Rogožarski IK-3

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 387 příspěvků vloženo, 2028 editováno a 2795 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Rogožarski IK-3

Рогожарски ИК-3

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Rogožarski IK-3 Rogozharski IK-3
    Originální název:
    Original Name:
    Рогожарски ИК-3
    Kategorie:
    Category:
    stíhací letoun fighter aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1938-DD.MM.1940 Prva srpska fabrika aeroplana Živojin Rogožarski AD, Beograd /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1938-DD.MM.1940
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    12 + prototyp
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.MM.1938 zařazen do služby 1940
    Osádka:
    Crew:
    1
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    jednoplošník monoplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    jiný other
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    2068 kg 4559 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    2560 kg 5644 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    ? kg ? lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    10,30 m 33ft 9,5in
    Délka:
    Length:
    8,38 m 27ft 6in
    Výška:
    Height:
    3,25 m 10ft 7,95in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    16,50 m2 177.6 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    113 kg/m2 29 lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of engines:
    1
    Typ:
    Type:
    Avia HS 12Ycrs dvanáctiválec do V, vodou chlazený, 686 kW Avia HS 12Ycrs twelve-cylinder Vee liquid-cooled engine, 920 hp
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    330 l 72,5 Imp gal
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    527 km/h v 5400 m 327.5 mph in 17717 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    400 km/h v ? m 248.5 mph in ? ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    14,3 m/s 2815 ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    7 min do 5000 m 7 min to 16404 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    9400 m 30840 ft
    Dolet:
    Range:
    785 km 487.8 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    ? km ? mi
    Výzbroj:
    Armament:
    1 x 20mm kanón Oerlikon FF
    2 x 7,92mm kulomety FN Browning
    1 x 20mm Oerlikon FF cannon
    2 x 7,92mm FN Browning machine gun
    Uživatelské státy:
    User States:
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    Ostrič, Šime; Janiš, Čedomir. IK Fighters (Yugoslavia 1930-1940s), Profile no. 242. Profile Publications, Windsor 1972.
    Green, W.; Swanborough, G. Encyklopedie stíhacích letounů. Svojtka & Co., Praha 2002. ISBN 80-7237-341-2.
    http://en.wikipedia.org/wiki/Rogozarski_IK-3
    http://wapedia.mobi/en/Rogozarski_IK-3
    www.ww2aircraft.net
    http://www.airwar.ru/enc/fww2/ik3.html
    ww2fighters.e-monsite.com
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/93506#350224Verze : 0
    Avatar
    Ikarus Rogožarski IK-3

    Vznik
    Ve druhé polovině 30. let bylo velení Jugoslávského královského letectva jasné, že je nutno pomýšlet na modernizaci stíhacího letectva. I když byly k dispozici moderní zahraniční konstrukce (např. Hurricane), letectvo se snažilo získat vlastní stroje. Dvojice konstruktérů firmy Rogožarski Ljubomir Ilić a Kosta Sivčev, autoři úspěšných IK-1 a IK-2 se v maximálním utajení pustili do práce. Od roku 1936 probíhají konstrukční práce, modely stroje procházejí i zkouškami v aerodynamickém tunelu Eiffel v Paříži. V konstrukci se do práce zapojuje ještě inženýr Slobodan Zrnić. Výsledkem bylo, že jugoslávské Ministerstvo letectví zadalo v březnu 1937 firmě Rogožarski A. D. stavbu prototypu.

    Prototyp IK-3 poprvé vzlétl na jaře 1938. V kokpitu seděl kapetan Nikole Bjelanović. Letoun byl koncipován jako dolnokřídlý jednomístný jednoplošník, poháněný kapalinou chlazeným řadovým motorem Hispano-Suiza 12Y-29 o výkonu 920 ks (686 kW), který poháněl nestavitelnou vrtuli Hispano-Suiza, což byla licenční produkce Hamilton Standard Constant Speed. Nesl i jeden kanon Hispano-Suiza HS-404 ráže 20 mm se zásobou 60 nábojů a 2 kulomety FN-Browning ráže 7,92 mm s 500 náboji pro každý z nich. Kanon byl uložen mezi válci motoru a střílel dutou hřídelí vrtule, kulometná výzbroj byla ukryta pod kapotou nad motorem a střílela okruhem vrtule. Stroj dostal zatahovací podvozek systému Messier.
    Aby byly co nejobjektivnější, provádělo letové zkoušky celkem 6 pilotů. Prototypu se stal osudným 19. leden 1939, kdy během zkušebního letu pilot kapetan Milan Pokorni při provádění akrobatických prvků překročil mezní rychlost při střemhlavém letu a letoun se stal neovladatelným. Po střemhlavém letu z 1 500 m se ve výšce cca 400 m nejprve uvolnil překryt kabiny, potom se zlomil nosník křídla v místě ukotvení podvozku. Stroj byl nárazem na zem zničen, pilot zahynul. Protože ministerská komise, vyšetřující havárii, neshledala vinu v konstrukci stroje, bylo objednáno 12 sériových strojů. 6 mělo být dodáno do konce března, zbylých 6 do konce července 1939.

    Konstrukce byla smíšená, křídlo dřevěné s kovovým kováním, konstrukce trupu z ocelových trubek a dotvarovaná dřevěnou konstrukcí, příď s motorem až za pilotní sedadlo potažena duralovým plechem, zadní část trupu, stejně jako křídlo potaženy plátnem podobně jako u Hawker Hurricane. Křidélka i řídící plochy hliníkové, potažené plátnem. Hlavní i záďový podvozek osazen koly Dunlop. Laborovalo se i se zatažitelným záďovým kolečkem. Stroj č. 2-2151/1 nesl radiostanici Telefunken FUG VIIa s dosahem 60 km.

    Produkce
    Sériové stroje se od prototypu v některých detailech odlišovaly. Původní francouzský motor byl nahrazen v ČSR licenčně vyráběným motorem Avia H. S.12Ycrs, kabina dostala nový čelní štítek s neprůstřelným sklem a dozadu odsouvaný překryt. Vrtule Hamilton Standard neslo i prvních 6 sériových strojů. Druhá šestice dostala vrtule Chauviere 351m. Palivové nádrže - 1 v trupu a 2 v křídlech pojaly celkem 330 litrů paliva.

    Dodávky začaly v létě 1940 a piloti nový stroj hodnotili jako obratný a snadný k pilotování. Piloti jej upřednostňovali oproti Hawker Hurricane Mk. I. i Messerschmittu Bf 109E-3, se kterými také létali. Zvláště se jim líbila jeho schopnost létat zatáčky s velmi malým poloměrem. Byla objednána další série 25 strojů a jednalo se o licenční výrobě v Turecku. S rozběhem sériové výroby se konstrukční práce se zaměřily na další vývoj - jednalo se především o možnosti zástavby výkonnějšího motoru. Ve hře bylo několik alternativ: nový Hispano-Suiza 12Y-51 o výkonu 1,100 k.s., Daimler-Benz DB601A, Rolls-Royce Merlin III o výkonu dokonce 1,030 HP. Na papíře vznikal i projekt IK-5 se dvěma motory H.S. 12Y. Ten měl dostat dokonce dvojí podobu - jednomístný stíhač, nebo dvoumístný dálkový těžký stíhač s mohutnou hlavňovou výzbrojí, soustředěnou v přídi. Modely IK-5 již byly testovány v aerodynamickém tunelu a připravovala se výroba prototypu. Ale německý vpád do Jugoslávie 6. dubna změnil situaci. IK-5 zůstal v modelech, výroba druhé série IK-3 byla zrušena. Ze stejného důvodu sešlo i z licenční výroby v Turecku.

    Vyrobeno bylo celkem 12 strojů + 1 prototyp. Výroba byla rozdělena mezi závody Ikarus A. D. a Rogožarski A-.D., protože Rogožarski byl společně s továrnou Zmaj A.D. vytížen licenční produkcí 100 kusů stíhacích Hawker Hurricane Mk.I.

    Bojové nasazení
    Vyrobených 12 IK-3 mělo různé osudy. Jeden stroj (v. č. 2156 s trupovým číslem 6) byl ztracen ještě před vypuknutím bojů, když se 6. září 1940 zřítil do Dunaje při simulovaném souboji. Pilot kapetan Anton Ercigoj ztratil vědomí při přetížení - tzv. "blackout" - a zahynul. Jeden stroj byl vrácen továrně Rogožarskij a byl použit jako základ přestavby na II. sérii. 4 zbylé stroje byly na počátku bojů (tzv "dubnová válka") uzemněny kvůli pravidelné technické kontrole. Ostatních 6 strojů schopných operačního nasazení bylo zařazeno k 51. stíhací skupině se sídlem na letišti Zemun, určené k obraně Bělehradu. Zde působily v letkách č. 161 a 162, po 3 v každé.
    Ráno 6. dubna 1941 pětice IK-3 vzlétla proti německému náletu. Po skončení bojů piloti hlásili 5 vítězství, ale utrpěli i jednu ztrátu - padl potporućnik Dušan Borćić a 2 piloti byli raněni (tehnički činovnik Eduard Bamfić, kapetan Savo Poljanec). Letkám zbyly jen 3 letuschopné stroje. Téhož dne absolvovali piloti IK-3 ještě jeden bojový vzlet a sestřelili 2 Ju 87 a jeden BF 109E. Následujícího dne - tedy 7. dubna, vzlétly 3 IK-3 opět a piloti nahlásili několik vítězství. Narednik Milislav Semiz přistál s těžce poškozeným strojem, ale mohl jej nahradit právě dodaným zbrusu novým. 11. 4. tento pilot hlásil opět sestřel jednoho Bf 109D, kapetan Todor Gojić a narednik Dušan Vujćić hlásili každý po jednou Ju 87. Tento den byl také posledním dnem bojů. Přeživší 3 stroje letci v noci z 11. na 12. 4. na pomocném letišti Veliki Radinci spálili. Spolu s nimi shořelo i 5 Hawker Hurricane, 8 (některé prameny uvádějí 11) Me 109, 1 Me 110 a 1 Ikarus IK-2 a jisté množství školních strojů. Piloti 51. stíhací skupiny si nárokovali celkem 11 vítězství. Pilot narednik Milislav Semiz se na IK-3 stal esem se 4 sestřely. 17. dubna Jugoslávie kapitulovala. Jedním z pilotů, kteří na IK-3 létali, byl i kapetan Savo Poljanec. Tento pilot byl jedním ze 2 Jugoslávců, kteří bojovali v Kombinované letce z letiště Tri duby v období SNP.

    Konec ostatních zbylých strojů je nejasný, podle existujících fotografií nejméně 2 IK-3 padly do rukou Němců a minimálně jeden z nich byl podroben zkouškám ve zkušebním středisku v Rechlinu.

    Úspěšná konstrukce IK-3 se po válce dočkala pokusu o obnovení, ovšem se sovětským motorem VK 105PF2 z letadla Jak-3. 45 vyrobených strojů neslo označení Ikarus S49A.
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/93506#350379Verze : 0
    Avatar
    Na doplnění několik fotografií podle http://www.airwar.ru/enc/fww2/ik3.html

    foto prototypu http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-2.jpg

    Sériová podoba http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.jpg

    Sériová podoba - pohled shora http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-5.jpg

    IK - 3 v německých barvách http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-8.jpg

    IK - 3 v muzeu v Bělehradě http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-3.jpg
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/93506#350227Verze : 0
    Avatar
    A ještě třípohledový nákres. Pramen též airwar.ru.

    Třípohled http://www.airwar.ru/image/idop/fww2/ik3/ik3-1.gif
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/93506#350229Verze : 0
    Avatar
    Na závěr několik zajímavostí. Prameny uvedeny u obrázků.

    pramen: http://ww2fighters.e-monsite.com/rubrique,rogozarski-ik-3,243059.html
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/93506#350377Verze : 0
    Avatar
    Do sériových strojov okrem motorov Avia HS 12Ycrs (632 kW / 860 HP) montovali kanóny Oerlikon MG FF s bubnom pre 60 nábojov. Len jeden stroj prvej série dostal rádiostanicu Telefunken FuG VII.
    Neskôr dostala firma Rogožarski objednávku na 48 strojov, ale do nemeckého útoku na Juhosláviu bolo v stavbe len 25 strojov. Jeden stroj sa dokonca prerábal na motor DB-601 A a uvažovalo sa aj o prestavbe na motor Rolls-Royce Merlin II.


    Hmotnosť prázdneho lietadla - 2068 kg
    Vzletová hmotnosť - 2630 kg
    Max. rýchlosť pri zemi - 421 km/h
    Dolet 785 km
    Dostup 9400 m


    Zdroj:
    Němeček, Václav: Rogožarski IK-3, Letectví a kosmonautika 1989 / 19
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/93506#485466Verze : 0
    MOD