Čestný kříž Svatého domu v Loretu

Pavel NEJEDLO

Stará legenda, zaznamenaná Teremannusem v díle "Redemptoris mundi Matris Ecclesiae Lauretana historia" a stručně zmiňovaná Flaviem Blondem (v letech 1431 - 1464 sekretář papežů Evžena IV., Mikuláše V ., Kalixta III. a Pia II.) v díle "Italia Illustrata" z roku 1464, uvádí, že Svatý dům je rodným domem Panny Marie.

Toto nevelké stavení vystavěné z načervenalého kamení, dlouhé 40, široké 30 a vysoké 25 stop, stávalo původně v Nazaretu. Po smrti Matky Boží bylo archanděly posvěceno za kapli a stalo se vyhledávaným poutním místem. Při své pouti Svatou zemí v roce 336 jej navštívila také sv. Helena, matka Konstantina Velikého, a nechala stavení - kapli obstavět kostelem. Po zániku Jeruzalémského království v roce 1291 a obsazení celého území Saracény byly veškeré poutě křesťanů ke Svatým místům zakázány.

Všemohoucí Bůh však nechtěl dopustit aby památka jeho matky zůstala mezi pohany bez náležité úcty a nechal v noci z 9. na 10. května 1291 andělem nazaretským dům přenést přes moře do Dalmácie a postavit na jeden vrch při Jaderském moři mezi městy Tersactum a Flumen. Dalmátský gubernátor Mikuláš Frangipánius, chtěje porozumět významu zázraku, vyslal do Svaté země pověřence, kteří měli pravost přeneseného domu ověřit.

Vedeni tersactenským biskupem Alexandrem navštívili Nazaret a shledali, že kostel sv. Heleny je roztržený a po kapli zůstaly v zemi pouze základy. Jejich přeměřením zjistili, že rozměry se přesně shodují s rozměry kaple přenesené do Dalmácie a že se shoduje i čas zmizení kaple v Nazaretu a jejího objevení se v Dalmácii. Zpráva o zjištěních pověřenců se po jejich návratu velmi rychle rozšířila i do okolních zemí a "Svatá kaplička" se záhy stala cílem ohromných davů poutníků a nemocných.


Bez zjevného důvodu byla kaple dne 10. prosince 1294 andělem přenesena přes Jaderské moře do Itálie. Vavřínový háj (Lauretanum) u Ancony v Rekanatském kraji, kam byla kaple přemístěna, patřil ctnostné paní Lauretě z nedalekého města. Jedna z těchto okolností, neurčeno která, dala základ k pojmenování kaple, které je užíváno do dnešních dnů : Madonna di Loreto. Háj však ležel na okraji rozsáhlých až k moři sahajících lesů, jimiž museli poutníci při své cestě ke Svaté kapli procházet, plných loupežníků, kteří poutníky přepadávali, olupovali a vraždili.

Vážnost a posvátnost kaple tím značně trpěla a tak byla opět přemístěna. Návrší, kam byla andělem jedné srpnové noci roku 1295 přenesena, bylo majetkem dvou bratrů, rekanatských měšťanů. I oni však dary poutníků kradli pro sebe a ze samé lakoty se k smrti znesvářili. Anděl proto kapli ještě téhož roku opět přemístil, tentokráte ji postavil doprostřed rekanatské cesty vedoucí ke Castel del Porto. Rekanatští měšťané, chtějíc znát podrobnosti přenosů Svaté kaple a ověřit si její pravost, zvolili šestnáct legátů
z nejváženějších a nejdůvěryhodnějších krajanů, které v r. 1296 s tímto úkolem vyslali do Tersactu a Nazaretu.

Legáti místa prozkoumali, proměřili a se zjištěním, že o pravosti Svaté kaple nemůže být pochyb, se vrátili do vlasti. (Zápis o výsledku zjištění a jmenný seznam všech šestnácti legátů se dochoval do dnešních dnů v rekanatských městských knihách).


Třetí a poslední cestu do všech uvedených míst, k definitivnímu ověření pravosti Svaté kaple a smazání sebemenších pochyb o tomto zázraku, nařídil v roce 1530 papež Klement VII. Tři komorníci, které vyslal, po svém návratu předali papeži podrobnou zprávu, která pravost kaple potvrzuje. Na důkaz pravdivosti svých zjištění přivezli a předložili dva kameny ze základů rodného domu Panny Marie, které v Nazaretu prozkoumali a ze kterého je Svatá kaple vystavěna. Takový kámen se ani v nejširším okolí Ancony vůbec nevyskytuje.

Dne 9. února 1592 zřídil papež Sixtus V. loretánské biskupství, v je-hož čele stál kardinál-protektor Svatého domu, které sjednotil s biskupstvím v Rekanati. Papež Inocenc XII. zrušil kardinálský protektorát bulou "Sacrosancta Redemptoris" dne 8. dubna 1698, podřídil Svatý dům Svatému stolci a pověřil zvláštní kongregaci kardinálů zastupováním. "Kongregace lauretánská" byla dne 29.6.1908 papežem Piem X. sjednocena s kongregací koncilu, nadále však zůstala existovat jako zvláštní "loretánská kongregace".

Svatá kaple, stojící na vyvýšeném místě, je obstavěna velkým a honosným kostelem. V mramoru, kterým jsou obloženy vnitřní zdi, jsou vytesány obrazy ze života Panny Marie, světců a proroků, kteří neposkvrněné početí předpovídali. Vnitřní prostor kostela je vyzdoben vzácnými obrazy a sochami a vyplněn drahými dary urozených známých osobností, ale i prostých poutníků. V blízkosti kostela byl zbudován výstavný palác, který obýval gubernátor města, biskup, dvanáct kanovníků a osmnáct kněží. Ke kostelu náležela i jezuitská kolej a dva špitály.

Svatá kaple, Svatý dům, katedrála Naší paní Panny Marie z Loreta, nazývaná "Matkou všech Loretánských kaplí", se stala vyhledávaným a hojně navštěvovaným "Mariánským poutním místem", jehož význam zdůraznil i papež Jan XXIII.

Dne 26. listopadu 1888 papež Lev XIII. schválil návrh loretánského biskupa na zřízení dekorace, kterou měli být odměňováni ti, kteří věnovali Svatému domu finanční prostředky, významný dar či jiným způsobem se o Svatou kapli zasloužili. Výše zásluh, resp. výše daru, se měla odrazit v odstupňování dekorace a všem dekorovaným mělo náležet užívání jednotného titulu Čestný komoří nebo Čestná dáma Svatého domu v Loretu.

Pravomoc k výběru vhodných osob k jejich dekorování byla papežem svěřena loretánskému biskupovi, dekorace pak s výslovným svolením papeže propůjčoval prefekt lauretánské, později loretánské, kongregace ve třech třídách :

1. třída - Čestný kříž 1. třídy (odpovídá třídě - komandér)
2. třída - Čestný kříž 2. třídy (odpovídá třídě - důstojník)
3. třída - Čestný kříž 3. třídy (odpovídá třídě - rytíř)


Odznakem 1. a 2. třídy je bronzový oboustranně modře smaltovaný osmihrotý kříž se stylizovanou bronzovou stuhou mezi rameny. Na bíle smaltovaný oválný středový medailon lícové strany je položena plasticky provedená postava Matky Boží loretánské (Panny Marie s Ježíškem na ruce) a se svatozáří za hlavou. V ploše bíle smaltovaného oválného středového medailonu rubní strany je umístěn text. Při okraji horní poloviny medailonu je opis :

BENEMERENTIBVS, uprostřed medailonu čtyřřádkový nápis :

QVIBVS / CORDI / EST / DECOR a při spodním okraji ve dvou řádcích opis : DOMVS / LAVRETANAE -(Dobře se zaslouživším budiž ozdobou řád Domu Loretánského). Na některých dekoracích je text v jiné podobě : VIRIS LECTISSIMVS QVIBVS CORDI EST DECOR DOMVS LAVRETANAE anebo FEMINIS LECTISSIMVS QVIBVS CORDI EST DECOR DOMVS LAVRETANAE.

Odznak 1. třídy je převýšen korunou, odznak 3. třídy je tvarově i rozměrově shodný s předchozími, je však celobronzový bez smaltu. Odznaky 1. a 2. třídy se vyskytují i v pozlaceném nebo postříbřeném provedení.

Náhrdelní stuha odznaku 1. třídy je v loretánských barvách : bílá - světle modrá - bílá, v poměru 1 : 1 : 1 s tím, že bílé okrajové pruhy jsou uprostřed protnuty úzkým žlutým proužkem. Stuha odznaků 2. a 3. třídy je náprsní, průvlečná pro muže nebo složená do tvaru mašle pro ženy, a barvami odpovídá barvám stuhy Čestného kříže "Za církev a papeže" ("Pro Ecclesia et Pontifice") s tím rozdílem, že široký červený středový pruh je uprostřed protnut pruhem bílo-světlemodrobílým. U některých dekorací je na stuze připevněna malá dekorace.

Propůjčování Čestného kříže Svatého domu v Loretu bylo ukončeno papežem Pavlem VI.


Poznámka :

Odznaky Čestného kříže Svatého domu v Loretu nosí na šňůře nebo řetízku kolem krku i všichni loretánští kapituláři.

Dekorace Čestného kříže Svatého domu v Loretu jsou pro své prove- dení a rozdělení do tříd běžně považovány za dekorace řádové a přisuzovány Řádu Naší paní z Loreta. Toto označení je však mylné.


Při příležitosti 600. výročí přenesení Svatého domu z Dalmácie do Itálie (10. 12. 1294) byla v roce 1894 vydána pamětní medaile.

Avers:

V ozdobném portálu brány je stojící postava Matky Boží loretánské (Panny Marie s Ježíškem na ruce) a se svatozáří za hlavou. Při okraji medaile je na dvě části rozdělený opis : B. VERGINE vlevo a : DI LORETO vpravo (Blahoslavená sklání se k Loretu).

Revers:

Plochu medaile vyplňuje scéna přenášení Svatého domu : skupina andělů nese domek, na jehož střeše sedí Panna Marie s Ježíškem na Ruce, přes moře. Vpravo dole v pozadí je plachetnice. Okraj medaile lemuje tenkou linkou znázorněné mezikruží nesoucí v horní části opis : VI. CENTENARIO. A. TRANSLATIONI. ALMAE. DOMUS a v dolní části : LAURETANAE. MDCCCXCIV - (Šest století od přenosu životodárného domu Loretánského 1894). Oba opisy jsou od sebe odděleny malou šesticípou hvězdičkou na každé straně.

Závěs:
Kulička se závěsným kruhem.


Poznámka:

Článek je prací pana Pavla Nejedlo, kterou jmenovaný povolil publikovat na našich faleristických stránkách www.valka.cz.

Literatura :

Steiner Jörg : Dekoration der Ehrenkämmerer des Heiligen Hauses von Loretto .