ZSU-57-2
Prostředek byl vyvinut v tehdejším SSSR jako protiletadlový prostředek vojskové PVO na základě taženého automatického protiletadlového kanónu S-60 ráže 57 mm.
ZSU-57-2 byl vyráběn v Závodě č. 174 v Omsku od roku 1955 do roku 1960, podle jiných zdrojů i v jiných podnicích tehdejšího SSSR.
Po ukončení vývoje prostředku mu bylo přiděleno tovární označení "zařízení 500" - изделие 500 a vojenské označení ZSU-57-2 - "ЗСУ-57-2".
Výzbroj: Dvojkanón 57 mm na bázi S-60, zrcadlově obrácené závěry (ne jen otočené) vzhledem k systému nabíjení a umístění stanovišť obou nabíječů vlevo a vpravo od zbraní v přední části věže. Automatická zbraň, označená S-68, založená na principu využití energie krátkého zákluzu zbraně. Navedení zbran na cíl je elktrické a ruční (nouzově). Hmotnost vlastní výzbroje 4500 kg.
Věž vozidla je shora otevřená, zakrývaná plachtou se 13 okénky z plexiskla. Vzadu na věži je koš pro zachycení vystřelených nábojnic a prázdných zásobníků.
ZSU-57-2 je vybaven optickým automatickým zaměřovačem, pracujícím na principu výpočtu bodu střetu cíle se svazkem dávky střel.
Při zjištění cíle s řešení palebné úlohy byly zadávány následující parametry: rychlost cíle (zadávána podle typu letounu), směrový úhel pohybu cíle (podle směru letu a úhlu jeho stoupání/klesání) a vzdálenost k cíli (odhadem nebo s využitím optického dálkoměru). Parametry zadávány ručně.
Palebný průměr: celkem 300 ks nábojů 57 mm, z toho 248 ks v „zásobnících“, tyto uloženy ve věži (176 ks) a v přední části korby vozidla (72 ks), zbytek palebného průměru v držácích vpravo a vlevo pod věncem věže v korbě.
Podvozek odvozen od středního tanku T-54, vzhledem ke snížení hmotnosti a měrného tlaku došlo ke snížení počtu pojezdových kol o jedno na každé straně podvozku, tím došlo ke zvětšení jejich roztečí. Současně byl změněn řidičský prostor, řidič sledoval terén výřezem v čelním pancíři, který bylo možno zakrýt pancéřovou deskou, dále měl k dispozici obvyklé pozorovací přístroje pro denní a noční vidění (infra).Motor V-54, 12 válců, TTD stejná jako u T-54….
Zásoba PHM 640 l nafty uložena ve 3 integrálních nádržích uvnitř korby vozidla, PHM dále v nádržích na pravém blatníku (každá o objemu 95 l).
Výbava spojovacími prostředky: rdst 10-RT-26E (dosah 7-15 km za pohybu, 9-20 km z místa) a vnitřní hovorové zařízení TPU-47.
Určení: prostředek vojskové PVO
Začlenění: 1 pl baterie (4 vozidla) v sestavě tankového pluku, podle některých zdrojů mohla být plbat posilována ZTPU-2 (2x14,5 mm) na obrněných transportérech BTR-40 a/nebo BTR-152.
Poprvé v bojových podmínkách používán ve válce ve Vietnamu, dodávky do Maďarska, NDR, Polska, Finska, Angoly, Sýrie, Egypta, na Kubu, do Íránu, KLDR, Číny a dalších zemí. Používán i na Středním Východě.
Zbraň se vyznačovala nízkou rychlostí palby, nevýhodou bylo ruční nabíjení, praktická nemožnost palby za jízdy, malá rychlost navedení zbraně v odměru i náměru, chybělo radiolokační navedení zbraně na cíl a …účinnost palby baterie ZSU-57-2 byla nižší než baterie tažených S-60 (samozřejmě S-60 z místa, s využitím střelecké ústředny),
Tabulka TTD:
Typ, označení: ZSU-57-2
Výzbroj, označení zbraně: 2x 57 mm kanón S-60, značen jako S-68
Hmotnost náboje: 2,8 kg
Počáteční rychlost střely: 1000 m/s
Palebný průměr: 300 ks
Hmotnost vlastní výzbroje: 4500 kg
Výškový dostřel: 1000 – 4000 m
Šikmý dostřel: 5500 m
Max.rychlost cíle: 600 m/s
Dostřel na pozemní cíle: (není uváděn)
Rychlost střelby: 200-240 ran/min (tedy 100–120 ran/min na hlaveň)
Maximální počet ran v dávce: 40-50 ran (20-25 ran na jednu hlaveň)
Náměr: -1 až +85 stupňů
Odměr: 360 stupňů
Délka vozidla (náměr zbraní 0 stupňů): 8480 mm
Šířka vozidla: 3270 mm
Hmotnost vozidla: 28 t
Max rychlost: 50 km/h
Osádka: 6 osob
Použité zdroje:
А.Широкорад. "Шилка" и другие отечественные зенитные самоходные установки. Бронеколлекция №2, 1998
С. Петухов, И. Шестов. История создания и развития вооружения и военной техники ПВО сухопутных войск России. Издательство "ВПК". 1999
Prostředek byl vyvinut v tehdejším SSSR jako protiletadlový prostředek vojskové PVO na základě taženého automatického protiletadlového kanónu S-60 ráže 57 mm.
ZSU-57-2 byl vyráběn v Závodě č. 174 v Omsku od roku 1955 do roku 1960, podle jiných zdrojů i v jiných podnicích tehdejšího SSSR.
Po ukončení vývoje prostředku mu bylo přiděleno tovární označení "zařízení 500" - изделие 500 a vojenské označení ZSU-57-2 - "ЗСУ-57-2".
Výzbroj: Dvojkanón 57 mm na bázi S-60, zrcadlově obrácené závěry (ne jen otočené) vzhledem k systému nabíjení a umístění stanovišť obou nabíječů vlevo a vpravo od zbraní v přední části věže. Automatická zbraň, označená S-68, založená na principu využití energie krátkého zákluzu zbraně. Navedení zbran na cíl je elktrické a ruční (nouzově). Hmotnost vlastní výzbroje 4500 kg.
Věž vozidla je shora otevřená, zakrývaná plachtou se 13 okénky z plexiskla. Vzadu na věži je koš pro zachycení vystřelených nábojnic a prázdných zásobníků.
ZSU-57-2 je vybaven optickým automatickým zaměřovačem, pracujícím na principu výpočtu bodu střetu cíle se svazkem dávky střel.
Při zjištění cíle s řešení palebné úlohy byly zadávány následující parametry: rychlost cíle (zadávána podle typu letounu), směrový úhel pohybu cíle (podle směru letu a úhlu jeho stoupání/klesání) a vzdálenost k cíli (odhadem nebo s využitím optického dálkoměru). Parametry zadávány ručně.
Palebný průměr: celkem 300 ks nábojů 57 mm, z toho 248 ks v „zásobnících“, tyto uloženy ve věži (176 ks) a v přední části korby vozidla (72 ks), zbytek palebného průměru v držácích vpravo a vlevo pod věncem věže v korbě.
Podvozek odvozen od středního tanku T-54, vzhledem ke snížení hmotnosti a měrného tlaku došlo ke snížení počtu pojezdových kol o jedno na každé straně podvozku, tím došlo ke zvětšení jejich roztečí. Současně byl změněn řidičský prostor, řidič sledoval terén výřezem v čelním pancíři, který bylo možno zakrýt pancéřovou deskou, dále měl k dispozici obvyklé pozorovací přístroje pro denní a noční vidění (infra).Motor V-54, 12 válců, TTD stejná jako u T-54….
Zásoba PHM 640 l nafty uložena ve 3 integrálních nádržích uvnitř korby vozidla, PHM dále v nádržích na pravém blatníku (každá o objemu 95 l).
Výbava spojovacími prostředky: rdst 10-RT-26E (dosah 7-15 km za pohybu, 9-20 km z místa) a vnitřní hovorové zařízení TPU-47.
Určení: prostředek vojskové PVO
Začlenění: 1 pl baterie (4 vozidla) v sestavě tankového pluku, podle některých zdrojů mohla být plbat posilována ZTPU-2 (2x14,5 mm) na obrněných transportérech BTR-40 a/nebo BTR-152.
Poprvé v bojových podmínkách používán ve válce ve Vietnamu, dodávky do Maďarska, NDR, Polska, Finska, Angoly, Sýrie, Egypta, na Kubu, do Íránu, KLDR, Číny a dalších zemí. Používán i na Středním Východě.
Zbraň se vyznačovala nízkou rychlostí palby, nevýhodou bylo ruční nabíjení, praktická nemožnost palby za jízdy, malá rychlost navedení zbraně v odměru i náměru, chybělo radiolokační navedení zbraně na cíl a …účinnost palby baterie ZSU-57-2 byla nižší než baterie tažených S-60 (samozřejmě S-60 z místa, s využitím střelecké ústředny),
Tabulka TTD:
Typ, označení: ZSU-57-2
Výzbroj, označení zbraně: 2x 57 mm kanón S-60, značen jako S-68
Hmotnost náboje: 2,8 kg
Počáteční rychlost střely: 1000 m/s
Palebný průměr: 300 ks
Hmotnost vlastní výzbroje: 4500 kg
Výškový dostřel: 1000 – 4000 m
Šikmý dostřel: 5500 m
Max.rychlost cíle: 600 m/s
Dostřel na pozemní cíle: (není uváděn)
Rychlost střelby: 200-240 ran/min (tedy 100–120 ran/min na hlaveň)
Maximální počet ran v dávce: 40-50 ran (20-25 ran na jednu hlaveň)
Náměr: -1 až +85 stupňů
Odměr: 360 stupňů
Délka vozidla (náměr zbraní 0 stupňů): 8480 mm
Šířka vozidla: 3270 mm
Hmotnost vozidla: 28 t
Max rychlost: 50 km/h
Osádka: 6 osob
Použité zdroje:
А.Широкорад. "Шилка" и другие отечественные зенитные самоходные установки. Бронеколлекция №2, 1998
С. Петухов, И. Шестов. История создания и развития вооружения и военной техники ПВО сухопутных войск России. Издательство "ВПК". 1999