Hawker, George Lanoe

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 365 příspěvků vloženo, 1477 editováno a 246 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Hawker, George Lanoe

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Hawker Hawker
    Jméno:
    Given Name:
    Lanoe George Lanoe George
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Lanoe George Hawker
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    Major Major
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    30.12.1890 Longparish /
    30.12.1890 Longparish /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    23.11.1916 Bapaume /
    23.11.1916 Bapaume /
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    - velitel 24. perutě RFC - Commander No. 24 Squadron RFC
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    - první britské stíhací eso 1. světové války (9 sestřelů)
    - Držitel Viktoriina kříže
    - padl v souboji s Manfredem von Richthofenem (80 sestřelů) jako sestřel č. 11
    - First british Ace of WW1 (9 victories).
    - Helder of Victorian cross.
    - Killed in action by Manfred von Richthofen (80 victories) as his 11th victory.
    Související články:
    Related Articles:

    Zdroje:
    Sources:
    https://en.m.wikipedia.org/wiki/Lanoe_Hawker
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9115#608617Verze : 1
    Avatar
    George Lanoe Hawker VC, DSO - první britské stíhací eso


    Portrétní fotografie prvního britského esa
    www.iwm.org.uk


    Mladá léta


    Lanoe Hawker se narodil 31. prosince 1890 v Longparish v Hampshire. Když mu bylo jen několik měsíců, přežil zápal plic. I to možná přispělo k tomu, že jako chlapec příliš nevyrostl, byl na svůj věk hodně vážný a zvědavý.

    Protože pocházel z rodiny z dlouholetou vojenskou tradicí, chtěl Lanoe samozřejmě též sloužit v ozbrojených silách. Po vzoru svého otce, jenž byl poručíkem Královského námořnictva, vstoupil ve věku 12 let do školy Stubbington House na Solentské univerzitě, kde připravovali chlapce pro vstup do Royal Navy.

    V roce 1905 složil Hawker přijímací zkoušku na námořní akademii Britannia Naval College v Dartmouthu. Onemocněl zde však žloutenkou, ke které se později přidaly komplikace. Hawker musel namáhavý život v Dartmouthu opustit a myšlenky na námořní kariéru se vzdal.

    Během své léčby poprvé začal experimentovat s draky a modely letadel.

    Život mu změnilo, když spolu s mladším bratrem Tyrrelem viděl v biografu krátký film o letech bratří Wrightů, a v létě 1910 se oba bratři šli podívat na letecký den v Bournemouthu.

    Od tohoto okamžiku byl Lanoe Hawker cele uchvácen letectvím. Bratři nyní trávili všechen svůj volný čas návrhy leteckých konstrukcí a stavěním modelů letadel. Lanoe si sehnal všechnu dostupnou literaturu o letecké teorii a konstruování letounů.

    Mezitím se zotavil ze své vleklé nemoci, dorostl a zesílil a v únoru 1910 se stal kadetem Královské vojenské akademie ve Woolwich. V červnu téhož roku spolu s bratrem vstoupil do Královského Aero Clubu. 20. července 1911 byl Hawker přidělen ke Královským ženistům.

    Pilotní zkoušku Lanoe Hawker složil dne 4. března 1913 a získal certifikát Royal Aero Clubu číslo 435.

    V říjnu téhož roku byl povýšen na poručíka a zařazen k 33. Fortress Company v Cork Harbour. Hawker ovšem miloval letadla nade všechno, takže žádost o přeložení k RFC bylo dalším logickým krokem v jeho kariéře.

    Dne 1. srpna 1914 se hlásil v Ústřední letecké škole v Upavonu, kde nyní měl absolvovat vojenský letecký výcvik.

    O čtyři dny později německá vojska vtrhla do Belgie a Velká Británie následně vypověděla válku Německu. Nyní bylo na frontě zapotřebí každého muže...

    Ve válce



    Hawker ukončil výcvik 3. října 1914 s typovou zkouškou na letounech B.E. 2, Henri Farman HF 20, Maurice Farman MF 7 a MF 11. V zařazovacím lístku stálo: "Velmi horlivý a nadšený důstojník, velmi iniciativní. Celkový nálet 25 hodin."

    Ihned byl přidělen k 6. peruti RFC, která tou dobou bázovala ve Farnborough. Z jejího kádru bylo na frontu odesláno několik důstojníků, kteří již byli zařazeni k perutím nasazeným ve Francii.

    Kádr jednotky tak bylo třeba doplnit na tabulkové stavy a jednou z nových posil byl i Lanoe Hawker. 6. peruť létala s osmi letouny typu B.E. 2 a čtyřmi stroji typu Henry Farman.


    Letoun BE 2, letiště Farborough ještě před vypuknutím války
    commons.wikimedia.org


    Právě stroj druhého typu č. 653 byl svěřen Hawkerovi, když peruť přeletěla dne 6. 10. 1914 do Doveru, odkud se hned druhého dne přesunula na západní frontu. Jejím prvním frontovým letištěm se stalo bývalé dostihové závodiště v Ostende.

    První operační let perutě provedl Capt. A. C. E. Marsh s Hawkerem jako pozorovatelem na stroji B.E. 2a čísla 492.

    Úkolem RFC byl tehdy pouze průzkum. Hawker se tak stal svědkem těžkých ztrát Britského expedičního sboru u Ypres. Po několika takových průzkumných letech, kdy nemohl svým kamarádům na zemi nikterak pomoci, to už bojovný Hawker dále nevydržel a dělal vše pro to, aby se mohl boje aktivně zúčastnit. Sehnal si ocelové šipky, které svrhoval na nepřátelské jendotky, později je vyměnil za klasické pumy. Tato touha po boji bez ohledu na vlastní ohrožení byla typická pro celou jeho další bojovou kariéru.

    Už 31. října 1914 zaútočil revolverem neúspěšně na německé letadlo. Během zimy 1914-15 nebylo mnoho příležitostí potkat nepřátelský letoun. K dalšímu vzdušnému střetu došlo až v březnu 1915. Hawker tentokrát použil místo revolveru vojenskou karabinu, nicméně souboj skončil opět nerozhodně. O tomto utkání se zmínil v dopise své snoubence Beatrice a názorně popsal limitující faktor spojeneckých letců nad frontou - silný západní vítr: „...nepotřeboval jsem ani 10 minut na cestu tam, zato hodinu a půl, abych se dostal zpět!“

    18. dubna vzlétl Lt. Hawker, aby napadl nově hlášený hangár vzducholodě Zeppelin v Gontrode. Výbroj jeho B.E. 2c tvořily tři dvacetilibrové pumy a brašna s ručními granáty. Hawker nejprve napadl granáty osádku hlídkujícího upoutaného balónu. Pak balón využil jako vzdušný štít, před palbou ze země při finálním přiblížení nad hangár. Zde Hawker svrhl bomby, přičemž dvě zasáhly střechu hangáru. Hawker ovšem netušil, že Zeppelin LZ 35, jenž obvykle hangáru využíval, je již pět dnů kvůli havárii mimo provoz a hangár je proto prázdný...

    Hawker se vrátil po třech hodinách a po přistání napočítal 38 zásahů ve svém letounu. Lanoe G. Hawker byl po náletu vyznamenán DSO, povýšen do hodnosti Captain a jmenován velitelem letky A u 6. perutě.

    Hawker neustával v přinášení důkazů ohromující odvahy a vytrvalosti. 24. dubna letěl Hawker během vrcholící druhé bitvy u Ypres na průzkumný let, jeho úkolem bylo zjistit postavení vlastních a nepřátelských jednotek u jedné farmy poblíž St. Julien. Jako obvykle ignoroval nebezpečí a schválně létal nízko, aby vyprovokoval nepřítele k palbě a mohl tak důkladně zmapovat jeho postavení. Jedna kulka z pušky jej však zasáhla do kotníku levé nohy:
    „Nejprve to dost bolelo a zamířil jsem domů, ale protože jsem mohl nohu používat, vrátil jsem se. Nemohl jsem Němcům dopřát zadostiučinění, že mě vyhnali. Pečlivě jsem zakreslil farmu do mapy, pak jsem se obrátil a letěl domů."

    Na letišti pak provedl celkovou "inventuru": "...schytal jsem padesát ran do svého letadla... jedna prorazila vrtuli, jedna vzpěru, další prošla skrze výfuk motoru, jiná ostruhou a jedna mou nohou. Vypadla, když jsem si sundával ponožku, a tak jsem ji poslal domů jako suvenýr.“

    Hospitalizaci samozřejmě odmítl a druhý den byl už opět v kabině, třebaže do ní musel být vyzdvižen mechaniky. A nejen to, dokonce sestřelil svého prvního nepřítele! Střelbou z karabiny poslal k zemi dvoumístný pozorovací letoun. Bohužel k tomuto vítězství nejsou známy žádné podrobnosti.

    Hned následujícího dne se spolu se svým pozorovatel utkali hned se třemi německými stroji, které se jim podařilo zahnat na německou stranu zákopů.

    Hawker navzdory zranění vydržel ve službě až do konce dubna, ačkoliv ho do letounu museli pokaždé vysazovat a po přistání vytahovat z kokpitu. Potom byl odeslán na zdravotní
    dovolenou domů do Anglie. Doma shodou okolností byl na dovolené také bratr Tyrrel, jehož zasáhla změna v chování jeho bratra:
    "Jemný klukovský úsměv byl pryč... Jeho rty byly sevřeny v pevné linii, jak byl zvyklý stále čelit nebezpečí. Jeho velké světlé
    oči ztratily svoji veselost... zůstala jen temnota."


    Lanoe se vrátil z dobolené k peruti 20. 5. 1915. V té době začal usilovně pracovat na vytvoření stíhacího letounu. Většina britských perutí měla v té době ve své výzbroji kromě dvoumístnýh strojů také jeden či dva jednomístné stroje určené k rychlým výzvědným letům. 6. peruť dostala v březnu 1915 jeden Martinsyde S.1 a jeden Bristol Scout C. Tyto stroje byly obvykle svěřovány nejlepším pilotům.

    Stíhačem



    U 6. sqn. sloužil také Capt. Louis A. Strange. Byl to nesmírně zkušený letec, který si jako první pilot RFC vyzbrojil své letadlo Farman kulometem, když ještě sloužil u 5. perutě RFC. Zbraň ale zatěžovala letoun natolik, že měl ve srovnání s německými protějšky menší rychlost i dostup a velitel proto nařídil Strangemu kulomet demontovat. Ten se však nevzdal a zakrátko se kulomet ocitl na dalších jeho letadlech...

    U 6. perutě Strange létal právě s Martinsydem a opět jej vyzbrojil kulometem Lewis Mk.I, který upevnil nad horní křídlo. Hawker, povzbuzený jeho úspěchem, si také upravil Bristol Scout č. 1609 na stíhačku. Vyzbrojil jej lehkým kulometem Lewis, který byl upevněn na levém boku trupu, na úrovni kokpitu. Zbraň mířila asi 30° od podélné osy letounu, aby střely nezasáhly otáčející se vrtuli.

    S takto vybaveným letounem Hawker napadl dne 21. 6. 1915 německé DFW C a naposled jej pozoroval, jak padá bez řízení v oblacích dýmu. Sestřel mu byl uznán, ačkoliv Hawker jej údajně sám nenárokoval a hlášení přišlo až od pozorovatelů z první linie.

    Bristol č. 1609 si však bohužel Hawker dlouho neužil, neboť hned následujícího dne Hawker po třech nerozhodných soubojích špatně odhadl množství paliva pro návrat a při přistávacím manévru mu vysadil motor. Stroj se převrhla byl poškozen, pilot si odnesl na památku pár modřin. Poškozený Bristol byl odeslán k opravě, ale Hawker si nemusel zoufat, neboť jako náhrada byl 26. 6. peruti přidělen stroj téhož typu s číslem 1611.

    Hawker jej ihned vyzbrojil stejně jako jeho předchůdce a začal s ním vyrážet na ofenzivní patroly. Prý také používal na svou dobu velmi progresivní systém vidových pozorovatelů. S některými jednotkami, držícími frontový úsek před základnou 6. perutě, se dohodl, aby mu telefonem hlásili počet, přibližnou výšku a směr letu nepřátelských strojů. Tak se mohl pokoušet nepřítele zachytit.


    Bristol Scout C č. 1611 byl nejúspěšnějším strojem, na němž Hawker létal, dosáhl na něm celkem 5 vítězství (z toho 1 nepotvrzeného). Na fotografii je dobře vidět doleva mířící kulomet
    https://en.wikipedia.org/wiki/No._6_Squadron_RAF


    Jeho nejúspěšnějším dnem se stal 25. červenec 1915. Tehdy napadl během jediného odpoledne tři německá dvoumístná letadla. Všechna zasáhl palbou, s prvním dokonce svedl vyrovnaný boj se zásahy na obou stranách, ale jen druhé a třetí mu bylo uznáno za sestřelené.

    K druhému sestřelu se váže zápis v bojovém deníku 5. praporu Sherwoodských lesníků ke dni 25. 7. 1915:

    "Strávili jsme další šest dnů v silných pozicích v Sanctuary Wood a Maple Copse, během nichž došlo ke zřícení nepřátelského eroplánu v plamenech. Sestřel nárokovalo protiletadlové dělostřelectvo, ale nádrž na benzin byla proděravěna na devíti místech kulkami, takže jejich nárok byl zamítnut.
    Byl to zajímavý pohled pro ty, kteří viděli tuto událost - nejprve výbuch kouře, pozorovatel vyskočil, padal větší část cesty jako částečně vyfouknutý balon (jeho nepromokavý plášť nabíral vzduch), rána, když dopadl na zem, zatáčka stroje, jak se obrátil k přistání do volného prostoru od Maple Copse, a perfektní přistání, z kterého bylo zřejmé, že pilot byl při vědomí, když dosáhl země. Během několika sekund po přistání tři nepřátelské dělostřelecké granáty explodovaly přímo nad letadlem, evidentně určené očekávaným spěchajícím zvědavcům.
    Spálené pozůstatky pilota byly vyproštěny až oheň vyhořel, a pohřbeny společně s pozůstatky pozorovatele na hřbitově východně od lesa. Lehký kulomet, kterým bylo letadlo vybaveno, byl ukořistěn a je právě teď v Derby."


    Pěšáci dokonce napsali zprávu vdově po pozorovateli, jímž byl Hptm. Hans Roser a poslali jí jeho letecký odznak. V deníku praporu u data 10. 2. 1916 se dále uvádí, že Frau Roser zaslala dopis s poděkováním...

    Ač tragedie, přesto se z vojenského hlediska jednalo o pozoruhodný výkon, za který byl Hawker po zásluze vyznamenán Viktoriiným křížem - nejvyšším britským vyznamenáním za statečnost v boji. Capt. Hawker byl třetím britským letcem oceněným tímto vyznamenáním, avšak prvním, který jej získal za odvahu a úspěchy ve vzdušném boji.

    Citace byla uveřejněna v London Gazette 24. srpna 1915: "Kapitán Lanoe George Hawker, D.S.O., Královští inženýři a Královský letecký sbor. Za mimořádné hrdinství a ohromnou zdatnost prokázanou 25. července 1915, kdy, ač letíce sám, napadl postupně tři německá letadla. Prvnímu z nich se nakonec podařilo uniknout, druhé byla přivedeno k zemi a třetí, na které zaútočil ve výšce asi 10 000 stop, byla sraženo na zem v našich liniích, pilot a pozorovatel byli zabiti. Osobní statečnost, kterou prokázal tento důstojník, byla nejvyššího stupně, protože nepřátelské letouny byly vyzbrojeny kulomety a všechny nesly kromě pilota i druhého člena osádky."

    Situace nad frontou se však pro britské letce začíná pomalu komplikovat, začínají totiž pomalu přicházet Fokkery E.I, pravé stíhačky se synchronizovaným kulometem. Pomalé a neobratné B.E. 2 se pro ně stávaly snadnou kořistí...

    Hawker nebyl nijak vyňat z povinností průzkumných letů, avšak 6. peruť měla to štěstí, že od května 1915 průběžně dostávala nové dvoumístné stroje F.E. 2a.

    Hawker na nich často létal, a protože šlo o výkonný letoun, samozřejmě nevynechal jedinou příležitost k boji. F.E. 2a byly vyzbrojeny pouze pohyblivým kulometem střelce, Hawker opět střelci v boji "pomáhal" střelbou z karabiny.

    2. srpna se Hawker a jeho střelec Lt. Payze utkali s Němci celkem třikrát a jeden dvoumístný Aviatik C přinutili k nouzovému přistání u Wulwerghem, což bylo Hawkerovo páté vítězství. Tím se Hawker stal esem, ačkoliv tehdy se ještě tento titul nepoužíval.

    Již o pár dnů později, konkrétně 11. 8., se však Hawker účastnil těžkého boje. Tehdy on a jeho pozorovatel Lt. Noel Clifton startovali za úsvitu k ofenzivní patrole. Nejprve narazili na dvoumístný Albatros a zahnali jej na německou stranu zákopů. Vzáětí však byli sami napadeni jiným dvoumístným strojem a ještě dvěma jednomístnými stíhačkami. Po zuřivém 20minutovém souboji nakonec Němci boj vzdali a zamířili domů.

    Patrola však ještě nekončila. Britové po chvíli narazili na osamocený Aviatik C a sestřelili jej poblíž St. Yves. Pozorovatelé 12. divize, držící zákopy v tomto úseku, jej potvrdili jako zničený. Osádka zatím vystoupala do výšky zhruba 9000 stop a dokončovala hlídku nad Lille, když se ozval rachot kulometu a na britský stroj se vrhl německý Fokker E!

    Cliftonovi t tuto chvíli zbýval poslední zásobník a čtvrt. Hawker ihned točil vstříc protivníkovi tak, aby střelci umožnil zásah. Jeho snaha byla korunována úspěchem - Clifton v jednom okamžiku zachytil Fokker do mířidel a ze vzdálenosti asi 50 yardů jej prošpikoval pořádnou dávkou ze své zbraně. Fokker začal padat "absolutně svisle" a nakonec havaroval na předměstí Lille. 8. divize jej hlásila jako pravděpodobně zničený, avšak osádce byl sestřel oficiálně uznán.

    Přes tyto úspěchy byl Hawker takřka na konci svých sil. Byl odeslán domů na krátkou dovolenou a zpět u letky se hlásil 28. srpna 1915.

    2. září vzlétl k samostatnému průzkumnému letu na svém Bristolu 1611 a ve výšce 9000 stop na Bixschoote napadl a sestřelil německý letoun, lakonicky označený jako "Scout".

    O pět dní později na stejném stroji a na stejném místě sestřelil blíže nespecifikovaný dvouplošník.

    Hawkerův stav se však opět zhoršil; je posledním z pilotů původního kádru perutě, tak jak před téměř rokem přeletěla přes Kanál. 20. září 1915 je odeslán zpět do Británie s důrazným doporučením, aby byl povýšen na majora a ustanoven velitelem vlastní perutě. Hawker hluboce litoval, že musel opustit 6. peruť, ale sám uznával, že je na konci sil.

    Velitelem



    Osm dní po svém návratu do Británie je Hawker postaven před do té doby v RFC neslýchaný úkol - je ustanoven velitelem první čistě stíhací perutě! Již 1. září byla v Houslow zformována 24. peruť, s níž se od počátku počítalo jako s "loveckou", jak se původně stíhací perutě nazývaly. Jako první jednotka RFC měla plnit pouze úkoly vzdušného boje. Od Hawkera, jakožto největšího britského odborníka na stíhání, se požadovalo, aby svoje piloty vycvičil. Jeho úkolem bylo po všech stránkách připravit peruť k boji ve vzduchu.

    Výzbroj perutě měly tvořit jednomístné dvouplošníky rámové konstrukce Airco D.H. 2. Zatím nebyly k dipozici, takže počáteční výcvik probíhal na pestré směsici ostatních dostupných typů.

    5. října se Hawker účastnil slavnostní audience v Buckinghamském paláci, kde mu král Jiří V. předal dříve udělený Viktoriin kříž a Řád za vynikající službu.

    10. ledna 1916 peruť konečně obdržela své D.H. 2. Letoun německé Fokkery převyšoval ve všech parametrech - v rychlosti, stoupavosti i obratnosti. Jeho nevýhodou byl snadný přechod do vývrtky, na což řada pilotů doplatila životem. Tehdy byla vývrtka považována za smrtící past. Tyrrel Hawker ve své knize tvrdí, že jeho bratr vývrtku vybrat uměl a své piloty to učil dobře o půl roku dříve, než poprvé oficiálně předvedl vybrání vývrtky Capt. Godden ve Farnborough.


    https://en.wikipedia.org/wiki/Airco_DH.2


    Další určitou nevýhodou byl kulomet Lewis upevněný před pilotem na výkyvné lafetě. Piloti kulomet "házející" sebou při obratech sem a tam neměli rádi. Pokoušeli se jej různým způsobem zaaretovat napevno, avšak velení tyto snahy rychle zatrhlo, protože od pohyblivého kulometu očekávalo možnost útočit například zezadu a zespodu na dvoumístné letouny z mrtvvých úhlů. Hawker využil svých technických znalostí a pokusil se kulomet fixovat pomocí pružin. Tím zůstala zachovaná pohyblivost zbraně a jakmile ji střelec pustil, sama se vrátila do přímé polohy. Hawker sám však uznával, že tento způsob upevnění zbraně není dostatečný.

    Zatím alespoň spole s mechanikem W. L. Frenchem zdvojnásobil kapacitu diskového zásobníku kulometu (spojením dvou zásobníků k sobě), zavedl kruhová mířidla pro kulomet i pohyblivý střelecký trenažer pro svoje piloty.

    Hawker se 2.2.1916 přesunul do Francie a o den později byl povýšen do hodnosti Major. Peruť jej následovala 7.2.1916, když přilétla na letiště St. Omer, o pět dnů později přelétla na letiště Bertangles.

    Peruť se zpočátku seznamovala s operačním prostorem a v březnu zaznamenala první střet s nepřítelem. Významným způsobem se jeho jednotka v létě 1916 podílela na vybojování vzdušné převahy při britské ofenzívě na Sommě. Např. 20. července čtyři DH 2 od 24. perutě napadly formaci pěti dvoumístných LVG C, doprovázenou třemi Rolandy C. II a třemi jednomístnými Fokkery. Pět německých letadel bylo sestřeleno a zbytek rozprášen. 15. září dokonce pouhé tři DH 2 Hawkerovy jednotky zaútočily na 17 německých letounů, jejich formaci rozehnaly a sestřelily dva z nich. Peruť dosáhla vynikajících úspěchů, zejména díky skvělému velení a dokonalému výcviku, což bylo dílo zkušeného Hawkera. Pro srovnání další dvě perutě vyzbrojené stroji D.H. 2 (29. peruť a 32. peruť) měly své skóre víceméně vyrovnané co do počtu sestřelů a vlastních zrát, zatímco 24. peruť měla skóre přibližně 3:1 ve svůj prospěch.

    Hawker oficiálně nesměl létat do bojových akcí, což samozřejmě ignoroval. Do hlášení se jeho bojové lety nedostávaly.

    Hawker se více než osvědčil, takže se s ním do budoucna počítalo do funkce velitele křídla. Nicméně válečný osud je nemilosrdný.

    Poslední souboj



    Odpoledne 23. listopadu 1916 se do vzduchu vznesly čtyři D.H. 2 vedené Capt. J. O. Andrewsem na stroji č. 5998. Vlevo od něj letěl Maj. Hawker na stroji číslo 5964, napravo letěl Lt. Saundby s letounem č. 5925. Na konci formace letěl Lt. Crutch, ten se však musel záhy vrátit pro potíže s motorem.

    Zbylá trojice vystoupala do výšky 11 000 stop a zamířila nad Bapaume, kde Britové o 4000 stop níže zahlédli dvojici Rolandů C.II. Britové se k ni spouští, avšak Němci okamžitě obrací k vlastním zákopům. Andrewsovi je to podezřelé a bedlivě se rozhlíží, očekávaje past. Skutečně spatří dvě německé formace stíhaček a rychle nabírá výšku, drží se jej však pouze Saundby. Hawker nebezpečí nezaznamenal a dál pronásleduje Rolandy, zatímco se za něj dostává trojice německých Albatros D.II od Jasta 2. Za jejich řízením sedí Lt. Manfred von Richthofen , Lt. Hans Wortmann (celkem 2 sestřely) a Lt. Dieter Collin.

    Jakmile se jeden Albatros připlíží za Hawkera, Andrews střílí dávku, kterou Němce zahání a současně Hawkera varuje. Na Andrewse ihned útočí jiný Albatros a zasáhne jej do nádrže a motoru. Andrews se spouští střemhlav k vlastním zákopům. Saundby mu kryje záda a zahání od něj Albatros, snažící se jej dorazit. Vzápětí Saundby sám čelí útoku, uhýbá a střílí, vidí Němce padat (později mu bude přiznán jako sestřel "Out of control"). Nyní naposledy vidí Hawkera v kroužení s jedním Albatrosem.

    Andrews nakonec bezpečně dosáhl předsunutého francouzského letiště, kde přistál. Saundby, který jej kryl se vrací zpátky na frontu, avšak po majorovi není ani vidu ani slechu.

    Hawker tou dobou sváděl jeden z nejvyrovnanějších soubojů celé války. Oba soupeři kolem sebe kroužili dlouhých 35 minut. Vítr snesl oba bojovníky hluboko do německých linií. Angličanovi začalo docházet palivo a pokusil se odpoutat několika přemety. Němec jej však pronásledoval téměř až nad frontovou linii. V jednom okamžiku se Němci zasekly oba kulomety, ale jeden se mu podařilo opět uvolnit. Major Hawker se zřítil k zemi poblíž farmy Luisenhof s prostřelenou hlavou. Jeho přemožitelem se stal Lt. Manfred von Richthofen, tehdy eso s deseti sestřely. Major Hawker byl německou jednotkou, která držela v tomto úseku postavení, pohřben vedle svého letounu se všemi vojenskými poctami.

    Oficiální skóre Maj. Hawkera se zastavilo na čísle 9 ověřených sestřelů (podle publikace Above the Trenches pouze 7). Neoficiální někteří historikové odhadují na 21-27 vítězství (Hawkerův spolubojovník L. Strange tvrdil, že Hawker sestřelil neuvěřitelných 55 letadel!). To bývá částečně vysvětlováno Hawkerovým laxním přístupem k hlášení sestřelů. Další skutečností je, že Hawker nemohl uvádět do hlášení sestřely dosažené u 24. perutě, protože měl zakázáno létat přes frontu.

    Faktem zůstává, že v jeho osobě ztratila Anglie národního hrdinu a vynikajícího stíhače, vojáka a velitele. Pro RFC byl tím, čím byli Immelmann a Boelcke pro císařské letectvo...

    Zdroje:
    Petr Aharon Tesař: Major Lanoe George Hawker, VC, DSO, Revi č. 14-15/1997.
    Alex Revell: Victoria Cross, WWI Airmen and Their Aircraft, 1997, Flying Machines Press, ISBN 1-891268-00-7
    Nigel Steel a Peter Hart: Rachot v oblacích, Praha 2003, ISBN 80-7291-078-7
    Christopher F. Shores, Norman Franks, Russell Guest: Above the Trenches: A Complete Record of the Fighter Aces and Units of the British Empire Air Forces, 1915-1920, Londýn 1996, ISBN 0-948817-19-4
    derbyshireterritorials.wordpress.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9115#25879Verze : 16
    MOD
    Avatar

    Tabulka sestřelů L. G. Hawkera:



    Poř. č.Poř. č. dle Above the TrenchesDatumČasMístoProtivníkVlastní letounKlasifikacePoznámka
    1.-25.4.1915--dvousedadlovkaB.E. 2přinucen k přistánístřelbou z karabiny
    2.1.21.6.191519:45PoelcapelleDFW CBristol Scout C 1609neřízený pád
    3.2.25.7.191518:45les u HouthulstAlbatros CBristol Scout C 1611přinucen k přistání
    4.3.25.7.191519:00JV ZillebekeAlbatros C.IBristol Scout C 1611sestřelen v plamenechStroj od FFA 3. Oberleutnant Alfred Übelacker (pilot) a Hauptmann Hans Roser (pozorovatel) zahynuli.
    5.4.2.8.191508:00WulwerghemAviatik CF.E. 2a 2864přinucen k přistánípozorovatel Lt. Payze
    6.5.11.8.191506:45V St. YvesAviatik CF.E. 2a 4227zničenpotvrzeno 12. divizí; pozorovatel Lt. Clifton
    7.6.11.8.191507:15Lille-RoubaixFokker EF.E. 2a 4227zničenpotvrzeno 8. divizí jako pravděpodobně zničený; pozorovatel Lt. Clifton
    8.-2.9.1915-Bixschoote"Scout"Bristol Scout C 1611zničen
    9.7.7.9.1915-BixschootedvouplošníkBristol Scout C 1611zničen
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9115#609126Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Dvě doplňující fotografie.


    Na první tvář prvního brtiského stíhacího esa - Maj. Lanoe G. Hawker, VC


    Na druhé jeho proslulý Bristol Scout. Na fotografii je špatně, ale přece viditelná "krabí" instalace kulometu Lewis na levém boku.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9115#62967Verze : 0
    MOD
    Avatar
    .

    Bristol Scout C, sériové číslo 1611, letiště Ostende, červenec 1915. Na tomto stroji létalo první britské eso Major L. G. Hawker. 25. 7. 1915 na tomto stroji napadl tři německé letouny a dva z nich sestřelil. Za tuto akci byl vyznamenán Victoria Cross. Jeho Bristol létal v barvě materiálu, označen byl pouze trikolórou na směrovce a kokardou na trupu. Stroj byl nouzově vyzbrojen kulometem Lewis, jenž byl umístěn na levé straně trupu před kabinou pilota. Protože letoun nedisponoval synchronizátorem, mířila zbraň vlevo od osy trupu pod úhlem 30° a mírně dolů, aby střely létaly mimo okruh vrtule. Letoun sloužil u 6. perutě RFC do 22. 10. 1915, po opravě se vrátil na frontu tentokrát ke 12. peruti.




    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/468258
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9115#468259Verze : 1
    MOD
    Avatar
    .

    Bristol Scout C, sériové číslo 1611, letiště Ostende, červenec 1915. Na tomto stroji létalo první britské eso Major L. G. Hawker. 25. 7. 1915 na tomto stroji napadl tři německé letouny a dva z nich sestřelil. Za tuto akci byl vyznamenán Victoria Cross. Jeho Bristol létal v barvě materiálu, označen byl pouze trikolórou na směrovce a kokardou na trupu. Stroj byl nouzově vyzbrojen kulometem Lewis, jenž byl umístěn na levé straně trupu před kabinou pilota. Protože letoun nedisponoval synchronizátorem, mířila zbraň vlevo od osy trupu pod úhlem 30° a mírně dolů, aby střely létaly mimo okruh vrtule. Letoun sloužil u 6. perutě RFC do 22. 10. 1915, po opravě se vrátil na frontu tentokrát ke 12. peruti.




    Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/468258
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9115#468261Verze : 1
    MOD