Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 330 příspěvků vloženo, 1440 editováno a 317 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Ball, Albert

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Ball Ball
    Jméno:
    Given Name:
    Albert Albert
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Albert Ball
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    kapitán Captain
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    - -
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    04.08.1896 Nottingham /
    04.08.1896 Nottingham /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    07.05.1917 Annœullin /
    07.05.1917 Annœullin /
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    velitel letky, 56. peruť Flight Commander, No. 56 Squadron
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    stíhací eso (44 vítězství)
    nositel Viktoriina kříže
    padl v leteckém boji
    Fighter Ace (44 Claims)
    Recipient of Victoria Cross
    Killed in Air Battle
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    http://en.wikipedia.org/wiki/Albert_Ball
    http://www.theaerodrome.com/aces/england/ball.php
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9116#426208Verze : 0
    MOD
    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Ball Ball
    Jméno:
    Given Name:
    Albert Albert
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Albert Ball
    Všeobecné vzdělání:
    General Education:
    DD.MM.1911-DD.12.1913 Trent College, Long Eaton
    DD.MM.1911-DD.12.1913 Trent College, Long Eaton
    Vojenské vzdělání:
    Military Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Důstojnické hodnosti:
    Officer Ranks:
    29.10.1914 podporučík
    08.12.1916 poručík
    15.06.1917 kapitán
    29.10.1914 Second Lieutenant
    08.12.1916 Lieutenant
    15.06.1917 Captain
    Průběh vojenské služby:
    Military Career:

    18.02.1916-DD.05.1916 pilot, 13. peruť RFC
    07.05.1916-23.08.1916 pilot, 11. peruť RCF
    23.08.1916-DD.10.1916 pilot, 60. peruť RFC
    DD.MM.1916-DD.MM.1917 pilot, 34. peruť RCF
    DD.MM.1917-07.05.1917 velitel letky, 56. peruť

    18.02.1916-DD.05.1916 Pilot, No. 13 Squadron RFC
    07.05.1916-23.08.1916 Pilot, No. 11 Squadron RFC
    23.08.1916-DD.10.1916 Pilot, No. 60 Squadron RFC
    DD.MM.1916-DD.MM.1917 Pilot, No. 34 Squadron RFC
    DD.MM.1917-07.05.1917 Flight Commander, No. 56 Squadron RFC
    Vyznamenání:
    Awards:
    Datum udělení
    Date of Issue
    Stužka
    Ribbon
    Název
    Name
    Poznámka
    Note


    27.07.1916
    Vojenský kříž
    Military Cross
    Military Cross
    -


    26.09.1916
    Řád Za vynikající službu
    Distinguished Service Order
    Distinguished Service Order
    -


    26.09.1916
    Řád Za vynikající službu
    Distinguished Service Order
    Distinguished Service Order
    -


    25.11.1916
    Řád Za vynikající službu
    Distinguished Service Order
    Distinguished Service Order
    -


    DD.02.1917
    Kříž Sv. Jiří 4. stupeň
    St. George Cross 4th Class
    Георгиевский крест 4-й степени
    -


    07.06.1917
    Řád Čestné legie 5. třída
    Order of Legion of Honour 5th Class
    Ordre de la Légion d'Honneur Chevalier
    -


    08.06.1917
    Viktoriin kříž
    Victoria Cross
    Victoria Cross
    -
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    http://en.wikipedia.org/wiki/Albert_Ball
    http://www.theaerodrome.com/aces/england/ball.php
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9116#426209Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Albert Ball




    Úvod


    Pondělí večer 7. května 1917. Pozemní personál 56. squadrony RFC bloumá po letišti a netrpělivě očekává návrat svých pilotů. Konečně se v dálce ozve brumlání motorů Hispano - Suiza. Letištěm projela elektrizující vlna - vracejí se! Stíhačky SE 5 se pomalu snášejí k přistávací ploše. Lesklé černošedé šmouhy kolem výfuků a kulometů svědčí o tom, že letouny se vracejí z těžké bitvy. Některé z nich mají průstřely v potahovém plátně křídel a trupu. Jeden stroj za sebou táhne slabý pruh černého dýmu a jeho motor zřetelně vynechává. Mechanici počítají přistávající stroje. Právě dosedl pátý. Všem se zastaví srdce. Panebože - šest jich chybí! Všichni se vrhají k telefonu. O několik hodin později již zjistili osud čtyř ze šesti chybějících pilotů. Dva museli nouzově přistát, ale jsou v pořádku. Další dva jsou zraněni. Ale dva zůstávají i nadále nezvěstní a přitom jeden z nich je největší současné britské eso, více než čtyřicetinásobný vítěz, Capt. Albert Ball! Naposledy byl viděn, jak pronásleduje do mraků Albatros. Službu konající důstojník pokračuje v obtelefonovávání prvosledových jednotek. Všude je to ale stejné, nikde nic nevědí. Ta nejistota je strašná! Nejednomu z pilotů proletí hlavou děsivá myšlenka, že už Bertieho nikdy neuvidí. Před očima jim začínají vyvstávat vzpomínky...


    Kvůli velkým ztrátám, které utrpěly královské vzdušné síly v létě 1916 nebyla britská veřejnost nikterak nakloněna politice neustálé vzdušné ofenzívy za německými liniemi. Navíc kromě Maj. Hawkera neměli Britové mezi svými letci žádné proslulé eso, žádného hrdinu. Britský generální štáb zpočátku nijak nepodporoval francouzské oslavování stíhacích es. Obával se přílišné závisti a řevnivosti mezi svými letci. Zároveň však vrchní velitelé chápali, že široká veřejnost zoufale potřebuje podobnou modlu, jakou pro Francouze představuje ten jejich Guynemer. Neměli však tušení, kde takového hrdinu vzít.

    A zrovna tenkrát začal nad zákopy řádit ve svém Nieuportu ten dvacetiletý mladíček. Proháněl se oblohou většinou sám a útočil bez ohledu na nebezpečí. Přijímal boj za všech okolností, často v nevýhodě a proti přesile. Ke zkušeným německým pilotům zřejmě necítil pražádný respekt a jednoho za druhým je posílal k zemi. Davy začaly šílet - konečně měly koho obdivovat. Němečtí piloti sháněli britské noviny, aby se dozvěděli, kdo to ksakru je, tenhle Albert Ball. A tehdy nadešel čas veliké legendy...

    Volání polnice


    Když Sarajevem zazněly výstřely zvěstující nejstrašnější válku v dosavadních dějinách lidstva, bylo Albertu Ballovi osmnáct let a stál v čele své firmy, jež podnikala v oblasti elektrotechniky. Pod dojmem prvních zpráv z bojišť se Ball dobrovolně hlásí do armády a v září 1914 je zařazen do řad pěšího regimentu. Třebaže narukoval jako prostý voják, projevoval tolik bojového ducha a disciplíny, že je po pár dnech povýšen do hodnosti sergeant (četař) a o měsíc později dokonce do hodnosti Second Lieutenant (podporučík)! Krátce nato byl pověřen výcvikem nováčků a převelen k cyklistické kompanii. Jeho touha bojovat zůstává zatím bez odezvy.

    Při hledání cesty na frontu zjistil, že by mohl mít šanci jako letec. Jednoho dne sedl ve tři ráno na motocykl, aby urazil 100 km vzdálenost do jedné soukromé letecké školy. Tady si zaplatil soukromý letecký kurs a okamžitě absolvoval první let na dvojmístném letadle. Do kasáren se pak vrátil včas na ranní nástup! 15. 10. 1915 získal pilotní certifikát Královského leteckého klubu a okamžitě požádal o převelení k RFC. Tady absolvoval doplňovací výcvik a 22. 1. 1916 se stal pilotem RFC. Jeho touha dostat se na frontu tak začala dostávat reálné obrysy.

    Nad frontou


    Ball se krátce mihnul v roli instruktora u 22. squadrony, ale od 18. 2. se stává příslušníkem 13. průzkumné squadrony, která operovala ve Francii s letouny BE 2c. Piloti jednotky každodenně létali za bojovou linii bombardovat nepřátelské postavení, získávat informace pro dělostřelce, a to všechno na pomalých a křehkých letounech BE 2c. Že takovéto akce byly velmi nebezpečné, poznal na vlastní kůži i Albert Ball. Dne 3. 5. 1916 napadlo jeho stroj několik německých letounů. Jen díky vynikajícímu manévrování se Ballovi podařilo odpoutat z boje a přistát. Povedlo se mu to s letadlem děravým jako řešeto a mrtvým pozorovatelem na palubě. Ani podobné zkušenosti ho však neodradily od riskantních bojových letů, což ale nevzbuzovalo nadšení v řadách pozorovatelů. Peruť měla k dispozici i dva jednomístné Bristol Scouty a tak přišlo vhod šalamounské rozhodnutí. Ball se stal pilotem jednoho z nich. Krátce nato 7. 5. je převelen k 11. sqn. RFC. Nová jednotka sdílela se 13. sqn. letiště a tak jediná podstatná změna pro Balla nastala v oblasti jeho povinností. Místo průzkumných letů nyní doprovázel své kolegy nad frontu a chránil je před dotěrnými německými stíhačkami.

    Prvního sestřelu Ball dosáhl 16. 5. 1916, když na Bristolu sestřelil dvojmístný Albatros. V té době peruť vyměnila Bristoly Scout za Nieuporty 11. Na novém letounu Ball sestřelil 1. 6. další průzkumný Albatros a téhož dne ještě stíhací Fokker. To bylo jeho již třetí a čtvrté vítězství. Na konci června se Ball stal esem. 25. 6. totiž sestřelil upoutaný balón, což byl jeho pátý sestřel.

    V červenci začala bitva na Sommě. Ball každodenně sváděl těžké boje a vítězil. 10. července napsal domů:
    „Žádáte mě, abych to v boji těm ďáblům nandal. Samozřejmě pokaždé dělám, co můžu, ale vůbec je nepokládám za nějaké ďábly. Rvu se s nimi jen proto, že je to má povinnost, o Hunech si však nemyslím nic špatného.“
    Dále pokračuje: „Při ničem mi není tak mizerně, jako když je vidím padat dolů, ale vidíte, že je to buď oni nebo já, takže musím dělat, co umím, aby to byli oni.“

    V polovině měsíce je už však Albert natolik vyčerpaný, že mu velitel písemně zakázal létat. Nespokojeného Balla má uklidnit udělení Military Cross (Válečný kříž). Zároveň velitel nařídil Balla „uklidit“ k 8. sqn. Zklamaný Ball se tu opět setkal s obstarožními BE 2. Oficiálním zdůvodněním tohoto kroku bylo, aby předal pilotům perutě svoje zkušenosti z období své služby u 13. sqn. Některé Ballovy výroky o tomto řešení nelze publikovat.

    Ball však rozhodně na novém působišti nehodlal odpočívat. Provedl několik nebezpečných tajných akcí, při nichž vysazoval britské agenty v německém týlu. Když pak 9. srpna napadl, navzdory protestům svého pozorovatele, německý upoutaný balón a sestřelil ho, velení nakonec kapitulovalo. 15. 8. se Ball vrátil k 11. squadroně a tím i ke stíhání. Již druhého dne mohl v boji vyzkoušet nový Nieuport 17. Potvrdil jeho i své osobní kvality třemi sestřely. Jeho osobní skóre stále rostlo a tak, když byl 23. 8. převelen k 60. sqn. RFC, mělo jeho jméno takovou vážnost, že mu u nové jednotky bylo umožněno létat zcela dle vlastního uvážení. Tohoto privilegia také náležitě využíval a měl tak spoustu příležitostí vyšlechtit svoji novou útočnou taktiku. Ta spočívala v tom, že Ball se při útoku přiblížil zezadu pod nepřátelské letadlo. Tady pak, ukryt v jeho mrtvých úhlech, vyklopil kulomet na horním křídle svého Nieuportu a prostřílel nepřítele zespodu. Nosič typu Foster, na němž byl upevněn kulomet Lewis ráže 7, 7 mm, měl ale i své mouchy. Ballova zpráva o souboji z 15. září uvádí, že poté, co ze vzdálenosti 50 m vystřílel jeden zásobník na průzkumný Albatros, „kulomet na Nieuportu sjel dolů, udeřil mne do hlavy a znemožnil mi sledovat NL dolů.“

    Albert Ball se stále vrhal do bojů s obrovskou odvahou. Nikdy neváhal postavit se sám proti přesile. Svědčí o tom jeho hlášení o bojích, psaná vždy velmi neosobně, jako by Nieuport letěl sám, a hýřící spoustou zkratek (N je např. Nieuport a NL nepřátelské letadlo, popř. letadla). Jeho zpráva o boji z 21. září hovoří o tom, jak potkal formaci šesti průzkumných Rolandů: „Nad Bapaume zahlédl N formaci NL. Nieuport klesl a vypálil rakety. Formace se rozpadla. Nieuport se dostal pod nejbližší stroj a vypálil zásobník. NL kleslo a přistálo nedaleko železnice. Nieuport pak zaútočil na další stroj a vypálil zespodu dva zásobníky. NL šlo k zemi a bylo zpozorováno rozbité vedle železnice. Potom zbytek NL pronásledoval Nieuport k linii, Nieuport se obrátil a vypálil zbytek munice, pak se vrátil na letiště pro další. Zničení druhého stroje viděl poručík Waters.“

    Rakety o nichž se v hlášení hovoří, byly neřízené střely vyvinuté francouzským konstruktérem Le Prieurem k boji proti balónům. Byly zasunuty do trubic na vnějších vzpěrách křídel a odpalovaly se elektricky. Měly účinný dostřel asi 120 m a nosily je převážně Nieuporty. Jeden letoun jich nesl osm až deset. I v další Ballově zprávě je zmíněn zajímavý detail. Ball tu hovoří o střelbě zespodu „svojí metodou“ a také o vystřílení 90 nábojů bez výměny zásobníku. Se zásobníky s dvojnásobnou kapacitou experimentoval Lanoe Hawker spolu se svým mechanikem W. L. Frenchem a nakonec byly zavedeny do výzbroje.

    Hlášení z 25. září: „Dvě formace postupovaly společně, Nieuport zaútočil první. NL se rychle obrátila nosy dolů, když se však přiblížila další formace, obrátila se proti Nieuportu. Nieuport vypálil zásobník, aby formaci rozehnal, a pak se obrátil, aby vyměnil zásobník. Jeden ze zásobníků spadl na ovladač kormidla a Nieuport se několik vteřin vymkl kontrole.
    Nieuportu se podařilo nasadit zásobník na kulomet a zaútočil na Albatros (dvoumístný), který tou dobou letěl vedle něj. Nieuport vypálil asi devadesát nábojů ze vzdálenosti zhruba třinácti metrů pod NL. NL, zcela mimo kontrolu, šlo k zemi a roztříštilo se. Zbývající NL Nieuport pronásledovala, nakonec však odlétla. Aby je udržel v bezpečné vzdálenosti, Nieuport se stále obracel proti nim. Pokaždé když to provedl, NL zmizela směrem dolů.“


    Kvůli této neokázalé odvaze, již projevoval tváří v tvář jakémukoli nebezpečí, byl Albert Ball velmi obdivován a uznáván. Opravdové přátele však mezi svými spolubojovníky neměl. Byl příliš uzavřený a nespolečenský. Pokud nedostal samostatnou ložnici, dával přednost spaní ve stanu, než aby s někým sdílel pokoj. Raději se bavil hrou na housle na ubikaci než společnou zábavou v důstojnické jídelně.

    Ostatní piloti věděli, že Ball úzkostlivě pečuje o každou maličkost, která se týkala letadla nebo kulometu. Bral si kulomet do pokoje, kde ho rozebral, vyčistil, naolejoval a opět složil. Byl také jedním z prvních pilotů, kteří si sami plnili zásobníky, aby předešli překvapením v podobě zdeformovaného či jinak vadného náboje, jenž by mohl zapříčinit selhání kulometu.

    V bojových akcích Ball pokračoval až do 4. října. Potom se vrátil do Anglie jako třicetinásobný vítěz a nositel DSO and Bar (Bar je stužka k Distinguished Service Order. Rovná se opětovnému udělení tohoto řádu).
    Británie měla nového hrdinu. V Buckinghamském pláci obdržel Albert Ball jako první voják Jeho Veličenstva druhou stužku k DSO, byl povýšen do hodnosti Captain, v rodném Nottinghamu ho jmenovali čestným občanem. Ještě nikdy nebyla tato pocta udělena dvacetiletému mladíkovi. Firma Austin mu okamžitě nabídla místo v ředitelské radě firmy, avšak on odmítl.

    Elitní peruť


    Až do února 1917 působil Capt. Ball coby instruktor u výcvikové jednotky. Nebyl tu ale šťastný a dožadoval se opětovného frontového zařazení. Nakonec jeho nadřízení souhlasili a odeslali jej 56. squadroně, jež se právě formovala poblíž Londýna. V jejím případě poprvé britské velení letectva překonalo svou nechuť k soustřeďování zkušených pilotů do jedné squadrony, protože se obávali, že se pak průměrné squadrony stanou ještě průměrnějšími. 56. stíhací peruť byla elitní jednotkou, zformovanou speciálně k vybojování vzdušné nadvlády nad Arrasem. To znamenalo, že jednotka se dříve nebo později bude muset utkat s Jastou 11. O „šestapadesáté“ se často hovořilo jako o antirichthofenovské peruti. Třebaže nebyla oficiálně vytvořena pro boj s Richthofenem a jeho letkou, její poslání, totiž nastolit znovu vzdušnou převahu v arraském úseku fronty, ji k tomu předurčovalo. Není bez zajímavosti, že 56. squadrona později sledovala Jastu 11 a následně i JG 1 během všech jejích přesunů podél fronty po celou dobu trvání války. Její výjimečnost podtrhovala i skutečnost, že do kádru jednotky byli zařazeni jen velmi zkušení piloti, jako byli kromě Balla např. J. McCudden,VC (celkem 57 sestřelů), G. Bowman (32 s.), G. Maxwell a R. Hoidge (po 27 s.), R. Mayberry (25 s.) či A. Rhys Davids (23 s.). Výzbroj 56. squadrony tvořily zbrusu nové letouny SE 5 a peruť se tak stala první britskou jednotkou vyzbrojenou těmito vynikajícími stroji.

    Po dva měsíce, doma v Anglii, daleko od válečné vřavy, se piloti 56. squadrony cvičili na nových letounech. SE 5 hned od počátku nepadla Ballovi do oka. Nové SE 5 nebyly tak obratné jako starší Nieuporty na nichž létal dosud. Byly však velmi rychlé, výkonné a dobře ozbrojené a Ball i ostatní piloti si na ně zakrátko zvykli. Ball si však nechal na svém osobním stroji provést několik dodatečných úprav a navíc si vymohl zvláštní privilegium. Na letiště, jež bylo 56. peruti ve Francii přiděleno, dorazil i Nieuport 17 jako Ballův osobní letoun.

    V době, kdy RFC krvácela během děsivého dubna 1917, byla peruť vržena do bitvy u Arrasu. Do první bojové akce letěla 22. dubna. O den později Ball sestřelil na svém Nieuportu prvního protivníka po návratu na frontu. Stalo se tak dopoledne a jednalo se o dvojmístný Albatros. Odpoledne se Ball rozhodl vyzkoušet SE 5 a pokřtil ho sestřelením dvou stíhacích Albatrosů. V následujících dnech startoval střídavě na obou letounech a dosahoval pozoruhodných úspěchů. 26. dubna sestřelil na SE 5 dva německé letouny. 28. 4. další dva, stejně tak 1. a 2. května. Boje v té době byly nesmírně hektické. Ball byl během těch dvou týdnů zcela vyčerpán. Napsal tehdy domů několik dopisů, které svědčí o jeho fyzické i psychické únavě. V dopise z 29. dubna píše: „Jsem tak strašně unavený! 26. dubna večer jsem svým kulometem napadl čtyři stroje Hunů. Dva z nich jsem sestřelil, ale po setmění jsem se musel vrátit zpátky, protože mi došla munice. Měl jsem čtyři souboje a dostal jednoho Huna. Nakonec byly všechny mé ovládací přístroje rozstříleny. Ale vrátil jsem se zpátky. Už prostě musím končit, protože jsem unavený.“

    V dopise, jenž zaslal domů 3. května, je znát opravdu těžké duševní vyčerpání: „Je to skoro nemožné, ale dělám co můžu. Moje celkové skóre do minulé noci bylo třicet osm. Minulou noc jsem dostal dva. Ach! Byl to bezvadný souboj. Před pár dny mi na SE 5 rozstříleli všechno řízení. Ale toho Huna, co mi to udělal, jsem dostal. To jsou všechny moje potíže. Právě teď se cítím hrozně starý.“

    Krize vrcholila v dopise datovaném 5. května: „Nejdražší tatínku, právě jsem se vrátil z hlídky a zvýšil své skóre na čtyřicet dva. Napadl jsem dva průzkumné Albatrosy, zničil je a jejich piloty zabil. Nakonec mě sestřelili, ale jsem úplně OK. Ach! Byl to skvělý boj a Hunové byli docela sekáči. Jeden se pokusil do mě vrazit, když jsem ho zasáhl; minul se jen o pár palců. Bůh se o mě opravdu stará, ale ach, ten nekonečný život pro zabíjení mě už trochu unavuje a opravdu se začínám cítit jako vrah. Mějte se dobře, já končím.“

    Téhož dne hovořil Albert s jedním ze svých spolubojovníků a řekl mu: „Trenchard (generálmajor Hugh Trenchard byl tehdy vrchním velitelem RFC) říká, že můžu jít domů, až jich dostanu padesát. Já se ale domů nikdy nevrátím.“

    O den později sestřelil Ball stíhací Albatros a 7. května se 56. squadrona zúčastnila krvavé bitvy u Arrasu. Odstartovala v půl šesté večer, aby poskytla ochranu Camelům 70. squadrony, které letěly bombardovat německé pozice. Bylo špatné počasí a formace se brzy rozpadla. Když se konečně peruť opět zformovala, vletěla přímo mezi Albatrosy Jasty 11. V tvrdém boji piloti „šestapadesátky“ sestřelili dva Albatrosy, ale sami utrpěli těžké ztráty. Capt. Cyril Crowe, jenž vedl flight „B“ (letka B), naposledy viděl Balla, jak pronásleduje jeden Albatros do mraků.

    Německou formaci vedl Lothar von Richthofen, který v tu dobu zastupoval Manfreda, jenž byl na dovolené. Byl to právě Lothar, kdo tvrdil, že se stal přemožitelem Alberta Balla. Podle svého hlášení svedl urputný souboj s letounem Sopwith Triplane. Boj skončil čelním útokem obou pilotů proti sobě. Oba se navzájem zasáhli palbou; Lotharovi se podařilo nouzově přistát, ale jeho soupeř se zřítil poblíž vesničky Annouelin na německé straně fronty. Lotharovo 22. vítězství potvrdilo několik armádních důstojníků.

    Albert Ball skutečně havaroval poblíž vesničky Annouelin, ale prokazatelně toho dne odstartoval na letounu SE 5! Tento dvojplošník s řadovým motorem je dost těžko zaměnitelný se strojem Sopwith Triplane. Lothar tedy zřejmě sestřelil někoho úplně jiného. Po válce nebyl schopen k tomuto sestřelu nic přesnějšího uvést a odpovídal dost vyhýbavě. Je možné, že pozemní německé jednotky, které prozkoumávaly vraky britských letounů sestřelených u Annouelin a ohledávaly těla jejich pilotů, omylem zaměnily jména obou padlých letců.

    Existuje ještě jedna zajímavá verze Ballovy smrti. Podle ní Ball často zalétal ke kostelní věži v Annouelin, aby se zorientoval a porovnal si čas s palubními hodinami. Podle výpovědí vesničanů Němci nainstalovali na věž kulomet a počkali si, až zase přiletí. Ballův bratr po válce pátral po Albertově osudu a hovořil s rolnicí z Annouelin, přímou svědkyní události. Podle jejích slov Ball po zásahu z kulometu havaroval na nedalekém poli. Ještě žil, když ho vytáhli z vraku a zemřel rolnici v náručí.

    Faktem zůstává, že to byl černý den 56. squadrony, která ztratila šest letounů a dva piloty. Jedním z nich bylo současné největší eso RFC. Nejčastější uváděné číslo počtu jeho sestřelů je 44, uvádí se ale počty v rozmezí 42-47 sestřelů.

    Epilog


    Němci Balla pohřbili se všemi vojenskými poctami na nedalekém hřbitůvku v Annouelin. Dne 3. 6. 1917, necelý měsíc po smrti, byl Captain Albert Ball, DSO and 2 Bar, MC, vyznamenán nejvyšším britským vyznamenáním Victoria Cross in memoriam. Zároveň mu francouzská vláda udělila titul Rytíř Čestné legie (Chevalier de Legion d’Honneur). Albert Ball se stal desátým britským letcem dekorovaným Viktoriiným křížem, šestým, jenž ho obdržel posmrtně, avšak prvním, který jím nebyl vyznamenán za konkrétní hrdinský čin, ale za dlouhodobou příkladnou službu impériu...

    Zdroje:

    Richard Townshend Bickers: Von Richthofen, nakl. Jota, 1997, ISBN 80-7217-014-7

    Ondrej Repka: Dvadsaťročný kapitán, REVI č. 10
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9116#25881Verze : 3
    MOD
    Avatar
    Albert Ball a jeho lietadlo
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/9116#51469Verze : 0