen k CEP 115, kde, patrně kvůli nedostatku vyškolených pilotů těžkých bombardérů, absolvoval několik bojových letů na strojích Caproni. Při jednom však musel pro poruchu nouzově přistát a utrpěl lehčí zranění, kvůli kterému musel zůstat do 28. ledna v nemocnici. Již 30. ledna ale odletěl do Le Bourget, kde měl vyzkoušet nový letoun typu Ponnier. Stroj bohužel trpěl značnou nestabilitou, která byla zřejmě příčinou velmi těžké havárie. Všichni přihlížející se domnívali, že pilot se zabil, ale ke všeobecnému překvapení Nungesser hrůznou havárii přežil, i když utrpěl velmi těžká poranění - zlámal si obě nohy, řídící páka mu prorazila patro a vykloubila čelist, část lebky byla vmáčknuta dovnitř. K ještě většímu překvapení okolí se již po třech týdnech z nemocnice "vytratil", sedl do auta a zajel na pařížské letiště Le Bourget, kde se na berlích přibelhal ke skupině mechaniků, připravujících ke vzletu jeden Nieuport.


    "Jste cvok!" zírali na něj nevěřícně, když je požádal o krátký let.
    "Sklapněte a pomozte mi do kokpitu!" odsekl jim Nungesser a za chvíli se už rozjížděl po dráze. Ve vzduchu vyzkoušel všechny obraty - svíčky, přemety, výkruty, souvraty...
    Po přistání, zatímco jej houf mechaniků tahal z kokpitu, si spokojeně zabručel: "To nebylo zlé, během dvou týdnů budu zpátky u své letky!"
    Shodou okolností jej zaslechl válečný korespondent Jacques Mortane, jehož přilákala neobvyklá scéna.
    "A proč, to chcete spáchat sebevraždu?" zeptal se Nungessera. Ten mu s úsměvem odpověděl: "Musím se vrátit a začít je sundávat. Mí přátelé už mají Croix de Guerre na břichách; nechci něco zmeškat."


    Po dvou měsících od nehody, přesně 29. března 1916, se vrátil zpět ke své N 65. Při odjezdu poskytl interview novinářům, kterým řekl: "Do čtrnácti dnů získám třetí vítězství, přísahám!"


    Verdun




    Escadrille N 65 se v té době nacházela na letišti v Bar-le-Duc-Béhonnes, ve verdunském prostoru. Zde zuřila klíčová pozemní bitva, zprávy získané leteckým průzkumem byly velmi cenné. Francouzští stíhači proto dělají co mohou, aby činnost nepřátelských průzkumných letounů omezili či zastavili. Commandant de Rose, velitel francouzského stíhacího letectva, zde soustředil většinu svých bojeschopných stíhacích jednotek.


    Nungesser se bez váhání opět vrhá do boje. A to i navzdory tomu, že chodí jen o berlích a do kokpitu i z něj jej musí vynášet mechanik Pochon! To mu však nebrání v pokusech splnit slib daný novinářům. Již 31. března 1916 útočí na pozorovací Albatros řídící dělostřeleckou palbu. Sestřel mu ale nebyl uznán. Pak ovšem následuje famozní "šňůra" úspěchů: 2. dubna sestřeluje pozorovací balón (k jeho sestřelení použil zápalného střeliva do kulometu), 3. a 4. dubna pak pod zásahy jeho kulometu padají dva německé letouny. Tím oficiálně dosahuje pěti sestřelů a získává titul stíhacího esa.


    Za své úspěchy v boji je povýšen na podporučíka (sous-lieutenant).


    Koncem dubna pak provádí další ze svých hrdinských kousků. Napadl toho dne (26.4.2016) severovýchodně od Verdunu formaci šesti nepřátelských strojů, tři pozorovací letouny doprovázely tři jednomístné stíhací Fokkery E.III. Nungesser bez váhání útočí a daří se mu sestřelit jeden pozorovací LVG, avšak Němci jej berou do kleští a na jeho stroj pálí všech pět zbylých letounů současně. Nungesser místo, aby se pokusil uprchnout, což by byla jasná sebevražda, zahajuje s Němci zuřivé kroužení na nejtěsnější vzdálenost. Němci nyní nemohou střílet, mohli by zasáhnout své kamarády a mají strach ze srážky. Jakmile jejich sevření poněkud povoluje, Nungesser sklání čumák k zemi a prchá. Přes frontu přelétá v malé výšce pronásledován palbou ze země. Když dosedá na letišti, jeho motor běží pouze na 5 válců... V jeho Nieuportu 11 je napočítáno 28 zásahů, jedna kulka mu roztrhla leteckou kuklu a další prostřelila botu... Ale na to nemyslí, slaví, protože je to už jeho sedmé vítězství, šesté dobyl den předtím a jednoho protivníka mu současně neuznali.


    Hned druhý den odjíždí na dvoutýdenní dovolenou do Paříže. Nungesser se nyní hřeje na výsluní slávy. Píší o něm noviny a jeho jméno se rozletí po celé Francii. Nungesser je v zábavě stejně divoký jako v boji. Střídá kabarety, divoké večírky i náručí krásných žen, které cítí jak svoji vlasteneckou povinnost dělat hrdinovi společnost. Ostatně, kterou z nich by nepřitahovala romantická aureola vzdušného esa?


    Co se týče zábavy, byl Nungesser skutečně flamendrem šílených rozměrů. Při jednom ze svých flámů v Paříži se o něm vyjádřil jeden taxikář jako o ulejvákovi. Nungesser se k němu přibelhal se svými berlemi a nafackoval mu. Jindy se porval se strážníky, kteří ho chtěli zastavit, protože jel moc rychle. Vracel se po proflámované noci zpět na letiště s pěknou dívkou vedle sebe. Při jiné příležitosti zase objel všechny bordely v okolí, aby navezl všecky lehké holky do jedné hospody, pro sebe a své kamarády.


    Vyprávělo se také, že jednou z jeho důvěrných přítelkyň byla slavná špionka Mataa Hari. Nungesser, který si údajně všiml, že se z něj snaží "tahat rozumy", ji začal s gustem "krmit" historkami o novém tajném letadle, které pohání osm nových (také tajných) motorů.


    Po dvou týdnech hýření se Nungesser vrátil 17. 5. 1916 na frontu. N 65 se tehdy přesunula na letiště v Lemmes mezi Verdunem a Bar-le-Duc. Nungesser se ihned zapojil do bojů a již o dva dny později sestřeluje další německý průzkumný stroj. Brzy na to dostojí své pověsti neohroženého vzdušného válečníka a dobrovolně se hlásí k provedení mimořádně nebezpečné akce...


    Kladivo na "jitrnice"




    V té době generál Robert Nivelle, velitel francouzské II. armády, chystal ve verdunském sektoru protiofenzívu, jejímž cílem mělo být opětovné získání dříve ztracené pevnosti Douaumont. Úspěch ofenzívy mělo zaručit letectvo; bylo zcela nezbytné "oslepit" nepřátelský letecký průzkum - stíhací jednotky úporně zaháněly či ničily nepřátelské průzkumné letouny, avšak jeden problém zbýval - linie upoutaných pozorovacích balónů, zlověstně se pohupujících na německé straně fronty.


    Z košů těchto balónů němečtí pozozrovatelé viděli za pomoci dalekohledů s velkým zvětšením hluboko do francouzského zápolí. Protiletadlové dělostřelectvo bylo bezmocné, odhadnout dálku a výšku cíle bylo prakticky nemožné a balón se navíc ve větru pohyboval. "Jitrnice", jak balónům vojáci přezdívali, bylo nutno ničit letadly.


    To ovšem obě strany věděly, proto byly k obraně těchto cenných průzkumných prostředků vyčleněny baterie protiletadlových děl i kulometů a většinou nablízku byla také stíhací jednotka, která měla balóny ve svém úseku chránit.


    Samotné zapálení balónu také nebylo nic jednoduchého - používaly se zápalné střely do kulometů, ale piloti jimi nadšeni nebyli; nebyly nijak spolehlivé a představovaly v případě samovznícení značné riziko pro vlastní letoun. Navíc vodík se stává hořlavým až po smísení se vzduchem. Pilot tedy musel do obalu balónu nastřílet značný počet střel, než se otvory dovnitř dostalo dost vzduchu, aby mohlo dojít ke vznícení.


    Na druhou stranu byl však účinek těchto střel děsivý proti tehdejším letounům s dřevěnou, plátnem potaženou konstrukcí. Tehdejší úmluvy proto jejich použití povolovaly jen proti balónům a v takovém případě musel mít pilot u sebe písemný rozkaz k útoku na balón, jinak mu hrozilo nebezpečí polního soudu v případě zajetí. Není divu, že celá řada pilotů považovala útoky na balóny za vyloženou sebevraždu a mnoho slavných es se o podobné dobrodružství za celou válku ani
    nepokusilo.


    To ovšem nebyl Nungesserův případ. Nyní, když byli vyzváni dobrovolníci, kteří smetou německou balónovou linii z oblohy, Nungesser neváhal a ihned se přihlásil. Počátkem třetí květnové dekády se tak na letišti v Lemmes, 18 km jihovýchodně od Verdunu, začali od různých jednotek soustřeďovat piloti, kteří se k provedení nebezpečné akce přihlásili. Dorazil také kapitán (Capitaine) Yves Le Prieur, jenž pracoval na tajné zbrani, s jejíž pomocí měly být německé "jitrnice" smeteny z oblohy.


    Touto zbraní byly jeho protibalónové zápalné rakety Le Prieur. Rakety měly perforovat obal balónu ostrým hrotem a vodíkovou náplň potom zapálit horkými plyny vytékajícími z trysky. Nosit je měly nejrůznější typy stíhacích letadel - pro tento útok byly
    zvoleny Nieuporty 11.


    Technici zatím horečně pracovali na instalaci nové zbraně na letouny - kolem vnějších vzpěr bylo třeba nasadit plechové chrániče proti jejich ožehnutí, instalovat trubice, do nichž se pak zasouvaly tyčové stabilizátory raket, rozvést elektrickou soustavu k odpálení raket a na spodní křídlo instalovat ochranné azbestové desky, aby startující rakety nezapálily plátěný potah křídla. Na letiště přibyl také četař (Sergent) J. H. Guiguet od escadrilly N 95, jenž předtím spolu s Le Prieurem rakety testoval a nyní měl ostatním dobrovolníkům předat své zkušenosti.


    Piloti se seznamovali se svými cíli - v daném úseku fronty se nacházelo celkem 8 balónů. Na každý z nich měl zaútočit jeden raketami vyzbrojený Nieuport. Brzy ráno 22. 5. 1916 se osm franouzských stíhaček vzneslo a zamířilo ke svým cílům. Nungesser letěl ve dvojici se svým kolegou od N 65 Adj. H. Reservatem, neboť jim přidělené balóny byly nedaleko od sebe. Jejich útok byl bezezbytku úspěšný - oba svoji "jitrnici" zapálili a zamířili k domovu. Cestou však byli zaskočeni německými stíhačkami a Reservat musel s poškozeným strojem nouzově přistát za německými liniemi. Tajemství nové zbraně tak bylo vyzrazeno prakticky okamžitě. Nungesser nakonec protivníkům unikl a dostal se domů, kde se dozvěděl, že akce byla mimořádně úspěšná. Z osmi pilotů jich šest svůj cíl dokázalo zničit (jeden minul a v jednom případě selhal odpalovací mechanismus).


    I díky tomu byl útok na Douamont úspěšný. Během bojů u Verdunu Nungesser zaokrouhlil počet svých vítězství na 10, když 22. 6. sestřelil další německý pozorovací stroj. Přitom je však poškozen i jeho letoun - Nungesser klouže přes frontu a hledá místo pro nouzové přistání. Nakonec dosedá ve třetí linii francouzských zákopů a havaruje v kráteru po dělostřeleckém granátu. Tentokrát to odnesla hlava, pravá paže a levé koleno. Nungesser opět putuje do nemocnice, kde leží do 9. července. Ovšem právě začíná britská ofenzíva na Sommě a navíc na frontu přichází první Nieuporty 17 vybavené synchronizovaným kulometem. Nungesser se dožaduje návratu na frontu. Po návratu k jednotce je mu přidělen zbrusu nový Nieuport 17 v. č. 1490. Jde patrně o jeho první stroj, opatřený Nungesserovým proslulým ponurým emblémem - černým srdcem, v němž bílou barvou svítila umrlčí lebka, zkřížené hnáty, rakev a dvě svíce.


    Krátce nato (přesná datace chybí, je pouze uvedeno "počátkem léta") Nungesserr zažil svůj dosud nejtěžší souboj. Utkal se dvěma Fokkery (zda E nebo D není známo), které zjevně pilotovali opravdoví experti. Během divokého souboje náhle něco udeřilo Nungessera do úst a on začal polykat krev. Střela z kulometu Maxim zásahlo šikmo jeho ústa a téměř odtrhla jeho spodní ret. Nungesser si do úst nacpal svůj hedvábný šátek, aby zastavil krvácení a pokračoval v boji. Ačkoliv většina leteckých soubojů byla rozhodnuta v řádech minut, tento duel trval skoro hodinu. Nungeser šílený bolestí prý nakonec, podle autora H. Masona, oba Němce sestřelil a odletěl domů...


    Krásná historka, jejíž základ je jistě pravdivý, střela jej do obličeje skutečně zasáhla, avšak její závěr ji poněkud zpochybňuje. Nungesser až do září 1916 nedosáhl žádného dvojitého vítězství. Navíc v seznamu jeho vítězství z té doby nefiguruje žádný Fokker. Mohlo ovšem jít o některé z jeho pravděpodobných sestřelů...


    Buď jak buď, Nungesser opět putuje do nemocnice, kde se mu (již tradičně) vůbec nelíbí. Lékaři však tentokrát trvají na rekonvalescenci. Nungesser to vyřeší po svém: v blízkosti střediska na zotavenou právě operuje americká dobrovolnická Escadrille N 124 Lafayette. Nungesser se k nim vydal a Američany požádal, zda by během své nudné rekonvalescence jejich letiště mohl využít k několika "výletům" za nepřátelské linie. Ohromení Američané zírají na zafačovanou postavu s vyznamenáními na hrudi a zlatým úsměvem (takřka všechny zuby měl Nungesser vyraženy) a samozřejmě nemají nic proti. Nungesser si sem přelétl svůj Nieuport N 1490 a občas si ním zaletí nad frontu. Při jednom z takových "neoficiálních" letů Nungesser sestřelil 21. 7. 1916 průzkumný Aviatik. Lékaři kapitulují a Nungesser už v srpnu létá se svojí N 65.




    Nungesser pózuje před strojem Nieuport XVII s jeho osobním emblémem na boku. Ačkoliv je fotografie datovaná do roku 1919, vznikla již za války a jde zřejmě o datum, kdy ji Nungesser podepsal. Slavná stíhací esa se tehdy těšila stejné popularitě jako dnes sportovní hvězdy a někteří piloti běžně nosili své fotografie, které pak rozdávali fanouškům...
    commons.wikimedia.org



    Počet jeho vítězství se stále rozrůstá. Když čtvrtého prosince dosahuje dvou sestřelů v jednom dni, jde už o jeho 19. a 20. sestřel. Nejprve toho dne kolem poledne zaútočil na Halberstadt, jehož posádku tvořili pilot Leutnant Rosenbach a střelec Oberleutnant Hans Schilling. Nungesser bezpochyby netušil s kým má tu čest. Schilling byl zkušený střelec, jenž až dosud zaznamenal osm sestřelů. "Jezdec smrti" však tentokrát měl pevnější ruku a přesnější oko - německý stroj se zřítil nedaleko vesničky Flesquieres a oba letci na jeho palubě zahynuli.


    O hodinu později ničí další dvousedadlovku, avšak tohoto sestřelu údajně dosahuje velmi kuriozním způsobem. Nungesser letěl zalétnout po opravě svůj Nieuport. Nad lesem u Chaulnes spatřil německé průzkumné LVG a bez zaváhání na něj zaútočil. Avšak v okamžiku, kdy chtěl zahájit palbu, zjistil lehkomyslný Francouz, že z horního křídla byl během oprav sejmut kulomet Lewis. Jiný pilot by se bezpochyby pokusil "s omluvným úsměvem" rychle vytratit, ale ne tak Nungesser. Ač zcela bezbranný, pokračoval v útoku a vrtulí svého stroje zdemoloval německému letounu ocasní plochy. LVG se zřítilo na francouzské straně fronty a Nungesser měl své 20. vítězství.


    Do konce roku zvyšuje své skóre na 21 sestřelů, když 20. 12. 1916 zničil německý stíhací stroj Halberstadt D.III pilotovaný Lt. Kurtem Haberem od Jasta 3. Haber byl již v té době esem s pěti sestřely, avšak tentokrát narazil na lepšího soupeře a zřítil se v plamenech.


    V tom okamžiku je před Nungesserem ním v počtu vítěztví pouze slavný G. Guynemer. Avšak nedostatečně doléčená zranění "Jezdce smrti" volají znovu po nemocnici. Nungesser tentokrát nátlaku lékařů neodolá a celý první čtvrtrok roku 1917 musí strávit v nemocnici.


    "Rekonvalescenční" escadrilla V 116




    Nungesserovi se samozřejmě nemocniční zahálka vůbec nezamlouvá. Opětovně naléhá na lékaře, aby mu umožnili návrat na frontu. Ti to odmítají s tím, že k frontovému nasazení není zdravotně způsobilý. Nungesser proto přichází s kompromisním návrhem: nebude zařazen k běžné frontové escadrille, nýbrž k některé méně exponované jednotce, kde se bude zabývat hlavně testováním letadel. Je třeba zvolit takovou jednotku, v jejíž blízkosti bude nějaké zdravotnické zařízení, což lékařům umožní nezkrotného pilota mít pod stálým odborným dohledem.


    Tváří v tvář tomuto řešení lékaři nakonec povolují a Nungesser je zařazen k bombardovací escadrille V 116, dislokované na letišti v Saint-Pol, poblíž Dunkerque, kde je nemocnice. Nungesser se u jednotky hlásí 26. března 1917. Je mu povoleno létat zcela volně a skutečně svým způsobem testuje - až na to, že testuje nové typy Nieuportů přímo nad frontou. A to i navzdory tomu, že nemůže chodit, a jeho mechanik Pochon jej musí z letadla vynášet.


    U Dunkerque operují také britské jednotky Královské námořní letecké služby (RNAS), Nungesser se často vyskytuje na jejich letištích - od Angličanů proto pochází poměrně mnoho Nungesserových fotografií z té doby. Zpočátku Nungesser létal na Nieuportu 17bis, šlo o verzi Nieuportu 17 s britským motorem Clerget o výkonu 110 koní.


    Nungesser tento letoun, který jinak nebyl ve francouzském letectvu příliš rozšířený, testoval již před 11. listopadem 1916, neboť tímto dnem je datována zpráva, již sestavil Squadron Commander C. L. Courtney od RNAS. Courtney ve své komplexní a informativní zprávě o typech francouzských letadel uvedl zajímavé detaily o Nungesserově Nieuportu a dodal, že francouzské eso tento stroj stavělo velmi vysoko: "Jeden originální typ byl svěřen podporučíkovi Nungesserovi, s nímž jsem o něm mluvil, a on podal následující zprávu o jeho výkonech:
    Rychlost ve 3000 metrech (9840 stop) - 186 km/h (115,5 mph)
    Stoupavost - do 3000 metrů za 7,5 minuty


    Podporučík Nungesser je vskutku velmi nadšený tímto strojem, a říká, že je nejlepší, má-li vzlétnout a ještě zaútočit na nepřátelský stroj hned po startu. Jeho stroj byl vybaven kulometem Vickers pálícím skrz vrtuli (sic) a kulometem Lewis na horním křídle: stopovky byly použité jen v druhém zmíněném, a zbraně byly uspořádány tak, aby střílely asi čtyři stopy od sebe (vertikálně) ve vzdálenosti 200 yardů.
    Uvedl nicméně, že jestli by již byl v požadované výšce, pak by mohl dát přednost Spadu, kvůli jeho daleko lepším schopnostem ve střemhlavém letu."



    Nungesser ovšem dával přednost akrobatickému způsobu vedení vzdušného boje a létání u země se také nikterak nevyhýbal, takže obratný Nieuport s dobrou stoupavostí byl pro něj volbou číslo jedna. Proto nepřekvapí, že firma Nieuport patrně speciálně pro něj postavila Nieuport 25 s ještě výkonnějším motorem.


    Není zcela jasné, zda Nungesser potom létal pouze na typu Nieuport 25, či jej střídal s výše zmíněným Nieuportem 17bis. Každopádně 1. května rozehnal formaci šesti Albatrosů D.III a dva z nich sestřelil.


    Je možné, že právě k tomuto souboji se váže celkem často citovaná historka, která je obecně zasazována do května 1917 bez přesnější datace. Nungesser podle ní obdržel výzvu k souboji, kterou na spojenecké straně shodilo německé letadlo. V dopise stálo: "Pro mého úctyhodného protivníka Monsieura ´Lebka a hnáty´. Sejdeme se ve čtyři hodiny."


    Ačkoliv ostatní piloti Nungessera varovali, že jde o jasnou past, on samozřejmě na jejich řeči nedbal a odstartoval, aby nad frontou našel svého soupeře. Na sjednaném místě ho však čekalo hned šest německých pilotů. Nungesser bez rozpaků přijal boj a zaútočil se svojí obvyklou zuřivostí. Dva nepřátelští piloti zaplatili svoji proradnost životem a zbývající uprchli.


    Pokud je tato historka pravdivá, odehrála se buď onoho 1. května, kdy Nungesser sestřelil zmíněné dva Albatrosy, nebo 12. května kdy získal druhé (a v tomto období poslední) dvojité vítězství nad dvěma blíže nespecifikovanými německými stroji.


    Ať tak či onak, Nungesser nezahálel. Do konce května zvýšil počet svých sestřelů na 27. V květnu se měl také odehrát jiný, mnohem tragičtější příběh. Datace se opět rozchází, zdá se, že k události došlo někdy kolem výše zmíněného souboje se šesti protivníky, v souvislosti s touto událostí se ale objevuje též datum 26. 6. 1917.


    Nungesser byl tehdy napaden britskou stíhačkou. Zpočátku se pokoušel opakovaným ztečím vyhýbat, avšak když britský letoun v atacích jeho Nieuportu neustával a dokonce jej několikrát zasáhl, dospěl Nungesser k závěru, že se jedná o kořistní stroj řízený německým pilotem. Přešel proto do protiútoku a letoun sestřelil. Po prohlídce vraku se však zjistilo, že jej řídil mladý nezkušený britský pilot, který zřejmě černá srdce na bocích Nieuportu pokládal za německé kříže. Od té doby údajně Nungesser nosil na horních plochách křídel svého stroje, i na hřbetě trupu, výrazné francouzské trikolory. Ještě téhož dne se prý pomstil, když sestřelil dva německé stroje...


    Osobně jsem však přesvědčen, že událost se odehrála již o rok dříve. Existuje totiž množství fotografií Nungesserových Nieuportů 17 z roku 1916, které již tyto trikolóry na křídlech měly a navíc v létě 1917 už byl Nungesser se svými černými srdci notoricky známý i mezi Angličany u Dunkerque.


    Buď jak buď, do konce června činilo Nungesserovo skóre 29 sestřelů, přičemž poslední úlovek byl mimořádně cenný - Nungesser narazil na těžký bombardér Gotha a poslal jej k zemi.


    V červenci 1917 na letiště v St.-Pol přibyla slavná escadrille SPA.3, v jejíchž řadách bojuje i legendární Georges Guynemer, jenž jako jediný má vyšší skóre než Nungesser. Pokud by však někdo čekal, že slavná esa budou létat bok po boku, rozhodně by se mýlil. Nungesser zarputile trval na svém individualistickém přístupu - vždycky létal sám a nehodlal na tom nic měnit. Guynemer byl podobného založení, avšak i on se již musel podřizovat nové skupinové taktice a létal s jinými piloty své letky. Nungesser však jednak nebyl příslušníkem Guynemerovy jednotky a hlavně se ti dva neměli rádi.


    Byli to rivalové, jako dva kohouti na jednom smetišti, a Guynemer se navíc k Nungesserovi choval povýšeně - uhlazený šlechtic a výtečný taktik Guynemer se díval na společenské způsoby i bojový styl divokého Nungessera spatra. Jejich nevraživost prý šla tak daleko, že když podporučík Nungesser potkal kapitána Guynemera a vzorně se mu zahlásil, Guynemer jej odzdravil a zamumlal: "Nungesser? Neznám..."


    Ať již to bylo jakkoli, Nungesser stále setrvává na pozici druhého nejúspěšnějšího francouzského stíhače. 16. srpna 1917 sestřeluje další Gothu a zaokrouhluje počet svých sestřelů na 30. Guynemer před ním má ale v tu samou dobu 50 sestřelů, o celých 20 více. Francouzské eso es se však 11. září 1917 nevrátí z bojového letu a Nungesser tak náhle stojí v čele všech žijících francouzských stíhačů. Sám je však opět na konci sil. Řízení Nieuportu s mohutným rotačním motorem o výkonu 200 koní je mnohem namáhavější. Den po zmizení Guynemera, tedy 12. září, je Nungesser odeslán na delší zdravotní dovolenou (Je také možné, že velení nehodlalo riskovat demoralizující ztrátu dalšího velkého esa.). Rozhodl se přeletět do Paříže na svém Nieuportu a vůbec netušil, že letí vstříc svému dosud nejtěžšímu souboji.


    Po startu z letiště v Dunkerque se střetl s letounem, který identifikoval jako "nějaký Halberstadt". Nepřátelský pilot se ukázal být skutečným virtuozem - oba letci spolu bojovali více než půl hodiny a souboj pozorovalo několik svědků. Ani jeden z letců nebyl schopen toho druhého zachytit do zaměřovače na těch několik sekund potřebných k rozhodující dávce...


    Nungesser nakonec, s tenčícími se zásobami pohonných hmot i střeliva, ze souboje odstoupil a chvatně přistál na blízkém letišti v Le Touquet (nedaleko Hazebrouck), čímž v podstatě přiznal porážku. K jeho ohromnému překvapení jej však německý stroj následoval a přistál vedle něj! Německý pilot pak Nungesserovi zamával, znovu vzlétl a zamířil k domovu. Rozzuřený Nungesser si jeho gesto vyložil jako posměšek a nařídil ihned připravit jeho stroj znovu ke vzletu, aby
    mohl Němce pronásledovat a dostát své cti, avšak už jej nedostihl...


    Bohužel, jak už to v případě slavných soubojů z 1. sv. války bývá, o tomto duelu existuje pouze francouzská verze (potvrzená údajně několika svědky na zemi). Žádný německý pilot podobnou historku nikomu nevyprávěl, takže není dost dobře možné určit, nakolik je pravdivá a kdo mohl být oním německým esem, které se tak zdatně Nungesserovi postavilo.


    Po válce se zmínil o dlouhém nerozhodném souboji s Nungesserem Joseph Jacobs (48 sestřelů, Pour le Mérite), avšak žádné podrobnosti neuvedl. Jeho Jasta 7 skutečně v daném prostoru operovala, v září 1917 bázovala na letišti Aartrijke, což je od Dunkerque všeho všudy cca 50 km.


    Otázky také vyvolává německý letoun, s nímž se měl Nungesser utkat. Stíhací Halbertstadty posledních verzí (D.V) již na frontě nesloužily dobře půl roku. Tou dobou se však nad frontou začaly objevovat první Pfalzy D.III, stroj svojí siluetou mohl Halberstadt trochu připomínat. V průběhu září byly první stroje tohoto typu nasazeny u jednotek Jasta 10 a Jasta 4 (obě operovaly z letiště Marcke u Courtrai a patřily k elitní Jagdgeschwader I). Výše zmíněná Jacobsova Jasta 7 nicméně v daném čase ještě Pfalzy D.III neměla, první kusy podle Jacobsova deníku obdržela až na konci září. Mohlo jít o chybu v dataci legendárního souboje? Všechny tři zmíněné Jasty však skutečně operovaly v prostoru západních Flander, takže Nungesser se s jejich Pfalzy teoreticky opravdu mohl setkat. Těžko říci, jak to tehdy bylo...


    Nungesser prý po tomto souboji na firmu Nieuport naléhal, aby mu postavila stroj ještě výkonnější než jeho dosavadní Nieuport 25. Avšak ovladatelnost stroje s tak výkonným a těžkým rotačním motorem byla už tak ve skutečnosti na hranici a zástavba ještě výkonnějšího motoru nebyla možná. Francouzské vojenské letectvo Aviation Militaire navíc v té době připravovalo postupné přezbrojení na SPAD S.13, takže vývoj dalších typů Nieuportů v daném okamžiku nepřipadal v úvahu. Pro Nungessera to byl nicméně na dlouho poslední bojový let. Do 30. září se zotavoval na dovolené a 1. 10. 1917 byl oficiálně převelen zpět ke své mateřské N 65.


    Na Spadech




    Nungesserova mateřská jednotka se ovšem nyní již nazývala SPA 65, neboť byla přednedávnem přezbrojena na SPAD VII. Nungesser, nyní povýšený na poručíka, si však létání na nových strojích příliš neužil. 9. října se totiž vracel s Pochonem z nočního flámu v Paříži. V jedné zatáčce nezvládl Nungesser řízení svého Morsu a v plné rychlosti narazil do stromu. Při Nungesserovi opět stáli všichni svatí, ačkoliv utrpěl řadu těžkých poranění, havárii přežil. Pochon takové štěstí neměl a se zlomeným vazem byl na místě mrtev.


    Nungesser zůstal v nemocnici patrně až do prosince. Počátkem roku 1918 byl pak odeslán do kurzu na letounech SPAD, jednak kvůli přeškolení na nový stroj, jednak kvůli jeho dlouhé přestávce v létání. Zpět ke SPA 65 se vrátil patrně až někdy v únoru 1918. Zde si musel zvyknout nejen na nové stroje, ale též na novou taktiku boje. Nad frontou nyní operovaly tak početné formace letadel, že pokoušet se létat sám, jak to Nungesser až dosud praktikoval, se rovnalo sebevraždě. Nungesser se nyní musel učit, jak bojovat ve formaci.


    Učení mu ovšem šlo zřejmě celkem dobře, protože v březnu získal dvě vítězství, 4. 5. přidal další dvě a 15. května sestřelil svého 35. protivníka. Odměna na sebe nenechala dlouho čekat - 19. 5. byla uveřejněna citace k jeho povýšení na důstojníka Čestné legie. V citaci ještě nebylo uvedeno jeho poslední vítězství:


    "Nesrovnatelný stíhací pilot s výjimečnými zkušenostmi a velkolepou statečností, která odráží sílu a tvrdošíjnou vůli jeho původu. V kavalérii, kde během svých prvních bojů získal Medaille Militaire, pak v bombardovací skupině, kde byl pro svou každodenní statečnost několikrát citován v rozkaze a byl dekorován Čestnou legií, a nakonec ve stíhací escadrille, kde po třicet měsíců předváděl úžasně smělé činy, a vždy představoval nádherný příklad houževnatosti a odvahy, zobrazujíce domýšlivé opovržení nad smrtí. Ač byl několikrát vyřazen z boje kvůli haváriím a zraněním, jeho divokou energii to nikterak neztlumilo, a on se vždy vrátil do boje s nezlomeným duchem, získávajíce vítězství za vítězstvím, až se nakonec proslavil jakožto nejobávanější protivník německého letectva. 31 sestřelených nepřátelských letadel, tři zapálené balóny, dvě zranění, patnáct citací."


    K tomuto vyznamenání se váže ještě zajímavá historka. Dekoraci Nungesserovi předával sám generál Robert Nivelle, jenž se s pohledem upřeným na jeho rozbitou tvář zeptal: "Poručíku, můžete mi říci jakou zázračnou taktikou jste dokázal sundat tolik bošů?"


    "Mon général, když jsem za protivníkem a věřím, že jeho letadlo je přesně před mými kulomety, zavřu oči a zahájim palbu. Když je znovu otevřu, někdy vidím protivníka řítit se dolů a jindy se proberu v nemocniční posteli," odpověděl mu okamžitě Nungesser. Ačkoliv podle některých autorů to prý myslel Nungesser vážně, osobně se domnívám, že šlo o jeden z jeho pověstných vtípků...


    Na legrácky však stále ještě nepřišel čas, válka ještě nekončí a Nungesser pokračuje v boji. Do konce července zvýšil počet sestřelů na 38. Velký den potom přišel 14. srpna. Nungesser toho dne zapálil 4 balóny, což byla vítězství číslo 39 - 42. Následujícího dne přidal sestřel letounu, čímž počet svých sestřelů završil na 43. Patrně horšící se zdravotní stav zapříčinil, že byl z bojových letů až do konce války vyřazen.


    Jeho účet po jejím skončení byl pozoruhodný: sestřelil 43 nepřátelských letadel jistě a 11 pravděpodobně, pouze jediný pilot jej dokázal předstihnout v počtu sestřelů a tím byl Paul-René Fonck. Nungesser tak zůstal za ním a za mrtvým Guynemerem jakožto třetí nejúspěšnější francouzský stíhač.


    Byl mimo jiné nositelem Řádu Čestné legie v hodnosti důstojníka, Vojenské medaile, Válečného kříže s 28 palmami a dvěma hvězdami, britského Vojenského kříže, belgického Leopoldova řádu, belgického Válečného kříže, amerického Kříže za vynikající službu, portugalského Válečného kříže, srbským řádem Karadžordževičovy hvězdy, rumunského Michalova kříže za udatnost a srbského Kříže za chrabrost.


    Ještě jiný účet byl zajímavý, jak dokládá výňatek z jeho zdravotní zprávy vystavené ke dni jeho propuštění do zálohy:


    "...fraktura lebky, otřes mozku, vnitřní zranění (vícenásobné), pět zlomenin horní čelisti, dvě zlomeniny dolní čelisti, kus protiletadlového šrapnelu usazeného [sic] v pravé ruce, vykloubení kolen (vlevo i vpravo), opětovné vymknutí levého kolena, střelné zranění na ústech, střelné zranění na uchu, atrofie šlach v levé noze, atrofie svalovin v lýtku, vykloubená klíční kost, vykloubené zápěstí, vykloubený pravý kotník, ztráta zubů, pohmoždění příliš četná na to, aby stála za zmínku."


    Po válce




    Když válka skončila, byl Nungesser demobilizován. Otevřel si v Orly leteckou školu, doufajíce, že jeho sláva přitáhne nové žáky. Brzy však zkrachoval, protože bezprostředně po válce nebyl o letectví zájem a lidé neměli na podobnou zábavu dost přostředků.


    Nungesser se proto věnoval létání na leteckých dnech, kde předváděl letecké souboje. Při svém turné po Spojených státech se tento lamač ženských srdcí seznámil se slečnou Consuelou Hatmakerovou, která se za něj posléze provdala 25. 5. 1923.



    Fotografie šťastných novomanželů
    commons.wikimedia.org



    Ačkoli byla bohatá, Nungesser rozhodně neměl v úmyslu sedět doma a žít z jejích peněz. V roce 1925 hrál hlavní roli v němém filmu The Sky Raider, kde ztvárnil sám sebe a létal na Hanriotu HD.1 se svým symbolem černého srdce na boku. Tento Hanriot se objevil také v americkém válečném velkofilmu The Dawn Patrol (jenž byl promítán až po jeho smrti roku 1930). Film Sky Raider se bohužel ztratil v propadlišti dějin...



    Nungesserův Hanriot HD.1 vystavený v muzeu Planes of Fame Air Museum v Kalifornii. Nungesser si tento stroj do USA přivezl roku 1925 pro natáčení filmu Sky Raider. Později s ním létal na různých akcích, kde svůj film propagoval. Po jeho smrti se letoun dostal do aukce a byl použit při natáčení filmu Dawn Patrol
    commons.wikimedia.org



    Transatlantické lety




    Druhá polovina 20. let minulého století byla ve znamení dobývání vzduchu. Letci o překot ustanovovali nové rekordy. Nebylo divu, že jeden z nejvýznamnějších mezníků té doby představoval přelet Atlantiku. Vášně též rozdmýchala cena, kterou roku 1919 vypsal newyorský hoteliér Raymond Ortieg. Ortieg slíbil vyplatit 25 000 dolarů (což tehdy byly obrovské peníze) letci, jenž první provede bez mezipřistání let na trase Paříž - New York (v libovolném směru).


    Ještě v roce 1919 tuto možnost naznačili kapitán John Alcock a poručík Arthur Brown, když jako první lidé přeletěli Atlantik z Newfoundlandu do Irska. Od roku 1923 se myšlenkou přeletu Atlantiku zabýval Francois Coli, bývalý válečný hrdina a letecký navigátor. Původně však měl letět s jiným leteckým esem, Paulem Tarasconem. Ten se však zranil při havárii a nahradil jej právě Nungesser.


    Coli s Nungesserem nebyli samozřejmě sami, kdo se snažil cenu získat. Na pokusu o přelet aktivně pracovala řada týmů - jedna skupina byla soustředěna kolem nejúpěšnějšího francouzského esa I. sv války Paul-René Foncka, další v pořadí byla dvojice důstojníků amerického námořního letectva Wooster a Davis, další dva týmy vedli opět Američané Clarence Chamberlin a Charles Lindbergh, svoje přípravy konal také slavný polární letec Richard Byrd,a o přelet se se samozřejmě pokoušela také dvojice Coli a Nungesser.



    Coli (vlevo) a Nungesser (vpravo) - dvojice válečných hrdinů před jejich pokusem o přelet Atlantiku
    commons.wikimedia.org



    Jako první přípravy dokončil Fonck. Dne 21. září 1926 přešel od zkušebních letů k "ostrému" pokusu. Jeho palivem silně přetíženému třímotorovému dvojplošníku Sikorsky S-35 se ale při vzletu zlomil podvozek, stroj havaroval a vzplanul. Fonck a druhý pilot unikli z ohnivého pekla, avšak ve vraku uhořeli radista a palubní technik.


    Na jaře pak vrcholily přípravy dalších týmů - Wooster s Davisem však zahynuli, když se jejich Keystone K-47 Pathfinder (nazvaný "American Legion") 26. dubna 1927 zřítil při zkušebním letu a oba stateční letci zůstali v jeho troskách. Také Byrdův třímotorový Fokker F.VII s názvem "America" se svou posádkou při testovacím letu havaroval, stroj byl poškozen a část posádky včetně Byrda utrpěla lehká zranění. Opravy letounu tento tým prozatím zdržely. Z poněkud kuriozního důvodů zatím nevzlétl ani C. Chamberlin. V náhlém hnutí mysli vyhodil svého navigátora L. W. Bertauda, jenž se ovšem bránil soudně a do ukončení soudního řízení nesměl jejich letoun Wright-Bellanca WB-2 s návem "Miss Columbia" bez Bertauda vzlétnout.


    Za podobných okolností není divu, že tisk přípravám dvojice slavných hrdinů Coliho a Nungessera věnoval značnou pozornost. Zdálo se, že pokud by měl někdo mít šanci něco takového dokázat, jsou to oni. Oba osobně dohlíželi na stavbu jejich letounu. Šlo o dvojplošník Levasseur PL.8, speciálně postavený pro transatlantický let. Jeho trup a spodní křídla byly vodotěsné, aby fungovaly jako plovák v případě nouzového přistání na vodu. Protože se muselo šetřit každou kapkou paliva, byl stroj vybaven odhazovacím dvoukolým podvozkem, což mělo zmenšit čelní odpor i hmotnost a snížit spotřebu benzínu. Stroj měl po dokončení letu přistát na hladinu v newyorském přístavu. Letoun byl opatřen sněhobílým nátěrem, v němž na bocích trupu ponuře vystupovaly Nungesserovy "barvy" - černá srdce s umrlčími symboly, jaké zdobily jeho stroje za války. Letoun dostal poetické označení l'Oiseau blanc - Bílý pták.



    Mechanici tlačí do hangáru na letišti Le Bourget Bílého ptáka, jaro 1927
    commons.wikimedia.org



    V neděli 8. května se za úsvitu na letišti Le Bourget sešly zástupy lidí, aby oba hrdiny vyprovodily při startu. Povětrnostní podmínky byly nepříznivé. Pršelo a foukal silný vítr. Bílý pták přesto začal 5.17 hod. pojíždět po dráze. Rychlost však nabíral velmi pomalu, poskakoval, kymácel se a odrážel, až se nakonec po asi osmisetmetrovém rozjezdu konečně odlepil od země. Nungesser vzápětí odhodil podvozek a letoun přetížený palivem začal jen pomalu nabírat výšku. Když zmizel z dohledu, stále ještě nebyl výše než asi 230 metrů.


    V 6. 48 hod. byl "l'Oiseau Blanc" spatřen, když přelétl Le Havre. Asi v 10.00 byl bíle natřený letoun pozorován u irských břehů směřujíce dále do hloubi Atlantiku. To bylo naposledy, kdy někdo Bílého ptáka viděl. Druhého dne provazy deště přikryly Newfoundland a v Cape Race padal lehký sníh. Severovýchodní pobřeží USA zahalila mlha a tak se ti, kdo čekali v New Yorku na přílet Francouzů, obávali, jak by vůbec oba letci mohli přistát, i kdyby nakrásně přiletěli až k New Yorku.


    Ačkoliv novináři i nadšenci čekali až do soumraku, začínalo být více než jasné, že Nungesser a Coli už nepřiletí...


    Pátrání




    Druhý den ráno vypuklo rozsáhlé pátrání. Hladinu Atlantiku křižovaly lodi čtyř států - USA, Kanady, Anglie a Francie. Bylo to však jako hledat jehlu v kupce sena.


    Letadla a lodě začaly křižovat vody kanálu La Manche, neboť se objevila hypotéza, že přetížený letoun mohl havarovat již zde. Hlášení svědků však potvrdila, že se letoun úspěšně vzdaloval od irských břehů. Pozornost se nyní soustředila do oblasti mezi zálivem svatého Vavřince, ostrovem Newfoundland, Sable Islandem a Novým Skotskem.


    Všechny vzrušila zpráva, že jakýsi rolník v Harbour Grace, u zálivu Conception Bay na východním pobřeží Newfoundlandu slyšel ráno 9. 5. asi v 9.30 hod. letecký motor.


    Do 12. května se počet svědků z Harbour Grace zvýšil na šest. Dva lidé tvrdili, že motor byl slyšitelný po dobu asi 20 minut.


    Do 16. května čtyři další osoby v Newfoundlandu hlásily, že viděly nebo slyšely letadlo ráno 9. května a celkový počet svědků nakonec dosáhl čísla 16.


    Kolem Newfoundlandu neptřetržitě pátraly lodě i letadla. Vzdušné pátrání trvalo osm marných týdnů a prohledáno bylo 15 000 čtverečních mil bez jediné stopy. Všichni nyní byli přesvědčeni, že Nungesser a Coli nikdy nedosáhli země.


    Oficiální pátrání trvalo do 9. června, kdy bylo odvoláno. Australský pilot Sidney Cotton nicméně v pátrání pokračoval na vlastní pěst se svým hydroplánem až do konce července, ale marně.


    Další vzrušení přinesla zpráva, že mezi 12. a 28. červnem byly v Saguenay-Lac-Saint-Jean, v kanadské provincii Quebec cca 1100 km západně od Newfoundlandu, vidět podivné světlené úkazy, které by mohly být vykládány jako světlice. Kanadský traper Georges Rousseau později hlásil, že slyšel letadlo nad svým táborem u řeky Péribonka (čili v témže prostoru) 9. května 1927. Do regionu bylo vysláno několik záchranných týmů, avšak vzhledem k vysoké hustotě zalesnění bylo prakticky nemožné cokoliv objevit, a tak byly opět odvolány. V té době, měsíc a půl po vzletu z Le Bourget, již všichni ztratili veškerou naději najít letce živé a navíc kanadské i francouzské úřady považovaly za vysoce nepravděpodobné, že by šlo skutečně o Nungessera a Coliho.


    Nakonec všeobecně převládl názor, že oba letce pohltily ledové vody Atlantského oceánu...


    Nové pátrání v Maine




    Nicméně stojaté vody kolem letu Bílého ptáka rozvířil článek z června 1980, který uveřejnil novinář Gunnar Hansen v časopisu Yankee s názvem "Nedokončený let Bílého ptáka".


    V tomto článku vyslovil Hansen teorii, že trosky Bílého ptáka leží Kdesi v hustých lesích asi 22 km severně od města Machias ve státě Maine. Hansen své tvrzení opíral o informaci očitého svědka. Hansen na legendu narazil náhodou při návštěvě tohoto kraje a sám přiznal, že se zdála "trochu přitažená za vlasy". Zakrátko však zjistil, že legenda je pevnou součástí místního folklóru a začal se věcí více zaobírat.


    Jeho teorie je založená na časové posloupnosti zpráv o zachycení zvuku leteckého motoru v Newfoundlandu a Maine. Oním svědkem z Maine, jehož svědectví do celé záležitosti mohlo vnést více světla, byl jakýsi Anson Berry, jenž odpoledne 9. května 1927 lovil na své kánoi na Kulatém jezeře (Round Lake) ryby. Round Lake leží asi 40 km od východního pobřeží státu Maine a na jeho západním břehu se zvedají tři mohutné kopce. Berry uvedl, že slyšel letecký motor, avšak letadlo neviděl, protože těžké mraky ležely velmi nízko. Motor prý zněl nepravidelně a po chvíli utichl docela.


    Po chvilce ticha Berry uvedl, že slyšel krátký slabý třesk. Nicméně počasí se zhoršilo, začalo pršet a Berry si nebyl jistý, tím co slyšel, proto se o věc nijak nezajímal. Teprve později, když se dověděl o letu Bílého ptáka, vzpomněl si na tuto událost.


    Celá věc se tak ještě více zamotává. Dejme tomu, že Berry si skutečně po takové době přesně vzpomněl na datum svého rybolovou. Mohl být oním letounem Bílý pták? Toho dne bylo extrémně špatné počasí a letadel tehdy bylo málo. Za těchto podmínek nelze předpokládat velký letecký provoz a slyšený letoun by tedy měl být Bílý pták. Nicméně Coli s Nungesserem předpokládali přílet nad Newfoundland asi ve 2.00 hod. ráno; pozorování byla víc než sedm hodin později.


    Jenže odhady francouzských letců patrně vycházely ze zkušeností Alcocka a Browna z roku 1919. Háček je tom, že při letu opačným směrem vane dosti silný protivítr a ten mohl časovou ztrátu způsobit. Ale co by Bílý pták dělal v Maine? Odklon od kurzu ve skutečnosti není zase tak velký. Když si položíte pravítko na mapu tak, aby spojovalo New York a Harbour Grace na ostrově Newfoundland, pak Round Lake se nachází asi 140 km severně od této spojnice. Mohl Coli udělat ve špatném počasí a při takřka nulové viditelnosti takovou chybu?


    Časově to odpovídá. Round Lake leží přibližně 1150 km od Harbour Grace, což by zhruba odpovídalo šesti a půl až sedmi hodinám letu cestovní rychlostí 170 km/h. Pak by letadlo dosáhlo Round Lake mezi 16.00 a 16.30. Berry si časem nebyl jistý, uvedl pouze "pozdní odpoledne". Tou dobou by byl Bílý pták ve vzduchu již zhruba 36 hodin, podle zkoušek mu měla jeho zásoba 4025 litrů benzínu vystačit na celkem 42 hodin letu, takže teoreticky by měl mít ještě paliva dost - do New Yorku by zbývalo ještě asi 670 km čili asi 4 hodiny letu.


    Skutečně tak mohlo jít o Bílého ptáka, který tak svůj let skončil v zalesněných kopcích nad jezerem. Zde pátrání neprobíhalo a trosky stroje pak rychle ukryl lesní porost. Round Lake leží v nepříliš obydlené oblasti. Dnes už by z trosek zůstaly patrně jen kovové části...


    Článek nicméně zaujal leteckého archeologa jménem Richard E. Gillespie, jenž se rozhodl pro pátrací akci. Nejprve rozmlouval s usedlíky, bohužel v té době již většina pamětníků zemřela, a tak většina informací pocházela z druhé ruky. Přesto se našlo pár cenných svědectví.


    Usedlík Fred Dennison, tehdy jako sedmnáctiletý také s otcem rybařil v Edmons, na východ od Machias a uvedl, že také letadlo neviděl, ale slyšel jeho motor, který zněl "jako stará odstředivka na mléko". Další usedlík Kenneth Smith měl roku 1927 sedm let a vzpomínal, že o několik dní později přišel Anson Berry za jeho dědečkem a ptal se, zda také viděl spadnout letadlo u Round Lake Hills.


    Gillespie neváhal a zorganizoval skupinu více než 100 dobrovolníků, která neúspěšně prohledávala lesy nad Round Lake následujících devět let. Roku 1984 o tomto pátrání publikoval článek, po jehož přečtení se roku 1984 přihlásil místní lovec, jenž prý viděl v lese kolem roku 1950 motor. O rok později totéž tvrdil bývalý letecký mechanik, který zde lovil v roce 1970.


    Žádný z nich však nebyl schopný znovu místo nalézt. Hledání vraku probíhalo až do roku 1992, avšak navzdory ohromnému úsilí nebyl Bílý pták v prostoru Round Lake Hills objeven.


    Teorie spiknutí




    Se zcela jinou teorií však koncem první desetiletí nového tisíciletí přišel francouzský badatel Bernard Decré. Jeho vyšetřování zpočátku sledovalo stopu, která vycházela ze svědectví rybáře z ostrova Saint-Pierre jménem Marie-Pierre Lechevalier. Tento muž údajně ráno 9. května 1927 lovil tresky několik mil jihovýchodně od Saint-Pierre. Byla hustá mlha, takže nic neviděl, avšak uslyšel blížící se zvuk leteckého motoru. Ten ale náhle zmlkl provázen rachotem, jako by něco těžkého spadlo do vody. Lechevalierovi se zdálo, že slyší nezřetelné volání o pomoc, avšak nebyl schopen poznat směr. Volání brzy ztichlo, zato začal žalostně výt Lechevalierův pes, který s ním byl na lodi, a nebyl k utišení. Věrohodnost historky poněkud podkopává fakt, že Lechevalier se o ní poprvé zmínil až o tři roky později, což bylo vysvětlováno tím, že Lechevalier byl osamělý mrzout.


    Decré nicméně příběhu uvěřil a zahájil rozsáhlou výzkumnou kampaň v okolí ostrůvku Saint-Pierre a ostrova Saint-Pierre et Miquelon. Vyzpovídal několik pamětníků (nebo jejich potomků) z řad místních občanů a ti mu předestřeli zajímavou hypotézu.


    Podle nich byl Bílý pták sestřelen!


    Jakkoliv to zní neuvěřitelně, soustroví bylo v té době základnou překupníků s alkoholem, kteří jej pašovali do USA. Přitom nebyla nouze o honičky a boje s plavidly americké pobřežní stráže. Některá pašerácká plavidla byla dokonce vyzbrojena kulomety! Podle místních se mohli pašeráci domnívat, že jde o stroj americké pobřežní stráže a zahájit na něj palbu.


    Stejně tak je možné, že naopak na letoun střílely lodi U.S. Coast Guard, jejichž posádky Nungesserův válečný symbol zaměnily za pirátský znak. Poškozený stroj pak havaroval v moři poblíž rybařícího Lechevaliera. Tuto terii podporuje řada indicií. Předně Decré nalezl článek v novinách Chillicothe Constitution-Tribune ze dne 18. 5. 1927, v němž bylo zmíněno svědectví kapitána Ingeho, velícího důstojníka parníku Bellepline. Loď plula z Bostonu do Evropy a 16. 5. 1927 její posádka spatřila ve vodě dřevěný předmět o rozměrech přibližně 7 krát 1 metr, který vypadal jako část konstrukce křídla letadla. Předmět byl viděn u Sable Island u pobřeží Halifaxu. Sable Island je asi 430 km od Saint-Pierre. Podle Decrého skutečně mohl během sedmi dnů tuto vzdálenost urazit unášen mořskými proudy.


    Dále Decré objevil v archivu americké pobřežní stráže depeši z jedné její lodi datovanou 18.srpna 1927, v níž kapitán hlásil nález kusů bílých křídel, "které by mohly pocházet z vraku letadla Nungessera a Coliho" (jak doslova stojí v depeši) na pozici 37°06´ severní šířky a 72°46´ západní délky, tj. přibližně 300 km východně od Virgina Beach. Decré tvrdí, že analýza Labradorského proudu v období květen až srpen 1927 přesně odpovídá. Decré je přesvědčen, že lodi Pobřežní stráže jistě ony kusy křídel z vody vyzvedly. Neexistuje však o tom žádný zápis ani hlášení. Snažili se snad Američané zamést stopy?


    Dalším nepřímým důkazem havárie v blízkosti Saint-Pierre je nález rybáře jménem MacVane, jenž roku 1958 poblíž Jewel Island při vytahování pastí na humry vylovil i kusy hliníkového plechu, připomínajícího část kostrukce letadla. Protože za 2. sv. války sloužil v letectvu Svobodných Francouzů a znal historii Bílého ptáka, tento nález odevzdal úřadům a součástky nakonec doputovaly až do Francie. Podle závěru francouzské vyšetřovací komise se však nejednalo o část Bílého ptáka.


    Nicméně rozteče otvorů pro nýty odpovídaly metrickému systému, nikoliv palcovému, takže nemohlo jít o díly v Americe vyrobeného letounu. Decré zbrklou expertízu leteckých odborníků odmítá, neboť podle fotografií jednoho z těchto kusů soudí, že by v tomto případě mohlo jít o pravou část rámu větrného štítku Bílého ptáka. Chtěl by znovu díly prozkoumat, ty jsou však uloženy kdesi v obrovském skladišti v Le Bourget a zatím je nikdo znovu nedohledal.


    K potvrzení Decrého teorie tak dosud chybí hmatatelný důkaz. Decré zorganizoval v letech 2009-13 pátrací akce, kde v okolí ostrůvku Saint Pierre a ostrova Saint Pierre et Miquelon sonarem prohledával dno ve snaze najít trosky letounu (zejména motor). Hledání však bylo dosud neúspěšné...



    Schematická mapka vztahující se k teoriím o havárii Bílého ptáka. Jsou zde zachyceny všechny důležité body zmíněné v předchozím textu.
    Zdroj: autor



    Epilog




    Dvanáct dní po vzletu Bílého ptáka odstartoval Charles Lindbergh na svém stroji Ryan NYP nazvaném "Spirit of Saint Louis" z Rooseveltova letiště v New Yorku. Jeho kola se dotkla země o 33,5 hodin později dne 21. 5. 1927 v Le Bourget.


    Lindbergh tak byl prvním člověkem, jenž na letounu těžším než vzduch přeletěl z USA do kontinentální Evropy. V opačném směru, tedy těžší cestou z Francie do USA, byl Atlantik překonán až roku 1930, kdy jej přelétli na stroji Bréguet 19 slavní letci Costes a Bellonte.


    Když Lindbergha po jeho úspěšném přistání v Paříži obklopili novináři, položil jim otázku: "Něco nového o Nungesserovi a Colim?"


    Po záporné odpovědi si povzdechl: "Zmizeli jako duchové o půlnoci."







    Zdroje:


    Par David Méchin: Charles Nungesser, Aéromed N° 20 septembre 2006, ISSN: 1773-0260
    Norman Franks: Nieuport Aces of World War 1, Osprey Publishing, Oxford 2000, ISBN 1855329611
    Jon Guttman: Balloon-Busting Aces of World War 1, Osprey Publishing, Oxford 2005, ISBN 1841768774
    Herbert M. Mason, Jr.:High flew the Falcons, J. B. Lippincot Company, Philadephia a New York, 1965, CCCN 65-13698
    J.M. Bruce: Nieuport Fighters, Vol. 1 a 2, Albatros Production Ltd., ISBN 0948414545
    Greg VanWyngarden: Pfalz Scout Acess of World War 1, Osprey Publishing, Oxford 2006, ISBN 1-84176-998-3
    N. L. R. Franks, F. W. Bailey, R. Guest: Above the lines, Biddles Ltd., London 1993, ISBN 0-948817-73-9
    Jules Roy: Guynemer: Anděl smrti, nakl. Mustang, Plzeň 1997, ISBN 80-7191-221-2
    charles-nungesser.e-monsite.com
    www.theaerodrome.com
    http://acepilots.com/wwi/fr_nungesser.html
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Raymond_Orteig
    www.nytimes.com
    www.lemonde.fr.
    html
    https://fr.wikipedia.org/wiki/L%27Oiseau_blanc
    http://loiseaublanc.over-blog.com
    www.opex360.com
    ole-militaire-interarmes/
    http://tighar.org/Projects/PMG/PMG.html
    http://earlyaviators.com/enunges3.htm
    albindenis.free.fr
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#25912Verze : 17
    MOD
    Avatar
    Sestřely Ch. Nungessera:
    P. č.DatumČasJednotkaTyp sestřeleného letounuMístoPoznámka
    131.7.19155:30V106dvoumístný AlbatrosNancy
    25.12.1915N65neidentifikovánNomeny
    32.4.1916N65BalónSeptsarges
    43.4.1916N65LVGHauts-Fourneaux
    54.4.1916N65neidentifikovánHauts-Fourneaux
    625.4.1916N65LVG CVerdun
    726.4.1916N65LVG CForet de Spincourt
    819.5.1916N65LVG CBois de Forges
    922.5.1916N65BalónVerdun
    1022.6.1916N65Dvoumístný letounLamorville
    1121.7.1916N65AviatikSeuzey
    1222.8.1916N65neidentifikován
    1325.8.1916N65LVG CRoye
    1414.9.191607:06N65AlbatrosFalvy
    1526.9.191607:45N65neidentifikovánLe Transloy
    1626.9.191608:05N65BalónNeuville
    1726.9.191610:45N65Albatros CRocquigny
    1823.11.191613:30N65LVG Cjižně Falvy
    194.12.191612:00N65Halberstadt Czápadně Nurluposádka pilot Leutnant Rosenbach a střelec Oberleutnant Hans Schilling zahynula
    204.12.191613:05N65LVG Cvýchodně Lechelle
    2120.12.191611:20N65neidentifikován (patrně Halberstadt D.III)Touy-le-GrandLt. Kurt Haber padl
    221.5.1917V116Albatros D.IIIPoperinghe
    231.5.1917V116Albatros D.III
    243.5.1917V116Rumpler CMaraux
    259.5.1917V116DFW C
    2612.5.1917V116neidentifikovánSavy
    2712.5.1917V116neidentifikován
    2826.6.1917V116neidentifikovánDrocourt
    2926.6.1917V116Gotha
    3016.8.1917V116GothaForet d'Houthulst
    3112.3.1918SPA65neidentifikovánCraonne
    3231.3.1918SPA65neidentifikovaný stíhačLagnyve spolupráci s J.Gerardem
    334.5.1918SPA65dvoumístný letounMarquivillers
    344.5.1918SPA65dvoumístný letounBouisancourt
    3515.5.1918SPA65dvoumístný letounErchuve spolupráci s E. Camplanem
    365.6.1918SPA65neidentifikovánChâteau-Thierry
    3730.6.191818:45SPA65neidentifikovánMoreuil-le-Mothe
    3815.7.191813:25SPA65neidentifikovaný stíhačGrand Pre-Mericourt
    3914.8.1918SPA65Balón
    4014.8.1918SPA65Balón
    4114.8.1918SPA65Balón
    4214.8.1918SPA65Balón
    4315.8.1918SPA65neidentifikovánve spolupráci s M. Henriotem a Sgt. Milotem
    Zdroj: www.theaerodrome.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#551984Verze : 1
    MOD
    Avatar
    Tři fotografie související s proslulým "Jezdcem smrti".


    Na spodní Charles Nungesser před svým Nieuportem. Stroj nese kamufláž, jde tedy patrně o jeho kamuflovaný Nieuport 17 s číslem 1490, na němž létal během svého "angažmá" u N 124 Lafayette.


    Na prostřední jeho letoun v celé kráse - Nieuport 17bis s.č. N1895. Všimněte si mohutných francouzských trikolor na horních plochách obou křídel i na hřbetu trupu. Mělo jít o usnadnění rychlé identifikace "cizí-vlastní". Letoun již má novější tvar křidélek, používaný u modelů N 24 a N 24bis, proto bývá stroj často identifikován právě jako typ N 24bis. Existují však i fotografie tohoto letounu zepředu a na těch je možno identifikovat pohonnou jednotku jako Clerget. Na tomto letounu létal na jaře 1917 u "rekonvalesceční" escadrilly V 116 na letišti Saint-Pol-sur-Mer.


    Na horní fotografii jeho Spad opět s nezbytnými trikolorami, detail Nungesserova osobního "image" a úctyhodná "sbírka" vyznamenání. Jde o Spad XIII s největší pravděpodobností se sériovým číslem 10039, na němž Nungesser létal u SPA 65 v srpnu a září 1918. Asymetrický bílý klín na hřbetě trupu za kabinou měl ztížit německým stíhačům zamíření.


    Zdroje: Norman Franks: Nieuport Aces of World War 1, Osprey Publishing, Oxford 2000, ISBN 1855329611
    J.M. Bruce: Nieuport Fighters, Vol. 1 a 2, Albatros Production Ltd., ISBN 0948414545
    Jon Guttman: SPAD XII/XIII Aces of World War 1, Osprey Publishing, Oxford 2002, ISBN 1 841763160

    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#52495Verze : 7
    MOD
    Avatar


    Charles Nungesser a jeho snoubenka vedle Moranu 35, letiště orly 1923.


    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/503562
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#503563Verze : 0
    MOD
    Avatar





    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/551783
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#551784Verze : 0
    MOD
    Avatar





    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/551785
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#551786Verze : 0
    MOD
    Avatar
    .

    Nieuport 25 s. č. 5324 na němž u escadrille V116 létal v létě 1917 slavný Charles Nungesser z letiště Saint-Pol-sur-Mer. Z té doby existují fotografie dvou prakticky naprosto stejně vypadajících Nieuportů 25, lišících se pouze sériovými čísly. Bohužel nevíme, zda se jednalo o dva letouny, nebo pouze o jeden, u něhož Nungesser nechal přemalovat sériové číslo. Bylo totiž o něm známo, že již od roku 1916, kdy létal na Nieuportu 17 s číslem 1895, nosily jeho další stroje (N 17bis i tento N 25) pro štěstí také toto číslo. Podle jedné teorie šlo stále o jeden a tentýž neustále přestavovaný stroj, avšak mnohem pravděpodobnější je, že šlo pokaždé o nový letoun a Nungesser pouze nechal změnit číslo. Tím samozřejmě nepotěšil ani historiky, ani modeláře. Stroj nese klasické schéma firmy Nieuport - nátěr hliníkovou barvou na všech plochách. Na bocích trupu Nungesserův osobní marking v podobě černých srdcí s umrlčími atributy. Na horních plochách křídel a hřbetě trupu výrazné francouzské trikolory k rychlejší identifikaci "cizí-vlastní".




    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/552188
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9111#552189Verze : 1
    MOD