Reicin, Bedřich

Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč Chci přispět
Za posledních 7 dní bylo 342 příspěvků vloženo, 1828 editováno a 250 zmoderováno. Statistiky
Vývoj a novinky na tomto fóru + hlášení chyb

Reicin, Bedřich

divisní generál / Division General

    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Reicin Reicin
    Jméno:
    Given Name:
    Bedřich Bedřich
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Bedřich Reicin / Friedrich Reinzinger
    Fotografie či obrázek:
    Photograph or Picture:
    Hodnost:
    Rank:
    divisní generál Division General
    Akademický či vědecký titul:
    Academic or Scientific Title:
    Šlechtický titul:
    Hereditary Title:
    - -
    Datum, místo narození:
    Date and Place of Birth:
    29.09.1911 Přerov /
    29.09.1911 Přerov /
    Datum, místo úmrtí:
    Date and Place of Decease:
    03.12.1952 Praha / 03.12.1952 Prague /
    Nejvýznamnější funkce:
    (maximálně tři)
    Most Important Appointments:
    (up to three)
    náčelník Hlavní správy obranného zpravodajství Chief of Defence Intelligence Main Section
    Jiné významné skutečnosti:
    (maximálně tři)
    Other Notable Facts:
    (up to three)
    03.12.1951 - popravený -
    Související články:
    Related Articles:
    Zdroje:
    Sources:
    Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/35521#429124Verze : 0
    MOD
    Avatar
     
    Příjmení:
    Surname:
    Reicin Reicin
    Jméno:
    Given Name:
    Bedřich Bedřich
    Jméno v originále:
    Original Name:
    Bedřich Reicin / Friedrich Reinzinger
    Všeobecné vzdělání:
    General Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Vojenské vzdělání:
    Military Education:
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
    Důstojnické hodnosti:
    Officer Ranks:
    28.05.1943 podporučík
    01.05.1945 štábní kapitán
    10.05.1945 major
    01.09.1945 podplukovník
    01.10.1946 plukovník
    01.12.1949 brigádní generál
    03.10.1950 divisní generál
    28.05.1943 podporučík
    01.05.1945 štábní kapitán
    10.05.1945 major
    01.09.1945 podplukovník
    01.10.1946 plukovník
    01.12.1949 brigádní generál
    03.10.1950 divisní generál
    Průběh vojenské služby:
    Military Career:
    15.04.1945-01.05.1946 Velitel : Hlavní správa obranného zpravodajství
    01.05.1946-DD.11.1948 Velitel : 5. oddělení (obranného zpravodajství) hlavního štábu
    15.04.1945-01.05.1946 Commander : Defence Intelligence Main Section
    01.05.1946-DD.11.1948 Commander : 5th Department (Defence Intelligence) of Headquarters of the Armed Forces
    Vyznamenání:
    Awards:
    Datum udělení
    Date of Issue
    Stužka
    Ribbon
    Název
    Name
    Poznámka
    Note


    DD.MM.1943
    Československý válečný kříž 1939
    Czechoslovak War Cross 1939
    Československý válečný kříž 1939
    -


    MM.DD.1943
    Řád rudého praporu /1924-1943/
    Order of the Red Banner /1924-1943/
    Орден Красного Знамени
    -


    DD.MM.1948
    Sokolovská pamětní medaile
    Commemorative Medals of Sokolov Battle
    Sokolovská pamětní medaile
    -
    Poznámka:
    Note:
    - -
    Zdroje:
    Sources:
    BROŽ, Jiří: Zloduch jménem Reicin, Naše vojsko, roč. 2, č. 12/2006
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/35521#545287Verze : 0
    MOD
    Avatar
    Divizní generál Bedřich Reicin (Reinzinger, Reicinger)



    Bedřich Reicin se aktivně podílel na ovládnutí armády komunisty, na komunistickém převratu v únoru 1948 a na následujících násilných zločinech komunistického režimu, především vůči vojenským osobám. Ambiciózní Reicin pomýšlel na další mocenský postup, nakonec se ovšem sám stal obětí systému, na jehož vybudování se podílel.



    Bedřich Reicin se narodil 29. září 1911 do chudé židovské rodiny. Jeho otec působil ve Strážnici jako kantor místní židovské náboženské obce. Rodina se po čase z Moravy přestěhovala do západočeské Plzně. Bedřich zde navštěvoval nejprve reálné gymnázium a poté německou obchodní akademii. Z té byl ovšem v roce 1929 vyloučen, neboť u něj byly při zatčení v Praze nalezeny komunistické agitační materiály. Mladý Reicin vstoupil do KSČ a působil jako funkcionář Svazu komunistické mládeže. Na starost zde měl koordinaci činnosti pionýrů. Získal zkušenosti i v novinářské oblasti - pracoval jako sportovní redaktor Rudého práva. Pod falešnými jmény odvedl pro komunistickou stranu i mnoho ilegální práce. Byl dokonce obviněn i ze špionáže ve prospěch SSSR. Prováděl též instruktáže pro mladíky nastupující k základní vojenské službě, aby sbírali a předávali dál citlivé informace. V březnu 1934 byl zatčen na tajné schůzi v Kadani. Benevolentní přístup policejních a justičních orgánů zavdal příčinu ke spekulacím o jeho spolupráci s nimi. Toto se mělo později opakovat. Po nacistické okupaci byl zatčen, avšak po čase propuštěn. Stejně skončilo i jeho druhé zatčení. Nakonec mu bylo umožněno odcestovat se skupinou Židů do čínské Šanghaje. Po cestě ovšem vystoupil v SSSR a zde zůstal. Dal se do služeb sovětských orgánů (NKVD) a Gottwaldova moskevského vedení KSČ. S Gottwaldem ho pojil přátelský vztah. A nejen k němu. Reicin se osobně znal s mnoha předními komunistickými politiky. Na rozdíl od nich ovšem nevystupoval příliš na veřejnosti.


    Reicin působil v československém vysílání moskevského rozhlasu. Po 22. červnu 1941 byl jakožto držitel protektorátního pasu zatčen a uvězněn. Jednalo se ovšem o protekční vězení, ve kterém měl překládat dějiny sovětské diplomacie. 28. října 1941 pronesl v internačním táboře v Orankách projev při příležitosti výročí vzniku československé republiky. K zde internovaným příslušníkům čs. armády měl ovšem negativní vztah a v soukromí je označoval za fašisty. Dne 28. února 1942 byl zařazen do stavu 1. československého polního praporu v SSSR. Reicin, který se za první republiky různými způsoby vyhýbal nástupu základní vojenské služby, byl překvapivě zařazen do školy pro důstojníky v záloze. Nebyl nikterak výborným studentem a od jejího velitele se dočkal i kázeňského trestu. Po krátkou dobu působil ve funkci zástupce velitele čety u 3. roty, ale brzy přešel na pozici redaktora novin Naše vojsko v SSSR. Zároveň byl pomocníkem osvětového důstojníka kpt. Jaroslava Procházky. Spolu řídili ilegální stranickou organizaci v jednotce. Oba dva zároveň informovali o poměrech v jednotce sovětské orgány a Gottwaldovu skupinu. V bitvě u Sokolova byl osvětový pracovník rotný Reicin zraněn zbloudilou kulkou do ruky. Přestože nebyl účasten přímého boje, obdržel za toto zranění Sovětský Řád rudého praporu a Československý válečný kříž. V květnu 1943 byl povýšen na podporučíka a stal se zástupcem osvětového důstojníka vznikající československé brigády. Reicin se podílel i na prověřování důstojníků, kteří měli posílit nedostatečný československý důstojnický sbor v SSSR.


    Rozkazem velitele 1. československého armádního sboru v SSSR generála Svobody ze dne 7. ledna 1945 bylo u této jednotky zřízeno oddělení Obranného zpravodajství (OBZ). Svoboda tím kladně reagoval na žádost člena vojenské rady 4. ukrajinského frontu generála Lva Mechlise, jenž měl na starost zpravodajskou činnost frontu. Přednostou oddělení se stal nadporučík Bedřich Reicin. Jeho zástupcem poručík Karel Vaš. Zřízením tohoto oddělení došlo k narušení dosavadní struktury zpravodajské služby v armádě. Tu dosud vykonávalo výhradně Moravcovo 2. oddělení Hlavního štábu. To působilo i u Svobodova sboru. Nyní tak došlo k oddělení vojenského defenzivního a ofenzivního zpravodajství. Po sovětském tlaku navíc došlo ke změně na místě přednosty 2. oddělení štábu sboru. Novým přednostou byl ustanoven major František Sedláček. Reicin se energicky chopil organizační a kádrové výstavby OBZ. Jeho příslušníci pocházeli většinou z řad komunistů; často z osvětové služby. Oddělení OBZ postupně vznikala i u jednotlivých brigád sboru. Organizační struktura vycházela ze sovětského vzoru. OBZ mělo nejen zpravodajskou, ale i výkonnou funkci, což bylo v rozporu s tradicí vojenského zpravodajství z doby první republiky, avšak plně v souladu se sovětskou praxí. OBZ tak provádělo i například zatýkání, k čemuž mělo tzv. bezpečnostní oddíly (BO OBZ), které tak v podstatě přebraly funkci polního četnictva. Tyto své pravomoci navíc uplatňovalo i vůči civilnímu obyvatelstvu na osvobozovaném území. Reicin měl důvěru sovětských orgánů, Gottwaldova moskevského vedení KSČ a výsledky. Další služební postup na sebe tedy nenechal dlouho čekat.


    Po jmenování nové vlády v Košicích se stal ministrem národní obrany generál Ludvík Svoboda. Ve vládě měli jasnou převahu komunisté. Při předsednictvu vlády byla zřízena Vojenská rada, jejíž doporučení prezident a vláda většinou respektovaly. Vojenská rada na svém zasedání z 16. dubna 1945 schválila návrh generála Svobody na jmenování kapitána Bedřicha Reicina do funkce náčelníka Hlavní správy obranného zpravodajství (HSOBZ). Souběžně byl schválen i návrh na jmenování majora Procházky do funkce náčelníka Hlavní správy výchovy a osvěty (HSVO). V následujícím měsíci byl dvakrát povýšen. Nejprve na štábního kapitána a poté na majora. Hned v červenci se pak stal podplukovníkem. OBZ se vedle standardní vojenské kontrarozvědné činnosti v poválečné době věnovalo stíhání válečných zločinců, likvidaci wehrwolfů a banderovců. Důležité bylo, že se podílelo na prověřovaní rotmistrů a důstojníků, kteří žádali o vstup do nově vznikající armády. Sám Reicin se stal aktivním členem komise MNO, která prověřovala důstojníky a generály generálního štábu. OBZ nevyhledávalo jen skutečné zrádce, ale především vojáky nevyhovující záměrům komunistů. Sledovalo ty nejvyšší armádní činitele, kteří neměli důvěru KSČ a sovětských orgánů. Reicin a další příslušníci OBZ udržovali těsné kontakty s představiteli sovětských bezpečnostních složek. OBZ zabraňovalo v povyšování nekomunistických důstojníků a naopak protlačovalo povyšování členů a sympatizantů strany. Reicinovo OBZ se tak stalo jedním z hlavních prostředků ovládnutí armády komunistickou stranou. KSČ byla jejich prostřednictvím dobře informována o poměrech v armádě a příslušníci OBZ vykonávali různé služby v její prospěch. Sám Reicin se stal členem ÚV KSČ i členem jeho branné komise. Vysoké funkce v KSČ zastávali i někteří jeho podřízení. Většina příslušníků správy byla zároveň členy KSČ. Reicin musel čelit výtkám představitelů demokratických stran, které směřovaly na personální složení OBZ, na jeho skutečnou náplň práce a na používané praktiky. Všechny dokázal s podporou předsedy vlády a ministra národní obrany odrazit. Na začátku roku 1946 došlo ke změně HS OBZ na 5. oddělení HŠ.


    OBZ v letech 1945-1948 překračovalo své pravomoci a zneužívalo svou moc. Nicméně mašinérie se naplno rozjela až po 25. únoru 1948. Reicin řídil další čistky v řadách generality, důstojnictva a rotmistrů. Stupňovaly se intriky, provokace, zatýkání, mučení a věznění v táborech nucených prací. Hradčanský Domeček se stal synonymem trýznění vojenských osob, které nemělo daleko ke středověké mučírně. Reicinovo OBZ, resp. 5. oddělení sehrálo rozhodující roli při neutralizaci armády a nyní provádělo její plné podřízení komunistické straně. Řada důstojníků byla nejen propuštěna z armády, ale navíc z preventivních důvodů zatčena - existovaly obavy z jejich případného ozbrojeného odporu vůči novému režimu. Reicinova bezohledná a rozhodná aktivita byla odměněna na podzim roku 1948, kdy byl jmenován náměstkem ministra národní obrany pro kádrovou práci a zároveň povýšen do generálské hodnosti. Reicinovy bylo podřízeno 2., 5. a 10. oddělení HŠ. Svým nástupcem v čele 5. oddělení (obranné zpravodajství) jmenoval Josefa Musila. 2. oddělení (zpravodajské) řídil Ludvík Klen a 10. oddělení (kádrové) Jan Čermák. Jednalo se o jemu plně oddané lidi, kterým nyní dopomohl k velitelským funkcím a generálským hodnostem. Až dojde k Reicinovu pádu, budou vyhozeni spolu s ním. Kádrové záležitosti v armádě řídil Reicin sám, případně po dohodě s generálním tajemníkem KSČ Rudolfem Slánským. Vliv ministra Svobody na tyto otázky byl minimalizován.

    V dubnu 1950 byl generál Svoboda odvolán z funkce ministra národní obrany a jmenován náměstek předsedy vlády. Na ministerském postu jej nahradil Gottwaldův zeť Alexej Čepička. Reicin mohl být spokojen - o Svobodův odchod delší dobu usiloval. Jenže Čepička se ukázal být silnějším soupeřem, než nesmírně ambiciózní Reicin, sám toužící po ministerském křesle, předpokládal. Čepička přímo sobě podřídil ta oddělení, jež dosud tvořila základ Reicinovy moci. V té době navíc probíhaly přípravy na monstrproces s "protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským". Mezi prvními zatčenými byl i Otto Šling, před zatčením vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně. A právě toho Reicin v letech 1945 až 1948 silně prosazoval na funkci náměstka ministra národní obrany. Reicin byl navíc židovského původu - stejně jako většina obětí procesu. Ještě do konce roku byl odvolán a začalo se s jeho prověřováním, o němž rozhodl sám Gottwald. Reicin dostal od Čepičky za úkol sepsat zprávu o svých stycích se Šlingem. Bylo mu jasné, že je to velmi citlivá záležitost, a proto dlouho otálel s odevzdáním, což mu ovšem jen přitěžovalo. Nakonec se rozhodl poslat zprávu Bruno Köhlerovi, šedé eminenci v ÚV KSČ. Ani to však nepomohlo. Prověrka tedy vyústila v jeho zatčení, ke kterému došlo 8. února 1951. Do vězení ho doprovodila i řada jeho nejbližších spolupracovníků. Ve vězení v Kolodějích a v Ruzyni byl podroben tvrdému zacházení. Ironií osudu tak zakusil to samé, co řada osob, na jejichž krutém osudu měl nemalý podíl. Nějaký čas sice odolával, ale nakonec byl přeci jen zlomen. Systém, na jehož vybudování se aktivně a rozhodující měrou podílel, byl hrozivě efektivní. Byl souzen v procesu s Rudolfem Slánským. Odsouzen byl k trestu smrti. Rozsudek nebyl založen na jeho skutečných zločinech, ale na vykonstruovaných obviněních. Soud posloužil jen jako kulisa - o trestech bylo předem rozhodnuto na politickém sekretariátu KSČ. Trest smrti oběšením byl vykonán 3. prosince 1952 na dvoře pankrácké věznice. Jeho tělo bylo stejně jako těla ostatních popravených spáleno a popel rozsypán na silnici za Prahou. V roce 1958 byl Reicin soudně očištěn.




    Zdroje:


    BROŽ, Jiří: Zloduch jménem Reicin, Naše vojsko, roč. 2, č. 12/2006
    Televizní pořad Historický magazín, ČT24, 1.12. 2007
    HANZLÍK, František: Vojenské obranné zpravodajství v zápasu o politickou moc 1945-1950, ÚDV, Praha 2003
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/35521#259930Verze : 1
    MOD
    Avatar
    divizní generál Reicin Bedřich


    Jednotka v bitvě u Sokolova: Velitelská četa (jmenný seznam)
    Kmenové číslo: 372/m
    Zapsán do stavu 1.ČSSPP: Buzuluk 18.2.1942
    Vyznamenání:
    1948 - Sokolovská pamětní medaile
    Sovětský Řád rudého praporu
    3x ČS. válečný kříž 1939

    V bojích o Sokolovo raněn.
    1945 - přednosta OBZ 1.ČS. armádního sboru.
    1948 - 51 náměstek MNO pro kádrovou práci.
    Popraven po procesu s Rudolfem Slánským

    Zdroj: Miroslav Brož - HRDINOVÉ OD SOKOLOVA, Avis 2005
    URL : https://forum.valka.cz/topic/view/35521#156436Verze : 0