Curtiss Hawk III

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč Chci přispět
US Air Force - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb | US Army - pracovní log - přehled věcí k udělání (pomoc vítána)

Curtiss Hawk III

    Avatar
     
    Název:
    Name:
    Curtiss Hawk III Curtiss Hawk III
    Originální název:
    Original Name:
    Curtiss Hawk III
    Kategorie:
    Category:
    stíhací-bombardovací letoun fighter-bomber aeroplane
    Výrobce:
    Producer:
    DD.MM.1935-DD.MM.193R Curtiss-Wright Corp., Buffalo, New York
    DD.MM.1938-DD.MM.194R Royal Siamese Aeronautical Service Workshops, Bang Sue /
    Období výroby:
    Production Period:
    DD.MM.1935-DD.MM.194R
    Vyrobeno kusů:
    Number of Produced:
    138 Curtiss
    50 Bang Sue
    První vzlet:
    Maiden Flight:
    DD.MM.RRRR
    Osádka:
    Crew:
    1
    Základní charakteristika:
    Basic Characteristics:
     
    Vzlet a přistání:
    Take-off and Landing:
    CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
    Uspořádání křídla:
    Arrangement of Wing:
    dvouplošník biplane
    Uspořádání letounu:
    Aircraft Concept:
    klasické conventional
    Podvozek:
    Undercarriage:
    zatahovací retractable
    Přistávací zařízení:
    Landing Gear:
    kola wheels
    Technické údaje:
    Technical Data:
     
    Hmotnost prázdného letounu:
    Empty Weight:
    1457 kg 3213 lb
    Vzletová hmotnost:
    Take-off Weight:
    1958 kg 4317 lb
    Maximální vzletová hmotnost:
    Maximum Take-off Weight:
    2107 kg 4645 lb
    Rozpětí:
    Wingspan:
    9.60 m 31ft 6in
    Délka:
    Length:
    7.14 m 23ft 5in
    Výška:
    Height:
    2.98 m 9ft 9,5in
    Plocha křídla:
    Wing Area:
    24.34 m2 262 ft2
    Plošné zatížení:
    Wing Loading:
    ? kg/m2 ? lb/ft2
    Pohon:
    Propulsion:
     
    Kategorie:
    Category:
    pístový piston
    Počet motorů:
    Number of Engines:
    1
    Typ:
    Type:
    Wright R-1820-F53 o výkonu 556 kW
    třílistá stavitelná vrtule Hamilton Standard
    Wright R-1820-F53, power 745 hp
    three-blade Hamilton Standard variable-pitch propeller
    Objem palivových nádrží:
    Fuel Tank Capacity:
    418 l
    189 l přídavná nádrž
    92 Imp gal / 110 US gal
    41.6 Imp gal / 50 US gal drop tank
    Výkony:
    Performance:
     
    Maximální rychlost:
    Maximum Speed:
    386.2 km/h v 3505 m 240 mph in 11500 ft
    Cestovní rychlost:
    Cruise Speed:
    328.3 km/h v 3505 m 204 mph in 11500 ft
    Rychlost stoupání:
    Climb Rate:
    10.2 m/s 2000 ft/min
    Čas výstupu na výšku:
    Time to Climb to:
    2.4 min do 1524 m 2.4 min to 5000 ft
    Operační dostup:
    Service Ceiling:
    7864 m 25800 ft
    Dolet:
    Range:
    925.4 km 575 mi
    Maximální dolet:
    Maximum Range:
    1271.4 km 790 mi
    Výzbroj:
    Armament:
    2x 7,62mm kulomet Browning


    1x 227 kg bomba nebo
    4x 51kg bomba
    2x .30 Browning machine gun


    1x 500 lb bomb or
    4x 112 lb bomb
    Uživatelské státy:
    User States:






    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    The tail of a saga - the last of the Hawk biplanes. Air Enthusiast, 1972/10.
    Bowers, P. M. Curtiss Aircraft 1907-1947, Putnam Aeronautical Books, London 1979. ISBN 0-370-10029-8.
    Bowers, Peter. Curtiss Nawy Hawks in Action, In Action No.1156. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1995. ISBN 0-89747-342-6.
    Padin, Jorge Núnez, ed. Curtiss Hawk, Fuerza Aerea Argentina No.5. Bahía Blanca 1999.
    http://www.aerofiles.com/_curt.html
    www.aeroflight.co.uk
    http://www.aviastar.org/air/usa/curtiss_hawk3.php
    http://crimso.msk.ru/Site/Crafts/Craft20163.htm


    Siamský Hawk III vystavený v muzeu thajského královského letectva na letišti Don Muang.
    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/127610#431418Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Zatímco kariéru BF2C-1 u US Navy lze těžko nazvat závratnou, jeho exportní varianta, Hawk III, si počínal mnohem lépe. Od BF2C se odlišoval málo, kromě odstraněného záchytného háku a dalšího námořního vybavení měl vybavení kokpitu upravené podle přání zákazníků a byl vybaven výkonnějším motorem R-1820-F53 s třílistou stavitelnou vrtulí. Konstrukce zůstala také stejná, s kovovou kostrou trupu a ocasních ploch, zůstala stejná výzbroj dvěma kulomety a možnost podvěsit pumu pod trup nebo lehké pumy pod křídla. Jediný zásadní rozdíl představovala křídla, která si ponechala dřevěnou kostru a byla v zásadě stejná, jaká používala předchozí varianta F11C-2, respektive exportní Hawk II. Vibrace, vznikající v kovové kostře křídel BF2C-1 se nikdy nepodařilo vyřešit a jsou hlavním důvodem předčasného ukončení jejich kariéry.


    Čína


    Největším zákazníkem pro Hawk III se stala čínská ústřední vláda v Nankingu, která používala i pár tuctů předchozí exportní verze. První ze dvou demonstrátorů vyslaných na předváděcí lety do Číny dorazil v březnu 1936 do Šanghaje, druhý v květnu stejného do Kantonu, a oba slavily úspěch. Pro kantonské letectvo byl objednán vzorový kus a dvacet devět strojů, které měly být sestaveny v dílnách kantonského letectva v Šao-čou, které pro tento úkol převzala americká exportní společnost Inter-Continent Aviation Corp. Dalších třicet strojů objednala i nankingská vláda. Díly začaly přicházet v červnu 1936, kdy již ale kantonskou objednávku převzala (společně s celým kantonským letectvem poté, co se kantonská armáda rozpadla) ústřední nankingská vláda, a s dalšími stroji objednanými přímo Nankingem bylo nakonec převzato 102 Hawků. Poslední díly byly z USA odeslány v červnu 1938, a kromě části strojů z kantonské objednávky byla většina sestavena v továrně CAMCO (Central Aircraft Manufacturing Co.), která také patřila pod Inter-Continent Aviation Corp. Původně se nacházela v Chang-čou, později byla kvůli japonským náletům přesunuta do Chan-kchou a na počátku roku 1939 našla své poslední stanoviště v Loiwingu na hranici s Barmou.


    Na podzim 1936 byly Hawky III ve výzbroji tří leteckých pluků, alespoň tabulkově tvořily vybavení 7. a 21. až 25. peruti. Část strojů ovšem ve skutečnosti byly ještě starší Hawky II a jednotka teprve měla přezbrojit. Když v létě 1937 vypukla po událostech na mostě Marca Pola druhá válka s Japonskem, Hawk III byl hlavním Čankajškovým stíhacím typem. 7. peruť byla v této době umístěna v Sin-siangu, 21. v Š'-ťia-čuangu, 22. v Ta-mingu, 23, a 24. v Ťi-nanu a nová 29. v Kantonu. 14. srpna čínské Hawky III byly mezi letouny útočícími na japonskou vlajkovou loď Izumo, kotvící v Šanghaji. Několik pum ale zasáhlo hotel Cathay a další budovu v mezinárodní čtvrti na protější straně řeky Jang-c', kde tak zahynulo přes sto civilistů. Ve stejný den se Japonci pokusili zasáhnout letiště letecké akademie u Chang-čou. Zde v té době bylo jen několik Hawků III pilotovaných instruktory, krátce poté, co letiště obdrželo varování o blížících se bombardérech zde ale přistály stroje 21. a 23. letky 4. leteckého pluku pod vedením plukovníka Kao Č'-changa. Ty stihly doplnit palivo a vzlétnout právě včas, aby mohly napadnout blížící se G3M1 Kanoja Kokutai. Bombardéry letící v malé výšce způsobily jen malé škody, a vzápětí byly napadeny Kaem a dalšími piloty. Kao z dvaceti metrů napadl jeden z G3M1 a s hořícím křídlem ho seslal k zemi poblíž města Pan-šan. Pak si vyhlédl další stroj, prolétající mezi Ťien-čchiao, kde se nacházelo letiště, a řekou Čchien-tchang, a který vzápětí zasáhl stejným způsobem, byl ale zasažen obrannou palbou a sám se musel vrátit na letiště. Mezitím společnými silami sestřelili další bombardér velitel 23. letky Li Kuej-tan a jeho wingmani.


    Mezitím posílila řady obránců i 22. letka, která se zapojila do pronásledování vracejících se bombardérů a poručík Čcheng Siao-jü jeden stroj napadl, ale vyčerpal munici dříve než se mu podařilo dosáhnout větších škod. Šlo o stejný bombardér, který přetím poškodil Kao, a který nouzově přistál na letišti Matsuyama u Tchaj-peje. Druhý nálet ve stejné době mířil na letiště Kuang-te severovýchodě od Ťien-čchiao, tři G3M byly poškozeny obránci. Hawky sice žádný sestřel neohlásily, dva stroje si ale nárokovalo protiletadlové dělostřelectvo. Číňané ztratili dva Hawky III, kterým během pronásledování došlo palivo a musely nouzově přistát, přičemž č.2105, narazil do stromu a pilot zahynul. Večer stejného dne také Číňané pod vedením Claire Chennaulta podnikli odvetný úder na japonské pozice u Šanghaje, ovšem nejen že omylem zaútočili i na britský křižník HMS Cumberland, který naštěstí netrefili, ale opět omylem zasáhli hlavně mezinárodní čtvrť přecpanou uprchlíky.


    O den později vzlétlo na pomoc směsici Hawků II, Boeingů 218 a Fiatů CR.32, bojujících proti bombardérům útočícím na Šanghaj, třináct Hawků III z 21. a 22. letky. Li Kuej-tan si společně se třemi dalšími piloty nárokoval jeden z bombardérů, další zdílel Tan Won a Jüan Čchin-han, a Čcheng Siao-jü, Pa Čching-čcheng and Wu Ting-čchun sestřelii každý jeden. Hawk posledního z nich byl ovšem poškozen a musel nouzově přistát. Liang Tchien-čcheng údajně sestřelil rovnou dva G3M a pozadu nezůstal ani Huang Kuang-han, velitel 22. letky, který sestřelil jeden japonský bombardér na půl cesty mezi Nankingem a Li-šuej. Mezitím se Hawky 25. letky pokusily neúspěšně napadnout lodě na řece Huang-pu, ale kvůli špatnému počasí musely přistát. Zástupce velitele Teng Ming-te tak alespoň sestřelil bombardér Typ 96, který zaútočil na jejich letiště.


    16. srpna velitel 24. letky Liu Čuej-kang na svém Hawku 2401 severovýchodně od Šanghaje sestřelil průzkumný E8N, o den později si připsal na konto japonský bombardér. Dařilo se mu i 20., kdy ve stejné oblasti sestřelil stíhací A4N1 a nad řekou Jang-c' další E8N. Následující den si jeden stíhač připsal i poručík Le I-ťin z 22. letky. 22. srpna se ale situace poprvé začala obracet v neprospěch čínských Hawků. Kapitán Wang Tien-siang, velící v nepřítomnosti Kao Č'-changa 4. stíhacímu pluku, vedl 18 Hawků k ůtoku na japonská pozemní postavení poblíž Šanghaje. Byly ale zpozorovány čtyřmi A2N1 z letadlové lodi Rjúdžó pod vedením podporučíka Tadaši Kaneka. Při překvapivém útoku zezadu se jim podařilo sestřelit šest Hawků, hned tři z nich si připsal Jošio Fukui a dva Kaneko. Zatímco podle japonských hlášení útočníci údajně neutrpěli jediný zásah, podle čínských hlášení kapitán Wang sestřelil dva z útočníků, než sám havaroval a zahynul v troskách letadla.


    Hawky III se účastnily i dalšího velkého leteckého boje o den později, kdy Japonci napadli smíšenou skupinu 19 čínských stíhaček pod vedením kapitána Huang Kuang-hana. Zatímco Japonci donutili k nouzovému přistání dva z čínských Boeingů 281, kapitán Liu Čuej-kang si připsal jihovýchodně od Šanghaje jeden A4N1. Již v poledne došlo k dalšímu střetu, pět Hawků 21. letky pod vedením Li Kuej-tana, letících opět ostřelovat pozemní cíle, se utkalo s přibližně devíti Japonci. Li byl brzy zraněn a jeho letadlo havarovalo poblíž Su-čou východně od Šanghaje. Poručík Jüan Čchin-han si připsal sestřel, zatímco se snažil krýt Liho, pak byl ale zasažen a zraněn v obličeji. Jüanovo letadlo dopadlo do rýžového pole na Japonci obsazeném území, jemu se ale podařilo dostat se z něj ven. Japonskými vojáky byl považován za mrtvého, proto ho nechali ležet vedle stroje, když se ale vzdálili, Jüan využil svých schopností bývalého závodního běžce a podařilo se mu dostat se k více než kilometr vzdáleným čínským liniím.


    Ještě na samém konci měsíce se podařilo čínským Hawkům několik sestřelů. 26. srpna si Lu Ž'-čung z 23. letky nárokoval dva Japonce, 27. sestřelil jeden G3M2. 31. srpna pak bylo vysláno osm Hawků III 29. samostatné stíhací letky proti devíti G3M2 Kanoja Kokutai směřujícím na Kanton. Bombardéry byly dostiženy nad městem Tung-kuan a jeden z nich se podařilo zapálit. Již o několik dní později se ale začala situace výrazně měnit - Japonci nasadili nové jednoplošné stíhačky A5M, a Hawky, stále ještě nejlepší a nejpočetnější stíhací typ v čínské výzbroji, ztratily poslední zbytek své převahy. 4. září došlo k prvnímu střetnutí s těmito stroji, když dva A5M1 z letadlové lodi Kaga nad jezerem Tchaj-chu napadly devět Hawků 23. letky a tři z nich poslaly k zemi.


    Za správných podmínek měly ale Hawky III stále šanci. Ráno 7. září tři A5M1 pod vedením poručíka Čikamasy Igarašiho doprovázely šest palubních bombardérů Typ 96 z letadlové lodi Kaga. nad oblastí Tai Hue byly zachyceny třemi Hawky vedenými poručíkem Lu Ž'-čungem. Jeho kolegům se nejprve podařilo zasáhnout dva z bombardérů, poté se na další hodinu a půl zapletly do boje s japonskými stíhači, než se jim podařilo odpoutat a vrátit se do Nankingu. Lu byl sice postřelen, ale dokázal doletět až na letiště a přistát. Podle japonských hlášení bylo ovšem čínských stíhačů sedm, a pět z nich sestřelili... 19. září došlo k mnohem větší bitvě, s mnohem horšími následky pro Číňany. 12 A5M vedených poručíkem Šičitaro Jamašitou ze 13. kokutai tvořilo doprovod 17 bombardérů Tecudžiro Wady. Účastnily se také tři stíhačky z Kagy a 16 průzkumných hydroplánů. Proti nim bylo vysláno přes dvacet stíhaček - pravděpodobně 8 Hawků III ze 4. stíhacího pluku, 8 Hawků III z 5. stíhacího pluku, 5 Boeingů 281 a dva CR.32 z 3. stíhacího pluku. Japonští piloti si připsali 12 vítězství a tři pravděpodobná, jeden stíhač byl ztracen a jeho pilot donucen vyskočit. Zničeny byly také tři bombardéry a jeden hydroplán. Na čínské straně ovšem sestřel nahlásil pouze jediný pilot, podle čínských hlášení bylo ztraceno jedenáct letadel. Zahynuli oba piloti na Fiatech, včetně velitele 8. letky. Liou Ťi-chunga, sestřeleny byly také dva z pěti Boeingů.


    Následující den ráno vzlétlo na Nanking 32 bombardérů. Proti nim bylo vysláno devět Hawků III a dva Boeingy 281. Sice japonské bombardéry nedostihli, našli ale jinou formaci šesti bombardérů, doprovázených třemi stíhači. Liu Čuej-kang, vedoucí čínskou skupinu, poškodil jeden z bombardérů, a poté sestřelil průzkumný E8N. Několik čínských strojů bylo poškozeno a žádný sestřelen, Japonci ale ohlásili sestřely čtyři. 21. září provedla letadla z lodí Hóšó a Rjúdžó navzdory špatnému počasí nálet na Kanton. Proti 12 střemhlavým bombardérům Typ 94, třem torpédovým bombardérům a 15 stíhačům Typ 90 pod vedením Kozona vzlétlo sedm Hawků. Číňané vzdorovali přesile asi půl hodiny, sestřeleny byly dva Hawky a později také dva čínské průzkumné stroje, ale Japonci zároveň vyčerpali velkou část svých zásob paliva a pět ze stíhačů se nedokázalo vrátit na Hóšó. Ve stejný den odpoledne Japonci vyslali nad Kanton dalších 16 střemhlavých bombardérů D1A1, doprovázených 9 stíhacími A2N. Proti nim vystartovalo všech pět zbylých Hawků III pod vedením poručíka Čen Šun-nana. Dva odlétly pátrat po nepříteli na ústí Perlové řeky u města Chu-men, zatímco zbylé hlídkovaly nad Kantonem, kde se také setkaly s nepřítelem. Výsledkem byl další sestřel pro Japonce.


    26. září se veliteli 24. letky Lo Jing-teovi podařil husarský kousek, když na svém Hawku překvapil poručíka Šičiró Jamašitu z 13. kokutai, letícího průzkumnou misi. A5M, se kterým Jamašita nouzově přistál, byl prvním víceméně celým strojem tohoho typu, který padl Číňanům do rukou a nakonec byl poslán do Ruska. 27. září tři G3M z Kanoja Kokutai napadly železniční trať Chan-kchou - Kanton. Tři Hawky III z 29. letky dostihly bombardéry nad městem Le-čchang, kde se podařilo jednomu ze stíhačů prostřelit nádrž stroje poručíka Jošidy, vzápětí byl stroj dále poškozen Artem Chinem, vedoucím skupinu Hawků II. G3M dokázal doletět nad moře, kde se zřítil poblíž Šan-tchou.


    Přestože v CAMCO byly stále kompletovány další a další Hawky III, některé snad i místních, nejen amerických dílů, bylo načase začít s jejich výměnou za výkonnější typ. Jako první se dočkala 28. letka, která na počátku října 1937 dostala první britské Gladiatory. Ostatní zatím bojovali s tím, co měli. 6. října se v oblasti Nankingu střetly tři bombardéry a tři doprovodné stíhačky s dvěma skupinami čínských Hawků, které, ačkoli v přesile 12 ku 5, opět neměly proti A5M šanci. Ztraceny byly nejméně dva Hawky, Japonci si jako obvykle nárokovali víc. Pozoruhodně svého "sestřelu" dosáhl Tošijuki Sueda z 13. kokutai, který, navzdory zaseknutým kulometům, pronásledoval cíl tak dlouho, dokud čínský stroj nenarazil do země. Alespoň trochu vyrovnaně špatně dopadl střet následujícího dne, kdy se nad městem Šao-kuan střetlo 12 Japonců s 8 Hawky. Jeden Hawk II a jeden Hawk III skončily v plamenech, dva stroje musely nouzově přistát, ale Číňané si nárokovali i dva sestřely. Tou dobou už byla ze zdecimovaného 3. a 5. pluku sestavena prozatímní skupina, zahrnující všechny zbylé piloty a stroje, personál 4. pluku byl vyslán k sovětským hranicím, kde měl převzít nové I-15bis a I-16. Zbylé čínské Hawky se musely uchýlit k překvapivým úderům na bombardéry a vyhýbaly se boji s doprovodnými stíhačkami.


    Po dvouměsíčním pobytu v nemocnici se v říjnu do Nankingu vrátil plukovník Kao Č'-chang, který se stal velitelem čínského stíhacího letectva. Aby trochu zlepšil šance pro přežití, nechal Hawky III odlehčit odstraněním všeho, co nebylo nezbytně nutné, pumových závěsníků, krytu přídavné nádrže, i přistávacích reflektorů. Také vybral mezi zdemoralizovanými piloty tři nejzkušenější, kteří s ním měli zkusit šance. Příležitost se naskytla 12. října, kdy přišla výstraha před dvěma průzkumnými hydroplány Typ 95. jeden z čínských pilotů byl trochu moc horlivý a do jednoho z plovákových strojů narazil, podařilo se mu ale nouzově přistát. Japonské letadlo tolik štěstí nemělo. Druhý Typ 95 se prostřílený pokusil přistát na hladině Jang-c', Hawky na něj ale útočily dokud se nepotopil. Později Japonci zaútočili na Nanking s devíti G3M doprovázenými jedenácti A5M z 13. kokutai pod vedením korvetního kapitána Nakana. Plukovník Kao proti nim vedl skupinu šesti Hawků III, dvou Boeingů 281 a Fiat CR.32.


    Zatímco jednoplošným Boeingům se vcelku vedlo, snad i díky tomu, že si je Japonci pletli s vlastními, Hawky měly těžší práci. Kao se snažil zaměstnat stíhače, aby ostatní měli možnost napadnout bombardéry, A5M ale byly schopny odrazit většinu útoků a také sestřelit jeden z Hawků 24. letky. Na oplátku se podařilo sestřelit jeden z japonských stíhačů kapitánovi Liu Čuej-kangovi, jednomu ze tří nejzkušenějších čínských pilotů. Ostatně první z těchto tří, Kao, také nezahálel a podařilo se mu zaskočit A5M velitele šótai Torakumy, zaměstnaného pronásledováním jiného z Číňanů. Pak se ale musel sám zachránit před třemi Japonci, kteří se na něj zavěsili, podařilo se mu je ale vymanévrovat na tak dlouho, dokud se dva z nich neoddělili, snad kvůli nedostatku paliva, a třetí, s pilotem očividně smrtelně zraněným, havaroval nedlouho poté. Tento nepříliš poškozený A5M také skončil na zkouškách v SSSR.


    Již 14. října se počet letu schopných Hawků opět snížil. Sestřelen byl jeden stroj 7. peruti a jeden stroj z 8. peruti, oba piloti zahynuli. Stejný den proti japonským bombardérům nad Nankingem vzlétlo šest Hawků, byly ale zastiženy devíti A5M. Číňané, s rozkazem vyhnout se boji se stíhači, se jim sice snažili uniknout, dva Hawky 24. letky ale byly přesto sestřeleny. Odpoledne stejného dne vzlétla směs osmnácti letounů, zahrnující kromě tří Hawků i Martiny 139W, Douglasy O-2MC či Northropy Gamma, aby napadla šanghajská letiště a sklady. Krátce poté bylo napadeno i jejich letiště, pro japonské bombardéry zde ale nezbylo příliš cílů a škody byly malé. O den později se ze tří Hawků III z 24. a 28. letky, vracejících se z útoku na most u Kuo-sien, vrátil pouze jeden, ostatní byly sestřeleny. 28. stíhací letce tak zbyl jediný letu schopný Hawk a byla poté přezbrojena na Gladiatory.


    Kromě letadel Číňané přicházeli také o piloty. Kapitán Liu Čuej-kang letěl 26. října společně se třemi dalšími Hawky III z Nankingu do Tchaj-jüanu v provincii Šan-si převzít velení nad 28. stíhací letkou. Za Luo-jangem se letouny v mracích rozdělily a pak je zastihl soumrak. Pouze jeden stroj se dokázal vrátit do Luo-jangu. Dva stroje havarovaly, pilotům se ale podařilo včas vyskočit. Liu, eso se sedmi setřely na Hawku, ale zahynul při nárazu do věže. O osm dní později v souboji nad Nankingem zahynul Le I-ťin, zástupce velitele 21. stíhací letky. A 9. listopadu prořídly čínské řady ještě víc. Patnáct japonských bombardérů doprovázených osmi stíhači napadlo hlavní město provincie Ťiang-si Nan-čchang. proti nim nejprve vystartovaly čtyři Hawky III 26. a 8. letky z Wu-chanu, a podařilo se sestřelit jeden A5M, ovšem za cenu tří čínských Hawků. Do boje se patrně zapojily i další čínské stroje, podle japonských hlášení asi dvacet Curtissů a Polikarpovů. Sestřeleno bylo 12 z nich, dalších 12 mělo být zničeno na zemi, a to vše bez ztráty dalšího japonského stroje.


    Počátkem roku 1938 čínskému letectvu zbývalo jen pár letuschopných Hawků, které byly většinou soustředěny do jednoho pluku, zatímco ostatní jednotky dokončovaly přezbrojení na I-15bis a I-16 typ 5. Mezi dubnem a červnem 1938 dorazila do továrny CAMCO (tou dobou se nacházející v Chan-kchou) poslední zásilka 30 Hawků III z USA, ale to již byly postupně přesunovány k bitevním úkolům a k bodové ochraně na okraji doletu japonských bombardérů. V červenci byl celý 4. letecký pluk, u jehož 23. letky se nacházela velká část přeživších Hawků, přesunut do provincie S'-čchuan. Sedm Hawků měla ještě letecká akademie, v té době již přestěhovaná do Kchun-mingu. Zde a v dalších leteckých školách Hawky dožily, a dva jsou zmiňovány v pilotní škole v Čcheng-tu ještě v říjnu 1942.


    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/127610#458101Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Siam


    Letecké složky Siamu, které také patřily k uživatelům Curtissů Hawk II, objednaly 24 Hawků III již na počátku roku 1935. První tucet byl odeslán v srpnu, ostatní následovaly na konci roku, a zakoupena byla také licence. Siam krátce předtím dokončil výrobní závod v Bang Sue, a zde byla v roce 1937 objednána série 25 strojů. Protože ale Hawk byl mnohem složitější konstrukce, než cokoli jiného zde dosud stavěného (převážně víceúčelové Vought V.93 Corsair, a opravy starších typů), výroba samotná se rozeběhla teprve na podzim roku 1938, a teprve na konci roku 1939 byl převzat první letu schopný stroj. Tou dobou byla objednána také druhá 25ks série. Díky tomu byl Hawk III nejpočetnějším typem v thajském (jak se Siam jmenoval od roku 1939) arzenálu po celou dobu světové války.


    V roce 1940 se thajská vláda pokusila využít problémů v sousední Indočíně. Ta byla pod kontrolou vichystické Francie, byla ale tísněna britskou blokádou, čínsko-japonskou válkou na severní hranici a stupňujícími se japonskými požadavky i domorodými povstáními. Thajsko usilovalo o získání původně thajských území, které byly připojeny k francouzské kolonii v roce 1904 a 1907. Již v září 1940 začaly thajské provokace, včetně náletů na francouzské pozice a dokonce města Battambang, Phnom Penh, Sisophon a Vientiane, zatímco francouzské letectvo, početně mnohem slabší, odpovídalo nočními útoky na základny thajské. Při těchto střetech Hawky prokázaly své schopnosti střemhlavého bombardování. 21. listopadu došlo také k prvnímu boji mezi letadly obou bojujících stran. Brzy ráno pět stíhacích Moranů bombardovalo cíle v thajské provincii Nakhon Phanom, proti nim byly vyslány dva Hawky III a jeden Corsair. Výsledkem byl jeden sestřelený francouzský stroj. Válka byla vyhlášena až v lednu 1941, a skončila týž měsíc příměřím zprostředkovaným Japonci. Thajsko si před i po vyhlášení války nárokovalo pět sestřelů při ztrátě tří vlastních.


    8. prosince stejného roku se Japonci, vyjednávající s thajskou vládou o možnosti průchodu přes thajské území, rozhodli průchod vynutit silou. Z letiště Aranyaprathet proti blížícím se Japoncům vzlétly tři Hawky, které ale proti japonským Ki 27 neměly šanci. Všechny tři byly sestřeleny, a piloti zahynuli. Thajsko, již od konce roku 1940 stále více v japonském vlivu, se nyní stalo jejich loutkou, a japonskými typy byl také zmodernizován thajský letecký park, byť Curtissy stále představovaly nejpočetnější typ. Dříve plánovaná náhrada Hawků North Americany NA-68 byla znemožněna v říjnu 1940 vyhlášením amerického embarga. Ještě v dubnu 1945 měli Thajci ve výzbroji 42 Hawků, Z toho 26 plně provozuschopných, a definitivně byly vyřazeny až v roce 1949. V Thajsku se nachází jediný dodnes přeživší Hawk III, je vystaven v Muzeu Thajského královského letectva na letišti Don Muang u Bangkoku.


    Turecko


    Jeden Hawk III byl v dubnu 1935 zakoupen a otestován také třetím z velkých uživatelů předchozí exportní varianty, Tureckem. Přestože např. stránky tayyareci.com mluví o následné licenční výrobě 40 kusů, pravděpodobně jde o záměnu s předchozím Hawkem II. Jediný známý turecký Hawk III se po ukončení testů pravděpodobně zařadil do služby po boku ostatních Hawků u jedné ze dvou tureckých perutí těmito stroji vyzbrojených.

    Současná podoba jediného dochovaného Hawku, Muzeum thajského královského letectva, Don Muang.


    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/127610#458102Verze : 0
    MOD
    Avatar

    Argentina


    Během ekonomické krize 30. let a poklesu domácích armádních zakázek se Curtiss snažil najít nová odbytiště také v Jižní Americe. Jeho Hawky II a Falcony slavily poměrně úspěch, ale i zde odradila některé potenciální zájemce finanční krize. Z tohoto důvodu od nákupu Hawků II ustoupila Argentina, otřebující omladit své stíhací letectvo, skládjící se převážně z Dewoitin D.21 a D.25. Poté, co vznikla nová varianta, Hawk III, Curtiss do Argentiny vyslal demonstrátor NR14703, který zde byl testován proti dalším kandidátům, Fiatu CR-30 a Dewoitinám D.371 a D.500. Curtiss vyhrál a v srpnu 1935 bylo jako prozatímní řešení rozhodnuto objednat malou sérii, dokud nebude vybrán definitivní stíhací typ.


    10 letadel Curtiss Hawk III dorazilo na palubě lodi SS American Legion do Buenos Aires 10. května 1936. 9. července byly oficiálně představeny přeletem šesti strojů pod vedením Majora E. Sustraity nad hlavním městem. V červenci 1936 byly řady doplněny také jedenáctým strojem, demonstrátorem NR14703, který byl dosud uložen na letišti Morón. Uživatelem Hawků se stala 1. stíhací skupina na základně El Palomar. Curtissovy dvojplošníky byly jako přechodný typ kromě různých experimentálních úkolů určeny hlavně k výcviku pilotů, dosud zvyklých na stařičké Dewoitiny. Podobně čistě experimentálním strojem se stal i dvanáctý argentinský Hawk, demonstrátor Hawk IV, zakoupený v prosinci 1936 a lišící se hlavně pln zakrytou kabinou.


    V roce 1939 byly Hawky předány 3. peruti 2.stíhacího leteckého pluku, která se nacházela na základně Paraná a měla být příjemcem mezitím vybraného hlavního stíhacího typu, Curtissu H75O. V provincii Entre Ríos Hawky zůstaly až do roku 1942, kdy se vrátily do El Palomaru, a protože již byly považovány za zastaralé, byly brzy poté převedeny do cvičného oddílu 2. pluku. 2. Šest přeživších strojů (imatrikulace C-1 až C-5 a C-8) se dočkalo vzniku samostatného argentinského letectva a konce světové války a v roce 1946 byly převedeny k 3. bitevnímu pluku na základně Plumerillo. 11. září 1947 pak byly definitivně vyřazeny a použity jako výcvikové pomůcky v Odborné škole v Córdobě.


    Zdroje:
    The tail of a saga - tle last of the Hawk biplanes. Air Enthusiast, 1973/10.
    Bowers, Peter. Curtiss Navy Hawks in Action, In Action No.1156. Squadron/Signal Publications, Carrollton 1995. ISBN 0-89747-342-6.
    Andersson, Lennart. A History of Chinese Aviation - Encyclopedia of Aircraft and Aviation in China until 1949. AHS of ROC, Taipei 2008. ISBN 978-957-28533-3-7.
    Padin, Jorge Núnez, ed. Curtiss Hawk, Fuerza Aerea Argentina No.5. Bahía Blanca 1999.
    http://surfcity.kund.dalnet.se/hawk_iii.htm
    surfcity.kund.dalnet.se
    surfcity.kund.dalnet.se
    http://www.valka.cz/clanek_11169.html
    http://ww2db.com/event/today/8/22/
    http://blog.nationmultimedia.com/print.php?id=1611
    www.militaryhistoryonline.com
    http://stonebooks.com/history/siam.shtml
    http://stonebooks.com/history/vichyvssiam.shtml
    http://www.xhgmw.org/archive-49990.shtml
    thaiaviation.com
    www.sas1946.com



    URL : http://forum.valka.cz/topic/view/127610#458141Verze : 0
    MOD