I. skupina Stíhací eskadry 2 [1939-1945]

I. skupina Stíhací eskadry 2

Vznikla 1. května 1939 na letišti Döberitz přejmenováním I./JG 131. Skupina sestávala z 1., 2., 3. a 10. letky a byla tehdy vyzbrojena letadly Messerschmitt Bf 109 D-1, ještě v květnu ale začalo přezbrojování na stroje Messerschmitt Bf 109 E-1. V rámci mobilizace před polským tažením se skupina 25. srpna přesunula do Fürstenwalde, kde měla na starost leteckou ochranu německého hlavního města. Již 2. září se ale vrátila do Döberitz, ačkoliv úkol měla stále stejný. K 2. listopadu 1939 se přesunula do frankfurtského Rebstocku, kde měla střežit západní hranici. Kromě rebstockého letiště využívala i letiště v Bassenheimu, Wengerohru a Trevíru-Eurenu. V prosinci 1939 posloužila část pilotů jako základ pro vytvoření II./JG 2. Ke konci roku se 10. letka přesunula do Brandenburgu-Briestu, kde přešla do podřízenosti IV.(N)/JG 2.

V rámci příprav na západní tažení se skupina v polovině dubna 1940 přesunula do Bassenheimu. 10. května se část skupiny přesunula do Kirchbergu a 14. května pak celá skupina do Bastogne, odkud létala do oblasti za řekou Másou. Jelikož útočné čelo pozemního vojska postupovalo vpřed, přesunula se skupina 18. května do Beaulieu a 20. května pak její část do Signy-le-Petit. Skupina operovala v prostoru Saint-Quentin - Laon - Beauvais - Cambrai a na konci měsíce v oblasti Calais - Dunkerk. 2. června se skupina v rámci příprav na operaci PAULA přesunula do Couvronu u Laonu, odkud operovala v oblasti Remeš-Épernay. Od 5. června 1940 podporovala skupina postup 6. a 9. armády. S tím jak tyto svazky postupovaly vpřed, přesouvala se i I. skupina, která se na konci boje o Francii nacházela v Rocancourtu. 27. července se skupina přesunula do Beaumont-le-Roger. Z tohoto letiště pak operovala nad Kanálem při různých typech misí, včetně těch v rámci bitvy o Británii. Na konci srpna se skupina přesunula do Fort-Mardycku, odkud létala nad jižní Anglii. 1. září se skupina vrátila do Beaumont-le-Roger, odkud létala nad anglické pobřeží. V říjnu 1940 byla skupina odvelena do Mont-de-Marsan v jihozápadní Francii v rámci zajištění ochrany schůzky Adolfa Hitlera s Franciskem Frankem. Po týdnu se vrátila zpátky do Beaumont-le-Roger, kde strávila přelom roku, během něhož přezbrojila na stroje Messerschmitt Bf 109 E-7 a Messerschmitt Bf 109 E-7/Z.

V březnu 1941 se skupina přesunula do Théville a v červnu do Brestu, kde měla zajišťovat ochranu přístavu. V tomto prostoru byl, až na těžký britský nálet v červenci 1941, relativní klid, a tak byli piloti zapůjčováni k II./JG 2 a III./JG 2, které musely odolávat četným britským náletům. Další spojenecký nálet na Brest byl proveden až v prosinci. Poté byla obrana Brestu posílena, přičemž se skupina přesunula do Morlaix. 6. února 1942 se skupina v rámci příprav na letecké krytí proplutí německých lodí Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen Kanálem přesunula nejprve do Abbeville, Caen a 11. února do Calais-Marck. Během samotné operace vystřídala několik dalších letišť. Ve stejné oblasti působila ještě několik dní, po které byla operačně podřízena II./JG 2, a pak se vrátila do severní Francii, kde byla dislokována v Octeville u Le Havru. Na počátku května 1942 byla skupina přesunuta do Tricqueville. V polovině tohoto měsíce přišel rozkaz vyčlenit 1. letku ze sestavy skupiny a přejmenovat ji na 11. letku. V Théville se mezitím začala formovat nová 1. letka, která byla vyzbrojena letadly Focke-Wulf Fw 190 A. Zbytek skupiny v této době přešel na stroje Focke-Wulf Fw 190 A-2 a Focke-Wulf Fw 190 A-3. 19. srpna 1942 byla skupina nasazena k odražení spojeneckého vylodění u Dieppe. V listopadu stejného roku se přesunula přes Dijon do Marseille, kde byla součástí sil soustředěných pro případ možné spojenecké invaze do jižní Francie a vykonávala ochranu francouzského středomořského pobřeží.

V lednu 1943 se skupina přesunula do Tricqueville. Skupině byla podřízena nově vytvořená 11. letka. Na druhou stranu byla v březnu 1. letka přesunuta do Bretaně, kde byla podřízena III. skupině. V dubnu se přesunul štáb skupiny spolu s 3. a 11. letkou do Bernay. Štáb a 3. letka se v červenci znovu stěhovaly, tentokrát do Conches. 11. letka se přesunula do Évreux přešla do přímé podřízenosti Stíhací eskadry 2. 2. letka se v tomto měsíci zacvičovala na noční létání podle přístrojů. Na počátku srpna se 1. letka přisunula zátky ke skupině do Conches. V září se vrátila i 11. letka, která byla k 1. říjnu přejmenována na 4. letku. Na konci listopadu 1943 byla skupina redislokována do Saint-Dizier, kde byla zapojena do systému protivzdušné obrany Říše, ale již v prosinci téhož roku se vrátila do Conches.

V lednu 1944 se celá skupina přesunula do jihofrancouzského Aix-les-Milles, v února pak dále do italského města Piacenza. Zde byla ale kvůli přítomnosti I./SG 4 a II./SG 4 příliš těsno, a tak se skupina přesunula do Castiglione del Lago. Skupina zde přešla do podřízenosti Leteckého velitelství 2 a podnikala útoky na spojenecká předmostí u Anzio a Nettuna. V březnu se skupina přesunula do Diavola, ale již v dubnu se vrátila do Aix les Milles. Zde se ale nezdržela příliš dlouho, neboť již v květnu se stěhovala do severofrancouzského Cormeilles-en-Vexin. Když se Spojenci vylodili v Normandii, přesunula se skupina do Creil. Utržila ale těžké ztráty a musela se odsunout na zotavení do Husum. Zde přezbrojila na stroje Focke-Wulf Fw 190 A-8/R2 a A-8/R6. V srpnu se skupina přesunula do Saint-Trond, odkud měla operovat proti Spojencům, ale již v srpnu se musela přesunout do Merzhausenu.

V lednu 1945 se skupina podílela na operaci BODENPLATTE, přičemž jí byl přidělen úkol zaútočit na letiště v Sint-Truiden. Vše dopadlo špatně. Skupina měla 35 provozuschopných strojů, avšak jen 33 pilotů. Navíc narazila na tvrdý odpor, takže spojenečtí piloti spolu s protiletadlovými dělostřelci zničili 18 strojů a 6 dalších poškodili. Skupina přežívala až do dubna, kdy byla v Merzhausenu zrušena.



Zdroj:
www.lexikon-der-wehrmacht.de