Kapitánka Malvína Friedmannová-Fantová
Velitelka zdravotní hlídky 1. čs. samost. polního praporu v SSSR
Narodila se 1. března 1917 v Cejkove na Slovensku v židovské rodině. Po ukončení měšťanky odešla studovat do zdravotnických kurzů ČSČK v Praze a poté pracovala jako zdravotní sestra v Benešově u Prahy. Po okupaci Československa se rozhodla odejít bojovat proti nacistům.
V létě 1939 tajně přešla protektorátní hranice a odešla do Polska, kde ji v Katovicích zastihla válka. Spolu s mnoha dalšími emigranty odešla do SSSR, kde se formálně provdala za vojáka Rudé armády, aby získala povolení k pobytu. Nastoupila jako zdravotní sestra do nemocnice a po německém útoku na SSSR se přihlásila do vojenského lazaretu Rudé armády. Na podzim 1941 byla evakuována do Kazachstánu, kde se dozvěděla o formování československé vojenské jednotky v Buzuluku. Byla mezi prvními, kteří se přihlásili a po absolvování vojenského výcviku se stala instruktorkou zdravotnic. Toužila bojovat a prosazovala, aby byly ženy i přes počáteční odpor čs. londýnské vlády, vyslány na frontu. To se jí splnilo v lednu 1943, když jako velitelka zdravotní hlídky 1. čs. samostatného polního praporu absolvovala strastiplnou cestu k Sokolovu, kde prodělala svůj první bojový křest. Společně se samopalníky 1. roty byla v první linii, kde ošetřovala pod prudkou palbou raněné. Vynesla jich z boje několik desítek i se zbraněmi a když se ocitla tváří v tvář nepříteli, nezalekla se a nečekaně přesnou palbou ze samopalu ho obrátila na ústup. Za výjimečnou statečnost jí byl jako první československé ženě udělen sovětský Řád Rudé hvězdy současně s Československým válečným křížem 1939.
V létě 1943 byla převelena k zdravotní rotě a v roce 1944, již jako četařka, k zdravotnímu praporu 3. čs. samost. brigády, s níž se poté zúčastnila osvobozovacích bojů od Dukly až do Ostravy a Prahy. Provdala se za příslušníka čs. vojenské jednotky v SSSR Kurta Fantu a přijala jeho příjmení.
Po válce dokončila zdravotní školu ČSČK a poté pracovala ve Vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. V létě 1948 se přihlásila dobrovolně jako instruktorka zdravotnického výcviku izraelské armády vedené A. Sochorem a spolu s manželem pak odešla do Izraele, kde se stala velitelkou zdravotnické čety organizace HAGANA. Zpočátku žila v Haifě a později v Nahariji, kde pracovala v nemocnici a kde dnes žije.
Její odvahu a hrdinství ztvárnil v příběhu fiktivní hrdinky Anky Kadlecové (ztvárnila R. Doleželová) režisér O. Vávra ve své filmové trilogii Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Z politických důvodů muselo být její jméno změněno a všechny odkazy na její židovskou národnost zcela vymazány. Tak se z Malvíny Friedmanové stala česká vlastenka z dělnické komunistické rodiny.
Zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, kol. autorů
Z BUZULUKU DO PRAHY, L. Svoboda
PO BOKU MUŽU, V. Tichá
Velitelka zdravotní hlídky 1. čs. samost. polního praporu v SSSR
Narodila se 1. března 1917 v Cejkove na Slovensku v židovské rodině. Po ukončení měšťanky odešla studovat do zdravotnických kurzů ČSČK v Praze a poté pracovala jako zdravotní sestra v Benešově u Prahy. Po okupaci Československa se rozhodla odejít bojovat proti nacistům.
V létě 1939 tajně přešla protektorátní hranice a odešla do Polska, kde ji v Katovicích zastihla válka. Spolu s mnoha dalšími emigranty odešla do SSSR, kde se formálně provdala za vojáka Rudé armády, aby získala povolení k pobytu. Nastoupila jako zdravotní sestra do nemocnice a po německém útoku na SSSR se přihlásila do vojenského lazaretu Rudé armády. Na podzim 1941 byla evakuována do Kazachstánu, kde se dozvěděla o formování československé vojenské jednotky v Buzuluku. Byla mezi prvními, kteří se přihlásili a po absolvování vojenského výcviku se stala instruktorkou zdravotnic. Toužila bojovat a prosazovala, aby byly ženy i přes počáteční odpor čs. londýnské vlády, vyslány na frontu. To se jí splnilo v lednu 1943, když jako velitelka zdravotní hlídky 1. čs. samostatného polního praporu absolvovala strastiplnou cestu k Sokolovu, kde prodělala svůj první bojový křest. Společně se samopalníky 1. roty byla v první linii, kde ošetřovala pod prudkou palbou raněné. Vynesla jich z boje několik desítek i se zbraněmi a když se ocitla tváří v tvář nepříteli, nezalekla se a nečekaně přesnou palbou ze samopalu ho obrátila na ústup. Za výjimečnou statečnost jí byl jako první československé ženě udělen sovětský Řád Rudé hvězdy současně s Československým válečným křížem 1939.
V létě 1943 byla převelena k zdravotní rotě a v roce 1944, již jako četařka, k zdravotnímu praporu 3. čs. samost. brigády, s níž se poté zúčastnila osvobozovacích bojů od Dukly až do Ostravy a Prahy. Provdala se za příslušníka čs. vojenské jednotky v SSSR Kurta Fantu a přijala jeho příjmení.
Po válce dokončila zdravotní školu ČSČK a poté pracovala ve Vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. V létě 1948 se přihlásila dobrovolně jako instruktorka zdravotnického výcviku izraelské armády vedené A. Sochorem a spolu s manželem pak odešla do Izraele, kde se stala velitelkou zdravotnické čety organizace HAGANA. Zpočátku žila v Haifě a později v Nahariji, kde pracovala v nemocnici a kde dnes žije.
Její odvahu a hrdinství ztvárnil v příběhu fiktivní hrdinky Anky Kadlecové (ztvárnila R. Doleželová) režisér O. Vávra ve své filmové trilogii Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Z politických důvodů muselo být její jméno změněno a všechny odkazy na její židovskou národnost zcela vymazány. Tak se z Malvíny Friedmanové stala česká vlastenka z dělnické komunistické rodiny.
Zdroj: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, kol. autorů
Z BUZULUKU DO PRAHY, L. Svoboda
PO BOKU MUŽU, V. Tichá