Fairey Firefly - přehled verzí
Fairey Firefly F Mk.I
Palubní doprovodný stíhač a bitevník pro FAA, vyvinutý jako náhrada za Fairey Fulmar na počátku války.
Fairey Firefly NF Mk.I
Noční stíhací varianta vyráběná od roku 1944 souběžně s F Mk.I, lišící se od denní stíhací verze pouzdrem pro radar ASH (AN/APS-4) pod přídí, s hlavní obrazovkou v prostoru radisty a pomocnou obrazovkou v pilotní kabině, a kryty výfuků. Čtyřčlenné "černé letky" byl později přidělovány k perutím vybaveným standardními FR Mk.I.
Fairey Firefly FR Mk.I
Stíhací, průzkumná a bitevní varianta, která postupně nahradila F Mk.I ve výrobě, lišící se pouze pouzdrem pro radar ASH pod přídí (oproti NF Mk.I ovšem používaným v módu pro sledování povrchu). Od většiny strojů předchozí verze se odlišoval také vyšším překrytem pilotní kabiny. Až do počátku Korejské války standardní dvoumístný stíhací letoun FAA.
Fairey Firefly F Mk.IA
Poté, co roli palubního stíhače převzaly Seafiry, Corsairy a Hellcaty byla část Firefly F Mk.I dodatečně přestavěna na standard FR. Mk.I a přejmenována na F Mk.IA.
Fairey Firefly T Mk.1
varianta pro pokročilý pilotní výcvik, vzniknuvší vze soukromé iniciativy firmy Fairey. Prostor radisty byl nahrazen vyvýšenou druhou pilotní kabinou a byla odstraněna veškerá výzbroj, pouze několik strojů si ponechalo dva kanony. Pro FAA bylo po vákce přestavěno 36 strojů F Mk.I / FR Mk.I, dalších 5 bylo pomocí konverzních sad přestavěno pro nizozemské námořní letectvo firmou Aviolanda.
Fairey Firefly TT Mk.1
Po konci války byla Faireyem nabízena přestavba přebytečných Mk.I na letouny pro vlekání vzdušných terčů. V roce 1947 bylo přestavěno 19 letadel pro firmu Svensk Flygjanst, která provozovala vlečná letadla pro švédské letectvo, další dva stroje vznikly v roce 1951 pro letectvo dánské, které pomocí konverzních sad přestavělo také dva FR Mk.I koupené z Kanady. Pět strojů bylo v roce 1954 přestavěno pro Indické letectvo.
Fairey Firefly NF Mk.II
Původní stíhací varianta, jejíž prototyp vzlétl v dubnu 1943. Vybavena byla radarem AI Mk.X v gondole na křídle, a kvůli posunutému těžišti byla příď prodloužena o 18 palců (45,7 cm). Výroba byla ukončena v červnu 1944 po 37 strojích kvůli velice problematickému radaru a špatné ovladatelnosti a nahrazen na přestavbu mnohem jednodušším NF Mk.I. Všechny byly přestavěny na standard Mk.I, pouze několik jich krátce zkušebně létalo u Naval Night Fighter Interception Unit.
Fairey Firefly T Mk.2
F Mk.I / FR Mk.II přestavěné na letouny pro zbraňový výcvik. Prostor radisty byl opět nahrazen druhým pilotním prostorem, stroje si ale ponechaly dva 20mm kanony a možnost nosit 227kg pumy, světlice atd. první T Mk.2 vzlétl 12. srpna 1949 a pro FAA bylo přestavěno 54 strojů.
Fairey Firefly F Mk.III
Prototyp jednomístné stíhací verze s motorem Griffon 61, přestavěný z 10. F Mk.I. Poprvé vzlétl na jaře 1943, kvůli neuspokojivým výsledkům byl ale v prosinci 1944 vývoj ukončen a stroj byl přestavěn na jeden z prototypů verze FR Mk.4.
Fairey Firefly T Mk.3
Třetí a poslední cvičná varianta na základě FR Mk.I, tentokrát pro výcvik pozorovatelů. Zadní kokpit byl dovybaven dalším zařízením, byla odstraněna výzbroj a přistávací hák. V letech 1949-1951 bylo pro FAA přestavěno asi 50 strojů.
Fairey Firefly FR Mk.4
Druhá hlavní stíhací-průzkumná varianta, se zkráceným křídlem, motorem Griffon 74 a chladiči přesunutými do křídel. Radar ASV se přesunul do gondoly na náběžné hraně pravého křídla, na levém byla v podobné gondole palivová nádrž. Upraven byl také tvar směrovky. Sériová výroba byla zahájena v září 1946 a u prvoliniových perutí létaly do roku 1950.
Fairey Firefly NF Mk.4
malé množství FR Mk.4 upravených pro noční stíhání, lišících se jen drobně od základní verze.
Fairey Firefly TT Mk.4
Konverze pro vlekání terčů pro FAA, bylo přestavěno 28 strojů, dalších pět bylo dodáno do Austrálie a pomocí konverzních sad bylo přestavěno menší množství FR Mk.4 provozovaných Nizozemím a Austrálií.
Fairey Firefly FR Mk.5
Upravený stíhací-průzkumný následník FR Mk.4, lišící se hlavně hydraulickým sklápěním křídel místo dosavadního ručního a lepší ochranou radaru před vibracemi. Na tuto verzi byla přezbrojena velká část námořních perutí v době vypuknutí Korejské války.
Fairey Firefly NF Mk.5
Noční stíhací varianta Mk.5, odlišující se obvyklým nočním vybavením, jako kryty výfuků, ale nově také radiovým výškoměrem ARI 5284 a radarem ARI 5664 ("Monica") varujícím před letadly přibližujícími se zezadu.
Fairey Firefly AS Mk.5
Protiponorková varianta Mk.5 z roku 1949, odlišující se radiovým výškoměrem ARI 5284 a možností nést sonobóje a hlubinné pumy. Mnoho pro službu v Koreji konvertováno na standard FR.
Fairey Firefly AS Mk.6
Protiponorková varianta přímo vycházející z Mk.5, s delšími podvozkovými nohami, možností nést britské i americké sonobóje, celkem 16 neřízených raket a postrádající kanonovou výzbroj. První z 133 sériových strojů vzlétl 23. května 1949, 56 strojů bylo upraveno z Mk.5.
Fairey Firefly TT Mk.6
Čtyři australské stroje, upravené pro vlekání terčů obdobným způsobem jako TT Mk.4.
Fairey Firefly AS Mk.7
Provizorní protiponorková varianta, vytvořená pro překlenutí období do příchodu Gannetů. Ve výrobě od roku 1951, Mk.7 měly nové křídlo, dvoumístný zadní kokpit, motor Griffon 59 s půlkruhovým chladičem pod přídí, novou směrovku a neměly ofenzivní výzbroj. Výroba byla ukončena po 151 strojích, kvůli špatným letovým vlastnostem a nevhodnosti pro přistávání na palubě lodi.
Fairey Firefly T Mk.7
Označení pro AS Mk.7 poté, co byly nahrazeny mnohem vhodnějšími Avengery AS Mk.4 a přeřazeny na pobřežní základny k výcviku pozorovatelů a radarových operátorů.
Fairey Firefly U Mk.8
Mezi lety 1953-1956 bylo přestavěno 8 T Mk.7 na bezpilotní létající terč pro testy raket na střelnici v Llanbedru, 32 strojů bylo postaveno nově.
Fairey Firefly U Mk.9
Od roku 1956 bylo obdobným způsobem na létající terč upraveno 40 strojů Mk.5. Vetšina byla létala ze základny Hal Far na Maltě.
Zdroj:
Bussy, Geoffrey. Fairey Firefly F.Mk.1 to U.Mk.9, Warpaint Series 28. Hall Park Books, Milton Keynes 2001. ISBN 0-9999-00284.
Harrison, William A. Fairey Firefly in Action, In Action No.200. Squadron/Signal Publications, Carrollton 2006. ISBN 0-89747-501-1.
Luranc, Zbigniew. Fairey Firefly MK I, Skrzydla w Miniaturze 9. Avia-Press, Gdańsk 1994.
Luranc, Zbigniew. Firefly Mk II - Mk 8, Skrzydła w Miniaturze 10. Avia-Press, Gdańsk 1994.
Thetford, Owen. British Naval Aircraft since 1912, Naval Institute Press, Annapolis 1991. ISBN 1-55750-076-2.
www.historyofwar.org
Fairey Firefly F Mk.I
Palubní doprovodný stíhač a bitevník pro FAA, vyvinutý jako náhrada za Fairey Fulmar na počátku války.
Fairey Firefly NF Mk.I
Noční stíhací varianta vyráběná od roku 1944 souběžně s F Mk.I, lišící se od denní stíhací verze pouzdrem pro radar ASH (AN/APS-4) pod přídí, s hlavní obrazovkou v prostoru radisty a pomocnou obrazovkou v pilotní kabině, a kryty výfuků. Čtyřčlenné "černé letky" byl později přidělovány k perutím vybaveným standardními FR Mk.I.
Fairey Firefly FR Mk.I
Stíhací, průzkumná a bitevní varianta, která postupně nahradila F Mk.I ve výrobě, lišící se pouze pouzdrem pro radar ASH pod přídí (oproti NF Mk.I ovšem používaným v módu pro sledování povrchu). Od většiny strojů předchozí verze se odlišoval také vyšším překrytem pilotní kabiny. Až do počátku Korejské války standardní dvoumístný stíhací letoun FAA.
Fairey Firefly F Mk.IA
Poté, co roli palubního stíhače převzaly Seafiry, Corsairy a Hellcaty byla část Firefly F Mk.I dodatečně přestavěna na standard FR. Mk.I a přejmenována na F Mk.IA.
Fairey Firefly T Mk.1
varianta pro pokročilý pilotní výcvik, vzniknuvší vze soukromé iniciativy firmy Fairey. Prostor radisty byl nahrazen vyvýšenou druhou pilotní kabinou a byla odstraněna veškerá výzbroj, pouze několik strojů si ponechalo dva kanony. Pro FAA bylo po vákce přestavěno 36 strojů F Mk.I / FR Mk.I, dalších 5 bylo pomocí konverzních sad přestavěno pro nizozemské námořní letectvo firmou Aviolanda.
Fairey Firefly TT Mk.1
Po konci války byla Faireyem nabízena přestavba přebytečných Mk.I na letouny pro vlekání vzdušných terčů. V roce 1947 bylo přestavěno 19 letadel pro firmu Svensk Flygjanst, která provozovala vlečná letadla pro švédské letectvo, další dva stroje vznikly v roce 1951 pro letectvo dánské, které pomocí konverzních sad přestavělo také dva FR Mk.I koupené z Kanady. Pět strojů bylo v roce 1954 přestavěno pro Indické letectvo.
Fairey Firefly NF Mk.II
Původní stíhací varianta, jejíž prototyp vzlétl v dubnu 1943. Vybavena byla radarem AI Mk.X v gondole na křídle, a kvůli posunutému těžišti byla příď prodloužena o 18 palců (45,7 cm). Výroba byla ukončena v červnu 1944 po 37 strojích kvůli velice problematickému radaru a špatné ovladatelnosti a nahrazen na přestavbu mnohem jednodušším NF Mk.I. Všechny byly přestavěny na standard Mk.I, pouze několik jich krátce zkušebně létalo u Naval Night Fighter Interception Unit.
Fairey Firefly T Mk.2
F Mk.I / FR Mk.II přestavěné na letouny pro zbraňový výcvik. Prostor radisty byl opět nahrazen druhým pilotním prostorem, stroje si ale ponechaly dva 20mm kanony a možnost nosit 227kg pumy, světlice atd. první T Mk.2 vzlétl 12. srpna 1949 a pro FAA bylo přestavěno 54 strojů.
Fairey Firefly F Mk.III
Prototyp jednomístné stíhací verze s motorem Griffon 61, přestavěný z 10. F Mk.I. Poprvé vzlétl na jaře 1943, kvůli neuspokojivým výsledkům byl ale v prosinci 1944 vývoj ukončen a stroj byl přestavěn na jeden z prototypů verze FR Mk.4.
Fairey Firefly T Mk.3
Třetí a poslední cvičná varianta na základě FR Mk.I, tentokrát pro výcvik pozorovatelů. Zadní kokpit byl dovybaven dalším zařízením, byla odstraněna výzbroj a přistávací hák. V letech 1949-1951 bylo pro FAA přestavěno asi 50 strojů.
Fairey Firefly FR Mk.4
Druhá hlavní stíhací-průzkumná varianta, se zkráceným křídlem, motorem Griffon 74 a chladiči přesunutými do křídel. Radar ASV se přesunul do gondoly na náběžné hraně pravého křídla, na levém byla v podobné gondole palivová nádrž. Upraven byl také tvar směrovky. Sériová výroba byla zahájena v září 1946 a u prvoliniových perutí létaly do roku 1950.
Fairey Firefly NF Mk.4
malé množství FR Mk.4 upravených pro noční stíhání, lišících se jen drobně od základní verze.
Fairey Firefly TT Mk.4
Konverze pro vlekání terčů pro FAA, bylo přestavěno 28 strojů, dalších pět bylo dodáno do Austrálie a pomocí konverzních sad bylo přestavěno menší množství FR Mk.4 provozovaných Nizozemím a Austrálií.
Fairey Firefly FR Mk.5
Upravený stíhací-průzkumný následník FR Mk.4, lišící se hlavně hydraulickým sklápěním křídel místo dosavadního ručního a lepší ochranou radaru před vibracemi. Na tuto verzi byla přezbrojena velká část námořních perutí v době vypuknutí Korejské války.
Fairey Firefly NF Mk.5
Noční stíhací varianta Mk.5, odlišující se obvyklým nočním vybavením, jako kryty výfuků, ale nově také radiovým výškoměrem ARI 5284 a radarem ARI 5664 ("Monica") varujícím před letadly přibližujícími se zezadu.
Fairey Firefly AS Mk.5
Protiponorková varianta Mk.5 z roku 1949, odlišující se radiovým výškoměrem ARI 5284 a možností nést sonobóje a hlubinné pumy. Mnoho pro službu v Koreji konvertováno na standard FR.
Fairey Firefly AS Mk.6
Protiponorková varianta přímo vycházející z Mk.5, s delšími podvozkovými nohami, možností nést britské i americké sonobóje, celkem 16 neřízených raket a postrádající kanonovou výzbroj. První z 133 sériových strojů vzlétl 23. května 1949, 56 strojů bylo upraveno z Mk.5.
Fairey Firefly TT Mk.6
Čtyři australské stroje, upravené pro vlekání terčů obdobným způsobem jako TT Mk.4.
Fairey Firefly AS Mk.7
Provizorní protiponorková varianta, vytvořená pro překlenutí období do příchodu Gannetů. Ve výrobě od roku 1951, Mk.7 měly nové křídlo, dvoumístný zadní kokpit, motor Griffon 59 s půlkruhovým chladičem pod přídí, novou směrovku a neměly ofenzivní výzbroj. Výroba byla ukončena po 151 strojích, kvůli špatným letovým vlastnostem a nevhodnosti pro přistávání na palubě lodi.
Fairey Firefly T Mk.7
Označení pro AS Mk.7 poté, co byly nahrazeny mnohem vhodnějšími Avengery AS Mk.4 a přeřazeny na pobřežní základny k výcviku pozorovatelů a radarových operátorů.
Fairey Firefly U Mk.8
Mezi lety 1953-1956 bylo přestavěno 8 T Mk.7 na bezpilotní létající terč pro testy raket na střelnici v Llanbedru, 32 strojů bylo postaveno nově.
Fairey Firefly U Mk.9
Od roku 1956 bylo obdobným způsobem na létající terč upraveno 40 strojů Mk.5. Vetšina byla létala ze základny Hal Far na Maltě.
Zdroj:
Bussy, Geoffrey. Fairey Firefly F.Mk.1 to U.Mk.9, Warpaint Series 28. Hall Park Books, Milton Keynes 2001. ISBN 0-9999-00284.
Harrison, William A. Fairey Firefly in Action, In Action No.200. Squadron/Signal Publications, Carrollton 2006. ISBN 0-89747-501-1.
Luranc, Zbigniew. Fairey Firefly MK I, Skrzydla w Miniaturze 9. Avia-Press, Gdańsk 1994.
Luranc, Zbigniew. Firefly Mk II - Mk 8, Skrzydła w Miniaturze 10. Avia-Press, Gdańsk 1994.
Thetford, Owen. British Naval Aircraft since 1912, Naval Institute Press, Annapolis 1991. ISBN 1-55750-076-2.
www.historyofwar.org